Říjen 2020
PoUtStČtPaSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 
Anketa
Pravidlo horizontu by se mělo:
Hledat
Kontakt
Zdeněk Kincl
IcemanZZZ@sendme.cz
ICQ: 236910392
牛肉面
Občas se zadaří... Vánočně trochu netradičně pro zpestření bych se s vámi rád podělil o pár zážitků z mé poslední zahraniční (služební) cesty na Taiwan (dříve Formosa). Ten jsem navštívil již na konci října a celkově jsem tam strávil nějakých 12 dní (od odletu do příletu z Vídně). Říjen je asi nejvhodnější čas pro návštěvu, na jaře je na Taiwanu období dešťů a přes léto vrcholí hurikánová sezóna. Přípravy ale začaly o mnoho měsíců dříve. Náš vrcholový management si plánuje konferenční turistiku co každé dva roky. Účelem těchto setkání má být sdílení technických inovativních řešení mezi jednotlivými pracovišti a zejména pak osobní setkání klíčových pracovníků. Zatímco management se zúčastňuje automaticky, vy, abyste se tam dostali, musíte napsat poměrně kvalitní článek a mít hodně štěstí, aby vás vybrali (úspěšnost je cca okolo 1%). Leč zadařilo se :o) Tak když už bylo přijetí článku v kapse, bylo nutné přistoupit k dalšímu, neméně důležitému úkolu, tedy plánování turistických cílů. Po kvalitní práci musí přijít zákonitě zasloužená odměna. Po předběžném vytipování profláknutých památek v Taipei (místo příletu a první noc) a Sin-ču (místo konference) jsem zkontroloval i dostupnost nějakého toho vojenského / leteckého muzea na tomto seznamu. V seznamu figurují muzea hned dvě. Chung Cheng Aviation Museum (Taoyuan Airport Aviation Museum) a Republic of China Air Force Museum. První, které je defakto hned za branou mezinárodního letiště, je bohužel trvale uzavřeno a exponáty jsou přestěhovány kamsi na vojenskou základnu. To druhé ale vypadalo poměrně lákavě. Plán jsem nadhodil spolucestovatelům, že když využijeme zdejší rychlovlak na západním pobřeží, budeme tam cobydup (3h+ jedna cesta). Mé plány bohužel ale zhatila dostupná dezinformace na Internetu, že zdejší oblast je zamořena komáry s horečkou Dengue, takže to na společném plénu bylo zamítnuto a samotnému se mi tam jet nechtělo. Když jsme u těch nemocí, pro tuto poměrně exotickou destinaci bylo vhodné se dostatečně dopředu naočkovat žloutenkou A, břišním tyfem a pro cestovatele do divočiny i vzteklinou. K tomu si dále pořídit supr-trupr nepřekonatelný repelent Predator za 200,- o kterém jsem se záhy dozvěděl, že vám ho jsou schopny některé aerolinky vyhodit i z odbaveného zavazadla, bo přepravovat tlakové nádoby je nebezpečné. Naopak zase powerbanku musíte přepravovat u sebe v příručním zavazadle na palubě či ještě lépe v kapse košile, neboť až začne hořet, zjistíte to velice záhy... Když jsme u těch atypik, Taiwan se oficiálně jmenuje Čínská republika Taiwan (která je se skutečnou Čínou na nože) a letecká společnost China airlines jsou vlastně největší Taiwanské aerolinky. Jen tak pro začátek pro pořádek.

A přesně s touto leteckou společností jsme letěli z mezinárodního letiště ve Vídni na mezinárodní letiště v Taipeji. Patrně jste zaslechli problémy Boingu se svými 737 MAX, my tam naštěstí letěli Airbusem A350. Jde o velice moderní dvoumotorový letoun s rozpětím křídel 65 metrů určený pro dlouhé vzdálenosti, na jehož výrobu byly použity v dominantní míře kompozitní materiály. V ekonomické (rozuměj low-cost) třídě je rozložení sedaček 3-3-3. Pro pobavení v průběhu dlouhého letu může každý cestující využít interaktivní terminál, na kterém může sledovat informace o letu, koukat na filmy, číst knihy, noviny, poslouchat muziku, chatovat s blondýnou na sedačce před sebou... Možnosti jsou mnohé. Od začátku jsme plánovali využít možnosti přímého letu, který zdolá vzdálenost 11 500 km (neletí se totiž přímo, ale přes prověřené státy a také se vyhýbá velehorám - Himalájím) za 12 hodin tam a za 13 hodin zpět (prý je to běžné, že na východ se létá rychleji než na západ, avšak markantní je to až při takto dlouhých letech, běžně vás to nenapadne). Většinu času jsme letěli v 12500 metrech cestovní rychlostí 1050 km/h (vztaženou k zemi). Letoun je schopný při takto dlouhých letech spotřebovat přes 100 tun paliva. Běžně si v letadle vybírám sedadlo u okýnka kousek za křídlem, abych za letu mohl sledovat mechanizaci křídla a ubíhající krajinu pod sebou. Sice to přináší trošku větší míru hluku, ale pro fandu létání patrně kromě pilotní kabiny není lepší místo. Avšak při takovýchto letech důrazně doporučuji okýnko vypustit a sednout si do uličky, můžete totiž kdykoliv vstát a dle libosti se procházet, aniž byste museli někoho prosit, zejména pokud vedle vás sedí postarší čínská paní, která neumí anglicky a vlastně většinu času prospala. Ale i pobavila, když dokázala usnout v průběhu jídla nad nudlemi tak, že se její hlava zapřela o sedadlo před ní. Když jsme u toho jídla, na takto dlouhých letech se dá předpokládat, že vás nenechají hladovět. Ale musím říci, že jsem byl příjemně překvapen jak počtem "plnohodnotných jídel" (nějaké preclíky či tabulku čokolády nepočítám), tak chuťově to nebylo vůbec špatné. Pokud se nepletu, byla 3 hlavní jídla (hlavní chod, ovoce, sušenka či čokoláda a dokonce i zmrzlina). Vždy jste si mohli vybrat ze dvou variant. A v meziobdobí ještě obcházely letušky s čajem a kávou a ptaly se, zda ještě někdo něco nepotřebuje. Takže i když jsme byli na palubě téměř jak v bavlnce, 12/13 hodinový let se ale i tak projeví únavou, zejména pak ještě cestování napříč časovými pásmy (+/- 6 hodin), označovaný jako pásmová nemoc (jet leg). Takto dlouhý let mě naučil i dalšímu poznání. Vždycky jsem si myslel, že maximální velikost letadla je primárně omezená možností dostat cestující dovnitř / ven v omezeném čase v průběhu boardingu. Často se tento limitní faktor i uvádí, avšak osobně jsem dospěl k jinému závěru. Maximální velikost letadla je zcela jistě limitována množstvím záchodků a počtem cestujících dámského pohlaví. Poté, co se záhy u všech záchodů vytvořily fronty na cca 20 minut, vzpomněl jsem si na frontu na banány... Možná by nemuselo být špatné zavézt na palubě i vyvolávací systém, který je znám z našich úřadů. Minimálně by cestující mohli čekat v klidu na svých místech, dokud na ně nepřijde řada. Naštěstí jsem zkušený, v mém případě jsem se dokonale vyprázdnil před letem / po letu. Letuškám ale bezesporu patří uznání, jelikož kromě roznášení jídla i pití čas od času neváhaly přidat ruku k dílu a provedly kompletní refresh všech záchodů. Tak či tak, A350 je zatím největším letadlem, ve kterém jsem měl možnost letět.

Nakonec jsme ale úspěšně a ve zdraví a hlavně s veškerou naší bagáží přistáli na Taiwanu. Hned na letišti jsem vyměnil kačky za taiwanské dolary (TWD). Většinou doporučují měnit doláče než eura, ale akceptují i je. Rozhodně si na cestování připravte dostatek hotovosti, ve větších městech a turistických oblastech sice většinou můžete využít kartu, ale bohužel dost často i narazíte, že vám ji bankomat neakceptuje (50:50) nebo vůbec není možné platit kartou. Hotovost je hotovost. Zejména pak při cestě zpátky na letiště, kdy není času nazbyt. Na hlavním nádraží totiž musíte koupit lístek na letištní shuttle za hotové a zdejší bankomaty neakceptovaly naše firemní platební karty (American Express) nutné pro vyúčtování cesťáku. Přiletěli jsme v sobotu ráno (6 hodin místního času) a byly před námi téměř dva dny plně vyhrazené pro turistiku. Z letiště jsme jeli na Hlavní nádraží nadzemkou (letištní shuttle), a jak už to tak bývá, je to většinou sice trošku dražší varianta, ale zase pohodlná a rychlá. Než zajedete do Taipeje (podzemí) máte možnost kochat se okolní zelenou krajinou. Asi nemá moc cenu zde popisovat jednotlivé památky, to si můžete dohledat průvodce na Internetu, takže jen stručně. Taiwan to jsou zejména chrámy mnoha vyznání (Budhismus, Konfuciasmus, Taoismus), vždy záleží, kdo sedí na oltáři. Osobně doporučuji Guandu Temple, který je poměrně rozsáhlý, dále pak chrámy Confucius, Dalongdong Baoan, Lungshan. Dalším turistickým trhákem je mrakodrap Taipei 101 se 101 patry a celkovou výškou 509 metrů. Za vyvezení nahoru si sice zaplatíte, avšak řekl bych, že to za ten výhled stojí. Krom toho můžete vyzkoušet patrně nejrychlejší výtah na světě s rychlostí téměř 17 m/s. Při tomto převýšení už vám zcela určitě budou tak jako mně zaléhat uši. Obdivovat můžete i technické řešení vyvažovacího vahadla o váze 660 tun, které se stará o to, aby mrakodrap vlivem bočních sil (silný vítr apod) nespadl. Pokud byste chtěli obdivovat mrakodrap i zvenku, velice hezký výhled na něj a i část Taipeje je z Elephant Mountain (vycházkový okruh / park). Navštívili jsme i National palace museum, asi největší muzeum v Taipei, ale abych pravdu řekl, moc mě neoslovilo. Expozice sice obrovská, ale defakto jen samé vázy a písmo na milion způsobů. Za návštěvu ale rozhodně stojí Chiang Kai-shek Memorial Hall, pompézní monument zakladatele a prvního prezidenta Čínské republiky (i.e. Taiwanu). Ve svých útrobách krom sochy v nadživotní velikosti s čestnou stráží ukrývá i rozsáhlou galerii. Na přilehlém rozsáhlém nádvoří se konají všechny možné národní přehlídky a oslavy. Značně turisticky vyzdvihované jsou i večerní trhy Shilin tourist night market, Nanjichang night market, kde můžete ochutnat místní speciality. Ale abych řekl pravdu, v tomhle ohledu jsem spíše konzervativní a i když mám poměrně silný pajšl vzhledem k zdejším hygienickým standardům jsem si tento požitek nechal rád ujít. Ono vám na kuráži moc nepřidá, když se na trhu pod stropem stánku motá živá slepice na větráku :o) Asi abyste nekupovali zajíce v pytli, nebo spíš slepičí vývar se zavázanýma očima? Ještě před odebráním na ubytko jsme se náhodou přichomejtli k Largest chinese carnival parade, takže jsme měli možnost obdivovat i místní tanečnice po vzoru karnevalu v Riu. I zde bylo rozhodně na co koukat a byli jsme tam poměrně dlouho. A jak si můžete snadno všimnout, leč neoplývám velkou výškou, taiwanky jsou poměrně malé :o) Konečně ubytování. Abych pravdu řekl, po dvou dnech bez spánku bych byl schopný složit hlavu patrně kdekoliv... Dopředu před cestou jsme ale na Bookingu vytipovali levný, čistý, v centru Taipeje, s dobrou dostupností na metro a poměrně netradiční "Capsule hotel" Inn Cube-Minquan (viz foto dole). Nikdo z naší skupiny neměl s tímto typem ubytování zkušenost, ale tak proč to nezkusit. Možná to bylo totálním vyčerpáním, ale spalo se mi tam dobře. Bagáž zamčete do skříňky a sebe pak do ventilované kapsličky. Navíc pro dnešní mládež obsahuje vše potřebné, bezplatnou wifi, televizi a několik USBček pro nabíjení chytrých zařízení, mnohdy chytřejších než jejich majitelé... Druhý den jsme oběhali některé památky zmíněné již dříve v textu. Plánoval jsem mrknout i do Armed force museum, ale jelikož byla neděle, bylo zavřeno. Patrně naštěstí, protože jeden kolega, co měl trochu jiný harmonogram výletu tam zavítal, leč nakonec byl celkem zklamán poměrně malou expozicí a veškerými doprovodnými texty pouze v rozsypaném čaji - Mandarínštině. V pozdějších odpoledních hodinách jsme se přesunuli zdejším rychlovlakem THSR do města Hsinchu (Sin-ču). Zde jen poznámka, když už výjimečně máte napsáno něco latinkou (jízdenka, informační tabule), stejně budete asi mít problém s výslovností a nikdo vám nebude rozumět :o) Zatímco Xiulin vypadá na první pohled poměrně nevinně, vyslovuje se to Šulin, ale o tom až později.

Cesta z Taipeje zabrala do Sin-ču jen cca půl hodiny, vlaky zde sviští rychlostí 250+ km/h a je zde jen minimum zastávek. Zatímco Inn Cube-Minquan byl takový low-cost hostel, místní konferenční hotel Sheraton byl naopak Rolls-royce mezi hotely a patrně jsem nikdy nespal v luxusnějším. Jídlo a služby opravdu skvělé, někdy až mírně otravné, ale to by bylo na delší vyprávění. Ale abych pravdu řekl, byl to i poměrně vysilující týden, vždy ráno budíček, snídaně, pak dopolední blok přednášek, oběd, odpolední a večerní blok do devíti, večeře většinou nebyla potřeba, bazén, v 10 na pokoj a dohánět resty (poštu) dlouho do noci... Páteční agenda byla již víceméně vyhrazena pouze pro papaláše, takže jsme opět po celotýdenní práci užili i trochu zábavy - dle doporučení jednoho našeho kolegy jsme společně vyrazili na celodenní špacír do divočiny Lion’s Head Mountain. Zde je k vidění zejména hezká příroda a opět několik náboženských chrámů. Dokonce jsme měli i štěstí, že nás jeden zdejší mnich pozval na čaj. Rozhodně zajímavé a inspirující setkání. Mentalita zdejších lidí je dost odlišná, hodně přátelská, pohodová, pracovitá... Zatímco velká města a turistické cíle jsou dost na výši dle evropských standardů, venkov je poměrně chudý, ale lidé si nestěžují. Dost často se věnují zemědělství a od rána do večera obdělávají svá rýžová políčka.

Po návratu z výletu jsme si užili ještě poslední noc ve zdejším přepychovém hotelu a druhý den ráno jsme se přesouvali přes Taipei vlakem po východním pobřeží do Šulinu, vstupní brány do Národního parku Taroko. Zdejší vlaky už nesviští tak rychle, zastávek je také daleko více, ale hlavně vlaky jezdí poměrně plné. Když si chcete koupit lístek s rezervací místa, musíte si jej koupit v předstihu, jinak se často stává, že si v lepším případě v průběhu cesty musíte několikrát přesednout nebo nemáte na sedadlo nárok vůbec. Zdejší lidová tvořivost zde ale kvete a lidé se dokáží domluvit a místa si vhodně popřeházet, takže nakonec stejně dost lidí sedí úplně někde jinde, než co mají na jízdenkách :o) Cesta zabrala cca 4 hodiny. A protože jsme jeli na blint, hned po příjezdu jsme začali shánět ubytování. Naštěstí data a Booking.com pracovaly spolehlivě. Tentokráte již jako čtyřčlenná skupinka jsme zakempili v Taroko Inn, kde měli poslední volný čtyřlůžkový pokoj, tedy přesně pro nás. Čas byl dobrý, takže jsme rovnou bez zbytečného otálení vyrazili do národního parku. Chvilku nám sice trvalo, než jsme se etablovali na zdejší autobusovou dopravu, nebo vlastně teď spíše s odstupem času se řidič autobusu etabloval na nás, ať jsme jeli ráno nebo večer, dost často nás vezl ten samý řidič :o) Taroko, to je zejména nádherná panenská příroda, kterou, pokud se vydáte na Taiwan, nemůžete minout. Defakto jde o údolí, kterým protéká řeka Liwu a táhne se klikatící se silnice vedoucí z Taroko Visitor Center do Tianxian. Celé okolí je pak protkáno všelijakými různými turistickými stezkami. Na začátek rozhodně doporučuji navštívit zmíněné turistické centrum, ve kterém se dozvíte, které stezky jsou aktuálně otevřené (dost často se totiž stává, že jsou kvůli počasí uzavřené) nebo některé stezky jsou regulované a potřebujete speciální povolení, kterých je na daný den jen omezené množství. Vůbec není špatné se na Taroko připravit dopředu, na Internetu na oficiálních stránkách jsou všechny potřebné informace, leč je trošku obtížné se v nich vyznat. Asi největším lákadlem je Zhuilu Old Road, na kterou se právě bez povolení rozhodně nedostanete (avšak některé jiné stezky označené také pouze s povolením však nikdo nekontroloval)... Další profláknutou stezkou je Shakadang Trail, běžně je zde poměrně plno, protože je to stezka, která začíná hned kousek od turistického centra a hodně cestovek sem vozí své turisty. Jde o poměrně nenáročnou stezku kolem řeky po hezkých zpevněných šotolinových cestách, avšak v našem termínu byla stezka uzavřena a procházela rekonstrukcí, o čemž jsme se bohužel dozvěděli až v okamžiku, kdy jsme došli k ceduli zákaz vstupu. Na mě udělal asi největší dojem Baiyang Trail, který začíná asi kilometr dlouhým skalním tunelem, kdy potom procházíte na úpatí kaňonu, který je pak zakončen jeskyní s vodopádem. Tento trail jde celou cestu po rovině, takže je také nenáročný. Rozhodně doporučuji i nedaleký Lushui Wenshan Trail, jde o hřebenovou stezku, ze které je nádherný výhled na okolní kopečky. Tento trail je ale již dosti fyzicky náročný. Pokud si ale chcete vychutnat zdejší krásnou klidnou přírodu, tak rozhodně sem, moc turistů zde nepotkáte. Přesný opak byla Swallow Grotto (Yanziko) Trail, kde jsou turisté naváženi autobusy přímo po kvantech. Prohlídka je pak jedna velká společná procházka. Jde se po staré nevyužívané silnici vyražené ve skále (umělé jeskyni), kde jsou nádherné skalní průhledy do údolí řeky Liwu. Z pohledu na toliko mramoru vám budou až oči přecházet. Většina lidí v rámci národního parku navštíví i chrám Eternal spring shrine, leč bohužel my jsme přijeli až "po zavíračce" a zdejší trail byl kvůli padajícímu kamení uzavřen. Tento chrám ale bývá často vyobrazen na všech propagačních materiálech zdejšího parku. Náš poslední zabijácký trail byl Dali Datong, na který můžete naskočit hned za turistickým centrem. Tento trail je extrémně fyzicky náročný, protože na pár kilometrech nastoupáte od hladiny moře téměř 800 výškových metrů. Odměnou vám opět budou nádherné panoramatické výhledy a výhledy do údolí.

Celkově jsme v Národním parku Taroko strávili tři dny, každý den jsme nachodili přes 20 kilometrů. Pokud máte rádi adrenalinové sporty, můžete si zde půjčit i auto (nebo spíše lépe skůtr) a můžete si celé údolí projezdit křížem krážem, i když se to moc nedoporučuje. Cesta je zde fakt samá nepřehledná zatáčka (většinou řidiči na sebe troubí, že někdo jede), jsou zde velice úzká místa a v lepším případě kolem cesty vidíte samá odřená svodidla, v horším případě zde žádná svodidla nad srázy ani nejsou. Nedej bože pokud se mají navíc vyhnout dva autobusy... Před odjezdem jsme ještě zavítali k pobřeží Tichého oceánu a pak už jen vyzvednout na hotelu všechnu batožinu, vlakem do Taipeje, shuttlem na letiště, letadlem do Vídně a pak taxíkem zpět do ČR. Pokud jste to dočetli až sem, tak klobouk dolů. Dalo by se toho ale napsat daleko více, zážitků je dost. A pokud by někoho zajímalo, co ve skutečnosti znamená ten rozsypaný čaj v nadpisu příspěvku, tak jde o hovězí nudlovou polévku, zdejší národní jídlo :o) A pokud se na Taiwan chystáte, ještě pár rad na závěr. Před cestou si zkontrolujte / aktivujte platební kartu, většinou pro tyhle exotické země bývají explicitně zablokovány. Také pokud máte telefon starší více jak cca 3 roky, tak si vůbec nemusíte zavolat, Taiwan koncem tohoto roku kompletně vypíná 3G sítě. Pokud si nejste jistí ani kompatibilitou vaší SIM karty, raději požádejte svého operátora dopředu o novou (většinou je výměna bezplatná, pokud řeknete, že chcete novou SIM kvůli 4G datům). Datový tarif si kupte ale až na místě na letišti, předplacené SIM karty s daty jsou zde k mání za pakatel. A rada nad zlato, určitě nezapomeňte pláštěnku a kvalitní pohorky...
Vídeň-Taipei: 11500 km / let 12 h.
Místní architektura.
Taipei 101: Bambus 101 pater / výška 509 m.
Vyvažovací vahadlo 660 t / průměr 5.5 m..
Inn Cube-Minquan za svoje kačky.
Sheraton za firemní.
Místní hopsandy.
Lion's Mountain Head Trails: Fu Tian Temple.
Všechny oltáře v chrámech ve zlatě.
Národní park Taroko: Lushi WenShan Trail.
Baiyang Trail.
Swallow Grotto Yanzikou Trail.
Tichý oceán alias Pacifik.
Lokální linka Eva Air: Airbus A330.
Zdeněk Kincl | 18.12.2019
Letecké muzeum Vyškov
Kolem leteckého muzea ve Vyškově jsem za svůj život projel po dálnici (teda rychlostní silnici R46) snad stokrát, avšak nikdy jsem se tu nezastavil. Když jsme letos v létě naplánovali výlet do Zooparku a Dynoparku Vyškov, připlánoval jsem k tomu i návštěvu zmíněného muzea. Bohužel, jak už to tak bývá, z časových důvodů se muselo nakonec muzeum vynechat. Už jsem myslel, že to letos nedopadne, avšak díky kamarádovi, který nás s Luckou pozval na svoji svatbu, která se shodou okolností konala hned ve vedlejší vesnici u Vyškova, byla návštěva leteckého muzea stále ve hře... V sobotu ráno jsme dali Anč k babičce na hlídání, Lucka si vzala knížku, aby se v průběhu mé prohlídky v autě nějak zabavila, hodili jsme se do gala a mohlo se vyrazit směr Vyškov. Cesta po dálnici D1 probíhala překvapivě bez komplikací, takže jsme za necelou hodinu byli již na místě. Když mi starý pán prodával vstupenku, díval se na mě trochu nedůvěřivě. Není asi příliš časté, aby mu tam návštěvníci chodili v kvádru. Po zaplacení symbolického vstupného 50 Kč se mohlo vesele na samoobslužnou prohlídku.

Historie muzea se datuje do roku 1974. Návštěvníci zde mohou obdivovat zejména vysloužilou leteckou a pozemní techniku Československé armády. Díky bývalým dobrým vztahům s Vojenskou vysokou školou pozemního vojska ve Vyškově je expozice velice rozsáhlá. K vidění je tak poměrně hodně draků stíhaček (30), vrtulníků (7), několik turbínových a pístových leteckých motorů (14), pozemní technika, houfnice, raketové systémy a tank. Dalším zájmem nadšenců provozujících zdejší muzeum je pátrání po havarovaných vojenských letadlech, která se zřítila nebo byla sestřelena za druhé světové války. Za téměř 30 let hledání nadšenci lokalizovali a vykopali 115 letounů. Kromě hledání fragmentů letadel skupina vyhledává a soustřeďuje i známá fakta k daným událostem. Neúplný seznam vystavené letecké techniky s drobným popisem naleznete níže. Celkově jsem v muzeu strávil dvě hodiny a stále to bylo málo, avšak svatba nepočká. Letos už má muzeum sice zavřeno, avšak své brány otevře zase příští rok od dubna do října (so+ne+svátky), o prázdninách je pak otevřeno každý den kromě pondělí. Pokud tedy budete mít cestu okolo, rozhodně doporučuji.
  • MiG-15: sovětský proudový stíhací letoun, zařazen do služby na začátku 50. let. Byl to jeden z prvních úspěšných proudových letounů se šípovým křídlem. Licenčně se vyráběl i v Aero Vodochody i dalších státech. Celkem se vyrobilo přes 18000 kusů a jde tedy o nejvíce vyráběnou proudovou stíhačku všech dob. O pohon se staral motor Klimov VK-1. Díky partě nadšenců, která získala a zrenovovala jeden z posledních kusů, jej stále můžete obdivovat při leteckých vystoupeních.
  • MiG-19: sovětský proudový stíhací letoun se šípovým křídlem, zařazen do služby v roce 1955. Poměrně hojně využíván i československým letectvem. Pohon obstarávala dvojice motorů Tumanskij RD-9B.
  • MiG-21: sovětská víceúčelová nadzvuková stíhačka s delta křídlem, která byla zařazená do československého letectva 1961 a vyřazena 2005. V některých státech je ale ve službě stále. Bylo vyrobeno přes 10000 kusů v téměř 30 různých variantách a modernizacích, což z ní činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Pohon obstarává proudový motor Tumanskij R-11F-300.
  • MiG-23: sovětský stíhací letoun zařazený do služby v roce 1970, který měl nahradit zastarávající MiG-21. Jedná se o nejvíce vyráběný letoun s měnitelnou geometrií křídel. V některých armádách slouží dodnes. Letoun je poháněn proudovým motorem Chačaturov R-35-300.
  • Su-7: sovětský taktický bombardér zařazen do služby v SSSR na konci 50. let, ale také vyvezen do mnoha zemí Varšavské smlouvy. Tyto letouny létaly i na základně v Náměšti nad Oslavou, zejména pak jeho následovník Su-22M4. Pohon obstarával proudový motor Ljulka AL-7F.
  • Su-25: sovětský proudový letoun určený pro poskytování přímé letecké podpory z konce sedmdesátých let. Vyznačuje se značným pancéřováním a vysokou palebnou silou. U letounu jsou typické závěsníky pod křídly (celkem 10), pro které se v Československu vžila přezdívka hrábě. V mnoha armádách rozvojových zemí slouží dodnes. O pohon se stará dvojice proudových motorů Sojuz/Gavrilov R-95Š.
  • L-29: první vojenský proudový cvičný letoun navržený a vyráběný v Československu. V šedesátých letech hojně exportován do zemí Varšavské smlouvy. Celkem se za 11 let vyrobilo cca 3500 kusů. Letoun byl poháněn motorem Motorlet M-701C. Pokud by se chtěl někdo proletět, na Slevomatu si můžete zakoupit voucher.
  • L-39: patrně nejznámější československý proudový podzvukový cvičný letoun vyvinutý v šedesátých letech v Aeru Vodochody. Byl hojně využíván i v mnoha zemích Varšavské smlouvy. Pro své vynikající letové vlastnosti a levný provoz na těchto strojích létají i známé akrobatické skupiny, například Breitling Jet Team. Letoun je poháněn proudovým motorem AI-25TL, pro jeho nastartování se pak používá Safír-5 z PBS Velká Bíteš. S velkou slávou byl v roce 2014 oznámen projekt modernizovaného L-39NG, avšak vzhledem k zákulisním informacím to asi nebude žádná hitparáda.
  • TS-11: polský proudový cvičný letoun ze šedesátých let, který se spolu s L-29 utkal v soutěži o cvičný letoun pro státy Varšavské smlouvy. Nakonec vyhrál náš Delfín, avšak Poláci si nakonec pořídili své Iskry. Pohon obstarával WSK SO-3W.
  • Mi-1: sovětský lehký jednomotorový víceúčelový vrtulník z konce čtyřicátých let. Jednalo se o první sériově vyráběný vrtulník v SSSR a byl také zakoupen československým letectvem. Pohon obstarával pístový hvězdicový sedmiválec Ivčenko AI-26V.
  • Mi-2: sovětský lehký dvoumotorový víceúčelový vrtulník z poloviny šedesátých let. Nahrazoval předchozí Mi-1 a díky svým kvalitám, zejména poměrně slušné přepravní kapacitě, se jednalo o velice úspěšný model a byl hojně využíván i v Československu, kde stál u zrodu letecké záchranné služby. Díky dvojici turbohřídelových motorů Izotov GTD-350 disponoval vrtulník oproti konkurenci své doby výrazně vyšším výkonem.
  • Mi-4: sovětský víceúčelový vrtulník spadající do střední hmotnostní kategorie z počátku padesátých let. Stroje se staly základem leteckého parku i v Československu. Celkem netradičně byl nasazen vzduchem chlazený dvouhvězdicový čtrnáctiválec Švecov AŠ-82, který byl umístěn v čumáku vrtulníku pod pilotní kabinou.
  • Mi-8: sovětský víceúčelový vrtulník z poloviny šedesátých let. Jedná se o jeden z nejvíce vyráběných a nejvíce rozšířených dopravních vrtulníků na světě a jeho výroba stále probíhá. Často je znám i pod exportními označeními Mi-17/Mi-171. Hojně je stále využíván i Armádou ČR. Pohon obstarává dvojice turbohřídelových motorů TV3-117.
  • Il-14: sovětský dvoumotorový vrtulový dopravní a transportní letoun z poloviny padesátých let, v Československu vyráběn licenčně pod označením Avia 14. Poháněn byl také dvojicí čtrnáctiválců Švecov AŠ-82. Celkem bylo vyrobeno přes 70000 těchto motorů!
  • Il-28: sovětský proudový bombardovací letoun z přelomu čtyřicátých a padesátých let. Pohon obstarávaly dva proudové motory Klimov VK-1A
[1] Internetová on-line encyklopedie Wikipedia: http://cs.wikipedia.org.
[2] Encyklopedie leteckých motorů: http://www.leteckemotory.cz
[3] Letecké muzeum vyškov: https://lhs-vyskov.cz/
Bitevník Su-25.
Proudový motor R-95Š.
Bombardér Su-7BM.
Proudový motor AL-7F.
Víceúčelová stíhačka Mig-21.
Proudový motor R-11F-300.
Stíhací letoun Mig-23.
Proudový motor R-29B-300.
Dopavní letoun Avia Av-14.
Proudový motor NK-8-4.
L-29 Delfín a L-39 Albatros.
Víceúčelový vrtulník Mil Mi-4.
Zdeněk Kincl | 12.11.2019
Supersvahový víkend v Chotěboři
Po našich novoměstských soutěžích byla v kalendáři před blížícím se F3F mistrákem ještě jedna sobotní soutěž v Chotěboři. Jelikož ale podmínky na neděli měly být daleko příznivější, pořadatelé MK České Metuje (Richard) a LMK Úpice (Jirka) se domluvili, že své původně neodlétané podzimní soutěže přeloží právě na neděli. A abychom se nemuseli trmácet do Krkonoš, přišla hora k Mohamedovi, tedy ke Slopnu (vodárna). Ale hezky popořádku. Na sobotní soutěž měla předpověď větru dost (4 m/s), avšak co se týče směru, který měl být až téměř od jihu, to byl celkem oříšek, protože zde žádný čistě jižní použitelný svah není. Před mnoha lety by se tento vítr dal provizorně létat v Podmoklanech na svahu za kravínem, avšak zdejší stromy již natolik povyrostly, že už se zde létat moc nedá. Bylo tedy rozhodnuto, že se pokusíme odlétat alespoň platnou soutěž (4 kola) na svahu u vodárny. Než pořadatelé vytyčili báze a natáhli zvonění, nedočkaví piloti zatím hoblovali hranu. Kvůli bočnímu větru to ale zatím na velké soutěžení nevypadalo, a tak jsme aspoň vyčkávali - někdo proháněl svoji Alulu, Dan nízkými průlety dráždil jejich fenku Beky, která se obstojně snažila vyskočit a zakousnout se mu do náběžky, a Trnda se pokusil odepsat své letadlo, které si před odhodem rozhodl nezapnout. Po několika vteřinách krásného letu se model mírnou sestupnou pravou zatáčkou roztříštil o zem. Výsledek: jedna půlka křídla skončila s přeraženým nosníkem, pochroumaná byla i půlka motýla a načatý trup. Trnda to ale nesl statečně, to se musí nechat.

I přes dosti neregulérní podmínky pořadatelé zaveleli k začátku soutěže. Celkem se sešlo 11 pilotů. Aby nároky na opravu byly více spravedlivé, Jirka Souček poskytl své zvonění, které kromě měření letového času měří i vítr a směr větru. Bohužel toto zařízení nepracovalo plně předvidatelně a docházelo k nutným neplánovaným opravám. Své by o tom mohl vyprávět Dan, který místo svého jednoho letu letěl kvůli technice či podmínkám snad čtyřikrát. Zdeněk Tmej v prvním soutěžním letu bohužel zavadil koncem křídla o svah a při ukázkové hvězdě pochroumal svého Pika. Naštěstí měl v zásobě rezervní model. Nulu jsem si připsal ve třetím kole i já, kdy jsem se ve špatných podmínkách snažil bojovat, až jsem koncem křídla zaškobrtl o dráty. Naštěstí jsem model po sérií vrtáků na jednu a druhou stranu plácl na zem naplacato a kromě drobného lišeje na konci křídla se éru nic nestalo. Když jsem si na stejných drátech se stejným érem škrtl někdy před 10-12 lety, dopadlo to hůře... Celkově to ale byla typická spravedlivá svahová soutěž - kdo měl bublinu, tak se povozil za 55s, kdo bublinu neměl, klidně letěl i přes 90s. Po vytrpěných 4 kolech jsme se rozhodli tuto mizérii ukončit. Opět vyhrál Radek, druhým místem si náladu trochu zlepšil Trnda a třetí skončil Dan. Po oficiálním vyhlášení výsledků, jak už to tak bývá, se vítr částečně srovnal a mohli jsme si po soutěži ještě trochu zalétat. Radek si ze soutěže odnesl litr, já půl litr a půl litr se bezpochyby hodil i zdejším nocujícím soutěžícím na porcování pivního sudu Poličky. Jak jsem byl ale informován, celá akce byla značně podhodnocena a bylo nutné přistoupit ke konzumaci dalších soukromých zásob. Aspoň že sobotní noc byla teplá bez přízemních mrazíků.

Tak jak jsme se v sobotu natrápili, neděle byla pravý opak. Od rána nás přivítal kolmý JV vítr o rychlosti 6-8 m/s. Jelikož bylo na pořadu dne odlétat co nejvíce kol tak, aby se mohly rovnoměrným dílem rozdělit na dvě soutěže, nebylo na co čekat. Oproti sobotě jsme také přivítali dva další soutěžící - Vaška a Jirku Hoffmana, celkem tedy 13. Soutěž měla velice rychlý spád. Přistávání zleva s butterflyem nečinilo soutěžícím větší problémy. Jen Jirka Hoffman při jednom přistání nedobrzdil a krapet naboural do startoviště. Já, abych nezdržoval, jsem vždy po soutěžním letu šel stranou a nějak tam s tím plácnul. Bohužel zde také nebylo moc místa, kde vytrácet výšku a rychlost, a tak každé přistání znamenalo velice často přelepení pásek na křídlech a srovnání drátů na výškovce. Tolik pásky, kolik jsem spotřeboval za nedělních 12 kol, jsem snad nespotřeboval ani za celou sezónu :o) Některé soutěže se mi podařilo odlétat i s jednou páskou. Horké chvilky zažil i Tonda Hlavsa, kterého to při jednom z přistání podfouklo. Nejprve jsem myslel, že už skončí na stromě, pak že se mi posadí na auto, a když je minul a už už to vypadalo, že se zapíchne do plotu vodárny, s elegancí hodnou krasobruslaře položil své pyžamo asi na ten jediný travnatý plácek 2x3 metry v okolí tak, že se modelu vůbec nic nestalo. Jak už to na zdejším kopci chodí, zejména v odpoledních hodinách chodily jak tvrdé bubliny, tak ale i hluboké sraby, ve kterých to i přes kolmý dostatečný vítr vůbec nenosilo. Nikdo si však nepřipsal nulu. Za nejrychlejšího prasiče kol byl vyhlášen Vašek, který zaletěl nejrychlejší let celého dne za 36s. A aby mu to nebylo málo, zaletěl i druhý nejrychlejší čas 38s. Vašek poctivě celou sobotu rubal na kostele tak moc, že nebyl schopný ani dojet na sobotní Poličku a dovézt klukům buřty. Takže asi revanč z húry. Musím říci, že i mně se s dřevákem celkem dařilo. Slušné vyrovnané démonovské časy do 65s a k tomu čtyři povožení v dobrých luftech za 54s. Celkem se nám podařilo od 10. hodiny do necelé 16. hodiny odlétat nádherných 12 kol. Prvních 6 jsme použili pro Richardovu soutěž (vítězové: Vašek, Dan, pan Trsek), zbylých 6 pak pro Jirkovu (vítězové: Radek, Vašek, Tomáš). Bohužel jsem ze soutěže musel neplánovaně odjet dříve, a tak jsem si nemohl vychutnat závěrečný ceremoniál. Co jsem ale viděl fotky od Tomáše, vypitý soudek Poličky i prázdný velice dobře posloužil jako pedestal pro vítěze.
Richard zahazuje Jirkovi Pitbula.
Technika hodu v Radkově podání.
Někdo před křídlem, někdo za křídlem...
... hlavně ale když to letí.
Zdeněk Kincl | 1.10.2019
58. ročník Podzimního svahu NMnM
Letošní podzimní svahová sezóna nezačala vůbec dobře. Richardovu soutěž i přes pokus dvojího přeložení jsme zatím kvůli špatné předpovědi počasí neodlétali (možná by se mohlo zadařit tuto neděli), na neurčito se zatím odložila i soutěž Úpická. MK model klub Nové Město na Moravě měl v plánu po patrně již definitivním výpadku Žďáráků zorganizovat obě víkendové svahové soutěže. Předpověď počasí však byla opět složitá. Po páteční přecházející mírné studené frontě byla sobotní předpověď SV vítr do 3 m/s. To by bylo na plánovaný svah u Míchova příliš málo. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli soutěž předem zrušit. Nedělní předpověď byla na stáčející se JZ vítr, který měl v odpoledních hodinách dosahovat závratné rychlosti 4m/s. Logicky jsme také zvažovali zrušení i nedělní soutěže, avšak chuť pořadatelů a hlavně soutěžících nakonec rozhodla, že se alespoň pokusíme něco odlétat. Poslední platnou soutěž v NMnM jsme totiž odlétali na jaře 2018. A tak večer před nedělní soutěží jsme tedy informovali soutěžící, že sraz bude v 10 hodin přímo na Malé Bouli u Studence.

Bohužel, jak se dalo předpokládat, vítr zde foukal značně zleva a na zahájení soutěže to nevypadalo. Ale jelikož alespoň trošku pofukovalo, bylo žádoucí přemýšlet o alternativním kopci. Matně jsem si pamatoval z RCmapy.cz, že kousek za Sloupnem by měl být i nějaký JZ kopec, na kterém jsem však osobně nikdy nelétal a ti starší na něm létali naposledy před 30 lety. Zavolali jsme místnímu Karlu Krajníkovi, který nám vysvětlil, jak se na kopec u Libice nad Doubravou dostat. A jelikož byli na tento kopec zvědaví i ostatní soutěžící, rozhodlo se o celkovém přesunu. Po nově opravené asfaltce se dá dojet až nahoru na svah. Na první pohled kopec nevypadá zase až tak skvostně, jde spíše o nakloněnou louku s menším převýšením pro rekreační polétání. Ale zase bych jej hned nezatracoval, i malý kopec, pokud na něj fouká kolmo, bude lepší než boční vítr na obou Boulích. Navíc je velice dobře otevřený do okolní krajiny, necloní zde žádný protikopec či stromy, ba naopak vzrostlé stromy za zády zvětšují efektivní převýšení kopce. Bohužel nebylo nám přáno a nemohli jsme vyzkoušet jeho kvality, protože zde buď nefoukalo nebo foukalo překvapivě hodně zprava. Několik soutěžících zde alespoň prohnalo své Aluly, létalo jich tam celé hejno. Radek se při jednom kruhovém odhodu Danovy Aluly do toho tak opřel, až se přijímačové baterky rozhodly jít svojí vlastní cestou. Nakonec se po kolektivním hledání přeci jen našly, avšak byl jsem celkem překvapen, kam až byly schopné samostatně docestovat. Vašek to nejprve zkusil se svaháčem bez motoru, když se však musel vydat pod kopec pro éro, přesedlal na svoje omotorované košťátko. Nějaké náznaky větru byly, avšak příliš zprava, a tak bylo rozhodnuto o přesunu zpět na Malou Bouli v domnění, že tam už musí foukat vítr kolmo...

Je fakt, že při příjezdu vypadaly podmínky nadějně, avšak po postavení bází a natažení zvonění se vítr opět zalekl a stočil se doleva. Jelikož už ale bylo po druhé hodině, nebylo na co čekat, a tak se zahájilo zkušební první kolo. Na začátek si první 3-4 soutěžící vykoledovali hned opravy pro boční či nedostatečný vítr. My s Radkem jsme si o chvíli později vylétali pro změnu nuly - já nálet do báze pod horizontem, pak dojil, dojil až podojil a nakonec i na ruce pohnojil. Radek naopak dojil a modlil, aby v posledním průletu sedl jen několik metrů před poslední bází. Pak se podmínky trochu umoudřily a až sem tam na nějakou tu opravu to na tu bídu šlo. Na soutěž se přijel podívat i Vojtěch Valenta starší, který byl však zcela zaskočen, že létáme teprve první kolo, původně si myslel, že už budeme končit. Složil si tedy svůj F5J speciál Fortuna (3.85m, 1.3kg) a my ho zatím dopsali na startovní listinu (tedy celkem 12 soutěžících). I když jeho model je koncepčně naprosto odlišný od těch našich, v těchto podmínkách to byl slušný soupeř. Na první pohled mě u tohoto modelu překvapila hloubka klapek na křídle, která se pohybuje odhadem až téměř k 1/3 hloubky profilu. Dalším rysem bylo značné vzepětí uší. Aby bylo pravidlům F3F učiněno zadost, Tomáš Winkler oficiálně přelepil sklopnou vrtuli izolačkou :o) Karel Faltus po dobrém letu ve třetím kole předvedl úspěšně i závěrečný oslavný výkrut, což musí vždy sklidit náležitý aplaus. Nakonec se nám do pozdních odpoledních hodin podařilo odlétat pět platných soutěžních kol. Soutěž metodou start - cíl vyhrál Dan, který si připsal hned čtyři tisícovky. Naopak za smolaře soutěže by se mohl považovat Vašek, který po Danovi vždycky vyžral ten špatný vzduch, nebo létal se špatně zvoleným modelem na rádiu (elektra) nebo jak už to na svahu bývá, jednoduše posekal... Na druhé místo se vyhoupl Radek s nejrychlejším letem dne ve třetím kole (48.1s) a vítěznou trojici doplnil Zdeněk Tmej, který o pár bodů předběhl slušně létajícího bramborového Jardu Kaplana.
Dan při odhodu své Aluly.
JZ svah u Libice nad Doubravou.
Vašek provětral i svoji elektru.
Jarda Kaplan.
A to už je soutěžní let na Malé Bouli.
Vojtěch Valenta a F5J model Fortuna.
Zdeněk Kincl | 20.9.2019
Czech Freestyle Flight Cup 2019
Poslední letošní akcí, která připadala v úvahu na letišti v Budkovicích (Ivančicích), byla Czech Freestyle Flight Cup. Jak již sám název napovídá, jednalo se o soutěž obřích akrobatických modelů ve volných sestavách létaných na zvukový doprovod (freestyle). Tento počin mají na svědomí pánové Michal Matuška a Jiří Hauser. I když jde o novou akci (letos se konal teprve druhý ročník), pilotů z Česka, Slovenska, Rakouska a Itálie bylo poměrně hodně (před akcí registrováno 25, na startovní listině nakonec 16). Možná to bylo částečně zapříčiněno i tím, že letošní EXFC, tedy obdobná soutěž, která se koná jednou za dva roky na letišti v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, byla letos z organizačních důvodů zrušena. CFFC soutěž byla rozdělena do dvou soutěžních dnů: sobota - kvalifikace, neděle - semifinále a finále. Jelikož jsem se v sobotu chystal Richardovi na soutěž, která byla bohužel pro nefuk zrušena, počítal jsem s nedělí. Dalo se navíc předpokládat, že finálové lety budou divácky atraktivnější než sobotní kvalifikace. Jelikož série veder měla v neděli kulminovat, plánovali jsme návštěvu jen na otočku. Divácká účast byla však celkem trisktní, kromě pilotů a jejich rodinných příslušníků zde skoro nikdo nebyl. Netuším, zda potenciální návštěvníci radši využili posledních prázdninových dní k válení se někde u vody nebo je odradilo předpovídané horko. Nedělní letový program začal v 9 hodin dvěma semifinálovými koly. Z kvality provedení akrobacie musím konstatovat, že piloti nebyli žádní amatéři. Své modely zvládali naprosto bravůrně a šli do toho naprosto naplno. Při svých vystoupeních využívali často kouřových efektů a dýmovnic ve svých národních barvách. Do dvou-kolového finále se postoupili Jozef Lukáč (SK), Martin Brandmüller (AT), Mattia Zeni (IT), Marek Plichta (CZ), Andrea Cervi (IT) a Sacha Cecconi (IT) - seřazeno již dle koncového pořadí s bodovým rozestupem vítězů 2000 b., 1999 b., 1995 b. I když byly sestavy jednotlivých pilotů napříč celou soutěží vždy stejné (16 soutěžících = 16 různých sestav), rozhodně bylo na co koukat. Jozef Lukáč vyhrál dle mého názoru zcela zaslouženě. Jeho načasování obratů vzhledem ke zvukovému doprovodu bylo vždy naprosto přesné, akrobatické figury složité, avšak zaletěné hezky. Možná také nadchnul převážně české rozhodčí zakomponováním Slovenské hymny do svého hudebního doprovodu. Pro ty, jež se nezúčastnili, mohou zhlédnout jeho finálový let na trubce. Nějaké fotky můžete nalézt také zde.
Často se létalo pod úrovní okolní kukuřice.
K freestylu neodmyslitelně patří dýmovnice.
Slovenská trikolóra.
Kdo neměl dýmovnice, tak měl fáborky.
Konstrukce dost hrachovinka.
Revolto - model s dosti atypickým vzhledem.
Zdeněk Kincl | 10.9.2019
Jeti model meeting 2019
Další tradiční modelářskou akcí na letišti Czech Heaven byl Jeti model meeting, letos se konal polojubilejní již 25. ročník. I když se akce prezentuje převážně jako setkání modelů poháněných elektromotorem, ve skutečnosti to není moc pravda. K vidění bylo i mnoho modelů poháněných spalovacími motory (4-takty), turbínou či modelů bez pohonu - větroňů. Spíše tak jde o přátelské setkání továrních pilotů a obchodních partnerů firmy Jeti (Příbor). Předpověď počasí na sobotu byla příznivá - polojasno, teplo a SZ vítr o rychlosti do 3 m/s. Vyrazili jsme v tradiční osádce - já, otec, Anežka (+ výjimečně kolo a cyklovozík), příjezd netradičně před začátkem letových ukázek. Ty začaly v 10 hodin aerovlekem obřího modelu Swift S1 (8.5m, 52kg) asi nejznámějšího továrního pilota Jeťáků Gernota Bruckmanna. Napoprvé pro nějaké technické potíže byl aerovlek přerušen a následovalo přistání obou modelů. Napodruhé se ale už vše podařilo, a tak mohli diváci obdivovat ukázku akrobacie tohoto větroně s připevněnými dýmovnicemi na koncích křídel. Zlatý hřeb ale přišel až těsně před koncem vystoupení - série několika lopasů v pouhých několika metrech nad zemí. Bylo až neskutečné, kolik kinetické energie si model ještě zachoval. A když už nebylo místo na poslední dotočení lopasu, tak si Gernot pomohl výkrutem. Teda ono se řekne výkrut, ale když máte jednu půlku křídla přes 4 metry, moc místa tam už nezbývalo a už už jsem myslel, že to položí do kukuřice. Gernot přivezl i svůj druhý již tradiční obří model - červený trojplošník Fokker (4.8m, 88kg, hvězdicový sedmiválec 800ccm). Ten se sice ukázal až v odpolední části programu, ale Gernot jej také vůbec nešetřil. Všelijaké nízké průlety v "nožáku" byly pastva pro oči diváků a zejména pak pro jejich fotoaparáty, protože tenhle model létá velice pomalu a také díky své velikosti se velice dobře fotí. Velký divácký aplaus sklidila i letová ukázka modelu Supersport (Eurofighter Typhoon) poháněného turbínou a vybaveného vektorováním tahu a gyrem Cortex. K vidění tak byly ploché vývrtky, vis na turbíně a noření ocasu do kukuřice, kterých by skutečný model nebyl schopný. Dalším pro mě celkem nepochopitelným vystoupením byl aerovlek sedmi větroňů Musger MG-19 (4m, výrobce Hepf) současně za jednou vlečnou. Můžete si to představit jako takový ten stromeček, za který se vodí děti ve školce :o) Světe div se, ke kolizi nedošlo, žádný model se do špagátu nezamotal a i vlečná dokázala utáhnout celý tento náklad. Asi největším modelem show, aspoň co se rozpětí křídel týče, byl model XB-36 Peacemaker poháněný hned šesticí elektromotorů (předloha tohoto těžkého bombardéru má ve skutečnosti rozpětí 70 metrů). Celkem se mi líbila i ukázka německého vrtulníku Eurocopter EC-655 Tiger poháněného turbínou. Velkým diváckým lákadlem bezesporu byla i akrobatická show naší dvojky RBAR Petra Kopfstaina. Možná se mi to jen zdálo, ale připadla mi figurami dosti podobná té Martinově, i když mi připadla o chlup delší. Po vystoupení následovala také autogramiáda. K vidění toho bylo opravdu hodně a za celou dobu programu, který oficiálně končil v 18 hodin, jsem nezaznamenal, že by se nějaké vystoupení (model) opakovalo. Dobrou zprávou také je, že jsem za celý den neviděl žádné třísky ani zřícený model. Pokud by se totiž zřítil do vzrostlé kukuřice, která od minule ještě povyrostla, asi by byl celkem oříšek model nalézt. Zájemci o elektrický pohon si také mohli poslechnout polední přednášku o novinkách v akumulátorech (Power Ion). My využili zdejší rozlehlé travnaté plochy pro létání s takovým tím malým dětským EPPčkovým házedlem. Aby to éro začalo vůbec trošku létat, musel jsem lehce dovážit čumák, otočit výškovku (a i tak to není úplně ideální, chtělo by to trošku větší úhel náběhu). Když se to pak hodí vší silou po vzoru F3K kruhovým hodem za konec křídla, létá to celkem obstojně. Sranda byla, jak se zdejší děcka začala ihned opičit. Samozřejmě jsem jim ale neřekl ten hlavní fígl - křídlo je nutné trošku povytáhnout, aby házedlo mělo tendenci zatáčku vybírat a přecházet do zatáčky na druhou stranu. Franta Vrtěna, když dělal házedla děckám na letišti v Křižanově, tak odtokovku levého křídla trochu přivztlakoval a do konce křídla zadlabal kus olova. Děcka to pak mohla házet jak chtěla a vždy to létalo ukázkově. Při odhodu a rychlém letu zapůsobil vztlak a éro stoupalo v pravé spirále, jakmile ale házedlo na vrcholu trajektorie zpomalilo, začala působit gravitace a éro kroužilo v zatáčce levé. Pokud se zatáčka nadále utahovala, model mírně zrychlil a přírůstek vztlaku zkorigoval poloměr zatáčky. Jednouché leč geniální...
2x SM-92TE Praga Alfa.
Gernotův Fokker Dr.1 (M 1:1.5, 88kg).
Zajímavý nástřik Zlín Z-43 Čmelák.
Eurosport (Eurofighter Typhoon).
Me-262 Schwalbe a BAE Hawk.
Gernotův Swift-S1 (M 1:1.5, 52kg).
Airbus / Eurocopter EC 655 Tiger.
Petr Kopfstein při své akrobacii.
Zdeněk Kincl | 7.9.2019
Mistrovství světa F3B 2019 Jeseník - Mikulovice
I když někteří lidé považují kategorii F3B za opravdový vrchol - něco jako větroňářskou formuli 1, podrobně ji nesleduji. Jen si čas od času přečtu nějakou reportáž ze závodů na Lomcováku. Bohužel přirozená mortalita a nedostatek nově příchozích si vybírá svoji daň a i tato kategorie postupně uvadá. Kdo dneska z mladých by se ještě obtěžoval modelařinou, když většina má olšové ruce a navíc může být influencerem na trubce. Když se teď dívám zpětně, už je to 10 let, kdy jsem se byl podívat na mistrovství světa F3B v nedalekých Ivančicích. A jelikož jsem chtěl ještě naživo vidět nějaký ten závod této kategorie, než jisto jistě zanikne, rozhodl jsem se vyrazit na letošní mistrovství konané v termínu 4. - 10. srpna do Mikulovic u Jeseníku. A abych nejel sám, přibalil jsem i otce a s výhodou cestu využila i Lucie s Anežkou, kterou jsme vyložili (a při zpáteční cestě opět naložili) u kamarádky z výšky, se kterou se delší dobu neviděly. Předpověď počasí na celý soutěžní týden měla být poměrně složitá - četné přeháňky a bouřky. Nakonec jsme pro svoji cestu vybrali hned pondělí.

Jelikož je to od nás z Bíteše do Jeseníku celkem z ruky, cca 200 km a hlavně se často kodrcáte padesátkou přes vesnice či ne o moc rychleji po okresních silnicích třetí třídy, bylo nutné vyrazit již okolo šesté hodiny ráno. Samozřejmě jsme museli čekat na dědečka, kterému se nechtělo z postele a měl půl hodiny sekeru. Cesta probíhala podle plánu pomalu, ale nakonec jsme na letiště v Mikulovicích lehce po desáté hodině přeci jen dorazili. Mistrovství předcházel o víkendu ještě předzávod 11. International F3B Cup. Naprostou dominanci předvedli Němci - A. Herrig, Ch. Sarter, F. Thomas a pozor brambora junior J. Krischke. Podařilo se odlétat dvě kompletní kola. Za povšimnutí stojí i to, že bronzový pilot ztratil na vítěze pouze cca 1.6%. Jelikož oficiální zahájení mistrovství proběhlo již v neděli večer, v pondělí se mohlo začít létat hned od ranních hodin (úloha A - termika). Dle startovní listiny se sjelo celkem 45 soutěžících z Česka, Slovenska, Rakouska, Německa, Polska, Francie, Švýcarska, Belgie, Nizozemska, Dánska, Švédska, Ruska, Japonska, Austrálie a Ameriky. Český tým byl zastoupen létajícím Janem Kohoutem, Petrem Fuskem a Pavlem Markem + support Roman Vojtěch, Jiří Tůma, Michal Behenský a Ondřej Schreiber. Kromě standardních letištních budov se letiště rozrostlo i o velký párty stan, který sloužil převážně jako startovní depo pro umístění harampádí závodníků a jejich modelů, pak ještě jeden další menší, neméně důležitý pro cattering a výčep piva. V boční části letiště pak byly postaveny stany a parkovaly obytné karavany týmů, které nocovaly přímo na letišti. I když jsem měl často trošku problém spolehlivě rozeznat jednotlivé modely, všechna košťátka teď vypadají podobně, odhaduji, že nejčastěji byl zastoupen Pike Precision 2 (nápis na vztlakovce či nápis zezpodu křídla či typické pruhy na uších). Rozeznal jsem ale i modely Pitbull, Freestyler, Sonix, Snipe, Wizard. I když soutěžící a jejich pomocníci natáhli své navijáky na obě strany (jihozápad-severovýchod), nebylo jim to moc platné, protože foukal mírný, o devadesát stupňů otočený boční vítr, který v přeháňkách přechodně zesiloval. Pro úspěšný start tak bylo tedy naprosto nezbytné oblétávání kladky. V navijácích bylo vidět také hned několik technických provedení, nejčastější však byl k vidění osvědčený naviják Ober postavený na startérech BOSCH. Z baterek pak ty klasické levnější do auta nebo pak ty dražší svitkové, které mají vyšší životnost při hlubokém vybití (Optima či Oddysey extreme series). Pro ty soutěžící, kteří si nechtěli / nemohli dovézt baterku vlastní (například při letu letadlem z Ameriky / Austrálie), byla připravená za drobnou úplatu baterka od pořadatelů.

Po termice následovala úloha B - průlety. Ta je oproti termice daleko více divácky atraktivní, protože se stále něco děje. Už jen starty bývají občas dosti adrenalinové, kdy startuje letadlo za letadlem, při opakovaném startu pak pomocníci sprintují pro éro, aby ušetřili cenné vteřinky, a pak hlavně samotné létání mezi bázemi, kdy se v éteru mísí hned několik zvuků. Jednak každý pilot má svoji charakteristickou sirénu (zde se létaly pětičlenné skupiny) a dále pak u zaměřovacích stojanů radí pilotům týmoví kolegové, kdy přesně točit na bázi. Samozřejmě různé týmy, různé signály, různé jazyky... A do toho všeho ještě pořadatelé, kteří se snaží celý tento cirkus ukočírovat. Naprosto klíčová je zde pozice startéra a také bázoví zaměřovači musí dávat velký pozor a neustále sledovat svůj přidělený model. Zejména ti na vzdálenější bázi to mají ještě o chlup složitější, hlavně pokud model startuje na vzdálenější kladku (věru až nějakých 350 metrů horizontálně + nějakých 250 metrů vertikálně). A to už chce celkem slušné oči. I když by se mohlo zdát, že z podobné výšky piloti nalétají podobný počet průletů, není tomu tak. V jedné skupině jste mohli získat litr za 17 průletů, v jiné ale třeba i za 25. A jelikož každý průlet navíc se počítá, piloti své modely dojili do posledního centimetru. Po průletech následovala úloha C - rychlost. Na navijáku nahoru a pak uletět 4x150 metrů za co nejkratší čas (typicky okolo 15 vteřin). I když to možná vypadá jednoduše, správně vybalancovat optimální trajektorii a systém zatáček v okamžiku, kdy rozhoduje každá desetinka, není úplně snadné a chce to asi hodně zkušeností. Pokud se vám navíc povede posekat na bázi, automaticky můžete odepsat celý let. Relativní nárůst času oproti našemu svahu je enormní. Po dolétané rychlosti se začala létat termika druhého kola. Bohužel kvůli nepřízni počasí - dešti museli pořadatelé soutěž několikrát přerušovat. A když už to pak podle radaru vypadalo na vytrvalejší cca hodinový déšť, tak jsme se rozloučili a vyrazili na cestu k domovu. Přeci jen to byl ještě kus cesty... Gratulace vítězům: 1. Andreas Böhlen (SUI), 2. Frank Thomas (GER), 3. Thomas Kübler (SUI) opět v těsném bodovém rozdílu do 2%. Z našich pak nejlépe zalétal 11. Jan Kohout, 12. Pavel Marek a 15. Petr Fusek. V týmech to nakonec o chlup byla brambora. Konečné výsledky najdete na webu pořadatelů.

A opět mi to nedá ohledně oné magické hranice 23 mOhm - tedy impedance napájecí smyčky baterka-přívody-naviják definovanou v pravidlech F3B. Oč vlastně jde? U německého závodníka Martina Weberschoocka byla při kontrolním měření po letové úloze termika ve třetím kole změřena hodnota cca 22.6 mOhm. Údaj na displeji je i po několikátém měřícím pokusu nekompromisní - porušení pravidel a je udělena penalta -1000 bodů. Ve hře je i anulování nádherného letového času (1000b), ke kterému nakonec dle zvážení Jury nedojde. Ale zpátky k vlastnímu měření. Pro měření byla použita proudová sonda PROSyS CP1000 s proudovým rozsahem do 1000A, rozlišením +/- 0.5A a základní přesností +/- 1% +/- 0.5A. Pro zjednodušení uvažujme měřící přístroj složený z proudové sondy a měřící krabičky s vlastní napěťovou referencí, dvěma měřícími kanály, výpočetním algoritmem a displejem, na kterém jsou zobrazeny všechny důležité změřené parametry, zejména pak hodnota výsledného odporu. Ta se spočítá jako podíl napětí baterie naprázdno a proudu nakrátko při zapnutém navijáku a zafixovaném bubnu proti otáčení. Typické hodnoty: 12V / 500A / 24 mOhm. Pro zjednodušení uvažujme, že chyba měření je čistě způsobena jen proudovou sondou, nepřesnost napěťové reference měřící krabičky se při výpočtu zcela eliminuje, jednotlivé měřící kanály lze poměrně jednoduše kalibrovat a dostat se na přesnost řádově nižší tak, aby neovlivňovala výslednou chybu a i na 8bit MCU je možné implementovat 32-bit aritmetiku tak, aby chyba výpočtu byla zanedbatelná. Dále uvažujme, že vlastní proudová sonda je nekalibrovaná (čistě z praktických důvodu - málokdo má doma v šuplíku plonkovní proudový zdroj 500A s o třídu lepší přesností, eventuálně kalibrace založená na několikazávitovém průvleku měřeného vodiče s nižším referenčním proudem stejně lepší přesnosti nedosáhne, protože vnitřní magnetické pole je zdeformované). Uvažujme také jen systematické chyby měření, náhodné chyby měření je v ideálním případě možné potlačit opakovaným měřením. Ze základní přesnosti sondy můžeme určit relativní systematickou chybu měření na daném měřeném proudu tedy 1.1%. Když vezmu v potaz tedy magickou hranici 23 mOhm, základní systematická odchylka je +/- 0.25 mOhm. Tedy hranice pro verdikt by měla být 23-0.25=22.75 mOhm. Ideálně vše pod touto hodnotou je statisticky významné s dostatečně vysokou mírou spolehlivosti (odhaduji 6 sigma, > 99.9997% CI). K základní přesnosti je ale nutné připočítat další systematické chyby měření - nevystředěná pozice proudového vodiče v sondě (dle technické dokumentace až +/- 1%, což je v našem případě vzhledem k tloušťce navijákového vodiče asi mírně nadhodnocené, ale papír je papír) a také teplotní drifty (0.15% z hodnoty a na 1 °C při referenční teplotě 23 °C). Pokud odhaduji, že si večer před závodem při okolní teplotě 15 °C zkalibrujete podle referenčního měřáku pořadatelů vlastní měřící zařízení / potažmo naviják, a pak přes den při závodu je v poledne teplota 30 °C, můžete mít automaticky přídavnou systematickou chybu měření až +/- 2.25%. To je obecně známá vlastnost všech Hallových senzorů - jejich enormní teplotní závislost (rozuměj hodnotu 0.15% jako reziduum chyby po interní teplotní kompenzaci přímo v sondě, ve skutečnosti bez interní kompenzace je toto číslo ještě horší). Takže pokud bych si chtěl být opravdu jistý, měl bych jednotlivé relativní příspěvky sčítat absolutně 1.10 + 1.00 + 2.25 = 4.35% --> 22.0 mOhm. I pokud bych zajistil, že bude teplota při každém měření blízká té referenční, dostanu 1.1 + 1.0 = 2.1% --> 22.52 mOhm. Pokud bych chtěl trochu optimističtější a možná i reálnější výsledky (nekorelované zdroje chyb), můžu je sečíst v kvadrátech pod odmocninou 2.7% --> 22.4 mOhm, bez vlivu teploty 1.49% --> 22.7 mOhm. Takže asi tak. Z protokolu protestu je možná částečně vidět, že zmíněný naviják vykazuje nepatrně nižší vnitřní odpor oproti ostatním dosud provedeným měřením (u vlastního měření jsem ale nebyl, abych posoudil správnost celého měřícího procesu), metrologicky ale nejste schopni jako pořadatelé s daným vybavením soutěžícímu dokázat, že pravidla skutečně porušil a tedy udělená penalta je ad absurdum neoprávněná... Ono ostatně uvedená hodnota 23 mOhm v pravidlech F3B je metrologický nesmysl... Správně by měla být cílená hodnota 23 mOhm - nějaká tolerance pro chybu měření (řádově 0.5 mOhm dle přesnosti sondy a dalších fyzikálních vlivů).
F3B zátiší.
Soutěžící z Japonska.
Sprintovačka na re-fly.
Start na navijáku.
Vítězný tým Švýcarů.
Český tým.
Pomocníci/ce na bázi.
Nesoutěžní elektrokošťátko.
Zdeněk Kincl | 25.8.2019
Jets over Czech 2019
Jako již tradičně s mírným zpožděním bych se rád vrátil k největší letošní modelářské akci letiště Czech Heaven konané v sobotu 6. června - Jets over Czech (pokud správně počítám již 18. ročník). Po loňském netradičním ročníku zpestřeném neplánovaným neřízeným požárem a přehlídkou hasičských záchranných sborů ze širokého okolí byla i letos na tuto aeroshow kladena velká očekávání. Kromě velkých a drahých modelů poháněných spalovací turbínou bylo pro značnou část návštěvníků největším lákadlem bezesporu akrobatické vystoupení Martina Šonky, autogramiáda a jeho doprovodný program Red Bull Air Race. Ale hezky popořádku. Loňskou reportáž jsem končil obavami, zda po rozsáhlém požáru pořadatelé nevyměknou a celou show neodpískají. Dobrá zpráva tedy je, že naštěstí nevyměkli a musím konstatovat, že i na první pohled bylo patrno, že letos zapracovali i více na bezpečnosti. Další otázkou bylo, zda vzniklou škodu na shořelé slámě (dle zákulisních informací cca 30k CZK) se podaří uhradit z osobní pojistky pilota sjednané na škodu způsobenou provozem modelu či z globální pojistky letiště Czech Heaven. Bohužel, jak se dalo očekávat, pojišťovny zase využily svých kliček a z plnění nakonec nic nebylo. Pojišťováci a realitní makléři do domu = čagan do ruky. Ještě že alespoň výjezd hasičů byl označen za oprávněný, a tudíž se nehradil...

Letošní příznivá předpověď počasí - slunečno, mírný větřík a hlavně žádná enormní horka spolu s Martinem přilákala velké množství diváků. Některé zdroje tvrdí, že divácká účast byla cca 2400 (1700 platících), což je dosavadní rekord. My s příjezdem téměř o půl jedenácté chytli jedno z posledních standardních parkovacích míst, pozdější auta byla nasměřována na pomocnou odstavnou plochu v prostoru heliportu. Logisticky už akce začíná narážet na limity zdejšího letiště - dá se to snadno poznat z délky fronty na dámské záchody. Venkovní dočasné stánky s jídlem a pitím většinou nápory hladových a žíznivých diváků zvládnou, ale záchody jsou záchody. Z loňského ročníku se patrně poučili i místní zemědělci, kteří místo obilí osázeli přilehlá pole kukuřicí. I když je těžší ji zapálit a hůře hoří, pro piloty to není zrovna ideální porost - jednak je vyšší, tvrdší a hlavně se v ní modely těžko hledají, o čemž se přesvědčil i jeden pilot modelu Canadair CT-114 Tutor, kterému v průběhu letu zhasla turbína a model chtě nechtě zavrtal poměrně daleko od letištní dráhy. Na pomoc byly postupně přizvány dva létající drony s televizní kamerou, aby pomohly lépe lokalizovat havarovaný stroj, což se posléze naštěstí podařilo. Letounu se naštěstí kromě lehce ťuklé špičky nic nestalo. O štěstí či bravurní pilotáži může hovořit i pilot jiného modelu dvoumotorového dopravního letounu, kterému za letu také vysadila jedna turbína. Naštěstí pilot model s jednou funkční turbínou ukočíroval a bezpečně s ním bez poškození přistál. A když začínám tak trošku netradičně kritickými okamžiky, můžu zmínit i předlouhé přistání jednoho z dvojice modrých Viper Jetů, který se zastavil až celý v kukuřici. Myslel jsem, že bude mít otevřené náběžky, ale model s podivem také přečkal bez úhony. Krásnou letovou ukázku předváděl i pilot dvoumotorového a poměrně velkého Su-27. Model o váze 22 kg, statickém tahu turbín 2x20kg byl navíc vybaven i zařízením pro vektorování tahu. Díky tomuto zařízení a přebytku výkonu bylo možné vidět netradiční akrobatické figury - vis na turbíně či plochou vývrtku. Krušné chvíle zažil pilot při krátkém přistání, kdy už už to vypadalo, že model položí do vzrostlé kukuřice. Naštěstí značný přebytek výkonu, vektorování tahu a patrně i nějaký řídící asistent (i-Gyro) model zachránily. Lehké zpestření a krátké přerušení letového programu zapříčinil skutečný L-13 Blaník, kterému se nepodařilo uchytit v termice a neplánovaně přistál na zdejší ULS dráze.

Zbylé letové ukázky již probíhaly bez neočekávaných událostí, tím ale nechci říci, že byly nezajímavé. Pěkné skupinové polétání předvedli například pánové Jan Hofman a Martin Pasáček se svojí dvojicí velkých červených modelů BAE Hawk. Zákulisní informace tvrdí, že by se k nim mohl připojit i pilot třetí se stejným modelem, který se však ale zatím ještě necítí na veřejné vystupování. Patrně nejčastějším letounem na zdejší show byl model Viper Jet. Bylo jich k vidění hned několik v několika různých barevných provedeních. Naopak, pokud se nepletu, nezahlédl jsem žádný z modelů Tomahawk, Futura či Wild Hornet, které byli poměrně hojně zastoupeny v minulých ročnících. Trošku netradiční byl model dle skutečné předlohy dvojmístného cvičného proudového letounu s v-éčkovým uspořádáním ocasních ploch Fouga CM-170 Magister. Loni jsem měl to štěstí si v leteckém muzeu v Belgii prohlédnout i skutečný exemplář. Dalším poměrně netradičním modelem byl model vrtulníkového jeřábu poháněným turbínou Sikorsky S-64 Skycrane. Skutečný vrtulník určený pro tahání opravdu těžkých břemen (10 tun), potažmo celých kontejnerů, se pyšní šestilistým rotorem o průměru 22 metrů. Copak by to bylo za Jets over Czech bez československých Albatrosů L-39. K vidění byl již jeden tradiční v markingu Otto Smika a druhý stejně velký v bílo-zeleno-žlutém provedení. Další modely pouze jmenovitě - Saab 35 Draken, F-22 Raptor, Mirage, Messerschmitt Me 262, Fairchild A-10 Thunderbolt, Eurofighter Typhoon, Wizard, Leonardo, Supersport a patrně ještě další. Vždycky jsem si myslel, že turbínové motory obecně vyžadují letecký petrolej (Jet-A). Provoz u některých turbín je možný v krajním případě i na naftu, avšak vždy na úkor životnosti. Celkem jsem byl tedy překvapen informací komentátora, že dost pilotů s těmito malými turbínami létá primárně na naftu s příměsí cca 5% oleje. Její dostupnost je řádově lepší než v případě kerosinu.

Hlavním lákadlem celé akce byl však Martin Šonka - úřadující mistr světa série Red Bull Air Race (RBAR). Ten si kromě svého akrobatického speciálu Extra přivezl i svůj Red Bull stan, kde si mohli návštěvníci vyzkoušet například virtuální realitu - pohled z pilotní kabiny na simulátoru při soutěžním letu mezi pylony RBAR. Další mohli obdivovat či se vyfotit s replikou putovního poháru RBAR (předpokládám, že to byla replika bo originál by tam asi nenechali jen tak osamoceně stát) či si vyzkoušet výměnu poškozeného pylonu na čas. Martinova akrobacie byla opět pastva pro oči a nakonec sklidila náležitý potlesk. Po vystoupení následovala Martinova autogramiáda a zde musím vysmeknout poklonu za Martinovu trpělivost, protože fronta na autogram a fotku byla opravdu dlouhá. Vlastně se vůbec nezkracovala za tu dobu, co jsme na letišti byli. Znalí návštěvníci mohli potkat, rozpoznat a prohodit pár slov i s nenápadným generálem Emilem Bočkem, tentokráte v civilu. Pro milovníky automobilismu bylo opět otevřené místní "muzeum" veteránů a pro milovníky létání pak vyhlídkové lety vrtulníkem. Večer pak měl ještě následovat tradiční ohňostroj. Tak či tak opět nabitý program, kde si každý přišel na své. Tak snad zase příště...
Letadla ve startovním depu.
Modely vystavené k focení v polední pauze.
Siluetou se podobá F-5 Tiger (až na motory).
Jeden ze dvou Albatrosů (L-39).
Sukhoi Su-27 a Fouga CM-170 Magister.
BAE Hawk na přistání.
Zástavba turbíny v modelu Sikorsky S-64.
Mini turbína s průměrem kompresoru ~5 cm.
Viper Jet při dlouhém přistání.
Sympatické elektrokošťátko.
Martin Šonka při své akrobacii.
A ještě jednou po přistání.
Zdeněk Kincl | 14.8.2019
Mega Cup 2019
Mega Cup je již každoročně první větší akcí na letišti v Budkovicích (když pominu soutěže ACES/EPA v polovině dubna) připadající na Mezinárodní den dětí 1. června. Je pořádaná RC model klubem Brno a brněnskou firmou Mega motor zabývající se výrobou elektro motorů. A odtud plyne i tématické zaměření celé akce - přehlídka modelů poháněných elektromotorem. Loni se konal na zdejším letišti již jubilejní 20. ročník, letos tedy organizátoři úspěšně vykročili do další dvacítky. Avšak příjde mi, že divácká účast je rok od roku nižší, i mně se letos na Mega Cup zase až tolik nechtělo. Lucie však byla na kurzu v Brně, předpověď počasí byla příznivá, a tak jsme si s Anežkou udělali na otočku výlet sami. Po příjezdu jsme vyrazili na obhlídku depa. K vidění bylo cca 30 modelů, některé z nich mohli návštěvníci vidět již na předešlých ročnících, některé byly nové. Asi ten nejmohutnější model (záměrně nechci říkat největší dle rozpětí křídel) byl Blohm & Voss BV 238 poháněný hned šesticí elektromotorů. Dalšími "drobečky" byla dvojice identických Zlínů Z-43, které předvedly létání ve skupině s několika prvky základní akrobacie. Z modelů čistě akrobatické koncepce byla k vidění sympatická dvoumetrovka Edge 540 (skutečný model s optimalizovanou aerodynamikou se výhradně používá v sérii Red Bull Air race) či model Prometheus S, který je znám z kategorie přesné akrobacie F3A. Přídavná křídla s pozitivním a negativním úhlem náběhu oproti křídlu hlavnímu dopomáhají k udržení konstantní rychlosti ve vertikálních akrobatických obratech. K vidění bylo i několik historických (polo)maket. Z těch vrtulových to byl sovětský stíhací letoun Lavochkin La-7 či japonské Mitsubishi A6M Zero, oba skutečné letouny byly hojně používány během druhé světové války. Na akci samozřejmě nemohly chybět ani modely poháněné dmychadlem, které se pro elektrický pohon přímo nabízí. Z těch menších pěnových s rozpětím křídel do 1 m to byl Mig-15 a L-39 Albatros, z těch větších kompozitových pak Avanti S, který bývá velice často také osazen skutečnou turbínou. Celkem netradiční model z hlediska stavebního materiálu (celý vytištěný na 3D tiskárně) byl Vought F4U Corsair. Kromě modelů letadel bylo k vidění i rádiem řízené obrněné vozidlo. Ze všech těch modelů mě ale asi nejvíce zaujal větroň Surprise 15 ex-svahaře Igora Hejnola (závodní hotliner kategorie F5B). Při motorizaci nějakých 5-6 kW byl jeho dynamický projev ohromující. Po startu kolmé stoupání rychlostí několika desítek metrů za vteřinu, v kluzu pak vlastnosti naloženého F3x-ového speciálu. Pokud nevíte, co si letos přát pod stromeček... Pár dalších fotek z akce zde.
Účastníci Mega Cupu při skupinovém focení.
Vought F4U Corsair a Edge 450 V3.
Konstrukční modely kategorie F5D (pylony).
Mitsubishi A6M Zero a Lavochkin La-7.
Igorův Hotliner Surprise 15 (F5B).
Rádiem řízené obrněné vozidlo.
Zdeněk Kincl | 15.7.2019
Richardova přeložená svahovka na Černovíru
Původně byla tato soutěž v kalendáři naplánována na konec března, avšak z důvodu totálně nepříznivé předpovědi počasí ji Richard takticky přeložil na první volný termín - středu a státní svátek 1. května. Zatímco značná část populace vyspávala kocovinu po čarodějnicích, blázni modeláři vstávali brzy a jeli do Ústí. Po posledním ne moc povedeném svahovém víkendu v Chotěboři (nakonec se něco odlétalo) a Novém Městě (zrušeno pro nepřízeň počasí) jsem myslel, že si spravím chuť na Černovíru. Předpověď počasí nebyla vůbec špatná - polojasno až oblačno, vítr SZ 3-6 m/s. Scénář tedy zase stejný, ranní budíček 5:30, vykládka v ZR, nakládka ve Svratce a přes drobnou objížďku Sloupnice na Černovír. Lákal jsem i Tomáše Humpolce, že ho naložím ve Žďáře, bohužel však musel hlídat děti. Letos mu ty svahové soutěže nějak nevychází. Díky Richardovi, který posunul začátek soutěže až na desátou hodinu (pro případné vystřízlivění), jsem stíhal velice dobře. Dokonce i Tonda byl překvapen, že jsem tam u něj už chvíli po osmé. Avšak když jsem ráno míjel křižanovské letiště, sledujíc větrný pytel, říkal jsem si, že tu něco nehraje. Což o to, od rána i celkem foukalo (3m/s), avšak vítr se mi zdál až moc příliš od západu. Nepřikládal jsem tomu ale zase až takovou pozornost, předpověď měla být přesná a vítr stabilní. Navíc den předem tady ve VB foukalo spíše od severu.

Na startu se sešlo celkem 13 soutěžících. Kromě Míry Trska a Honzy Plcha +/- očekávaná skupina. Nakonec dorazil i Vašek, který se radši nechal dovézt nejstarší dcerou. Druhá mu pak v průběhu dne přivezla vyprošťovací škopek a zase ho po soutěži odvezla domů. Když k tomu připočítám i to, že s ním jedou všechny holky zvonit a mrznout na prodloužený víkend na mezinárodní Ranou, má to celkem slušně zařízený :o) Bohužel obavy z bočního větru (Z) se naplnily. I když to vypadalo, že na hraně fouká kolmo, dole pod kopcem to šlo výrazně zleva (snad až úplně po hraně). O soutěži tedy nemohla být ani řeč, vyčkávali jsme. Natěšení soutěžící ale chtěli létat, takže bylo vyhlášeno volné létání. Někdo s vrtulí, někdo bez vrtule, dojili jsme, co jsme mohli. Když to dýchlo, naházelo se do vzduchu cca 3-5 letadel, když bublina odešla, padali jsme pod kopcem jako hrušky. S Danem jsme měli soutěž, kdo půjde častěji pod kopec. Když k tomu připočítám i ten výšlap pro éro Karla Faltuse, tak jsem vyhrál (5x).

V jednu chvíli to už začalo vypadat nadějně, tak jsme o půl druhé zahájili zkušebně první kolo. Byl to boj. S žluťákem jsem letěl za 107 vteřin (chyběly mi 2s do opravy), Jirka Hoffman mě však trumfnul se svými 130 vteřinami. Byl to ale drsňák, i přes extrémně dlouhý let se nedožadoval opravy. Všichni piloti ale zvládli nějak dolétat. Našli se však i divočáci Jirka Souček a Radek Plch, kteří shodně zaletěli 43.65 vteřin (na setinu přesně). V průběhu prvního kola boční vítr dále zesílil a začalo to být nelétatelné. Byla to celkem beznaděj koukat, jak při letu doleva k bázi A stojíte téměř na místě a stále vyklesáváte. Při letu po větru směrem k bázi B byla letadla často velice obtížně řiditelná, takže o prekérní situace nebyla nouze. Už mi moc nechybělo, abych to zase pověsil (jako myslím předloni) na zdejší břízku, fatálně znějící zřícení Tondy Hlavsy se nakonec obešlo bez většího poškození modelu. I přes přiznanou opravu jsem nebyl schopný dokončit ani další svůj let. Následovalo zrušení kola, přerušení a pokusy o volné létání. Nakonec nás i přes několikateré ujišťování, že pršet nebude, vyhnal déšť (při odjezdu dokonce i kroupy). Odlétali jsme tedy pouze jedno platné kolo, vyhlášení výsledků a předání cen proběhlo po průtrži. Body jsme ale žádné neodvezli - poslední Jirka Hoffman získal 337 bodů, mediánový Michal Homola pak 687 bodů, nehledě na to, že se soutěž stejně nebude počítat do žebříčku.

I když jsme si tedy skoro vůbec soutěžně nezalétali, aspoň jsme si mohli poslechnout, jakou divočinu kamarádi zažili na Braunsbergu v Rakousku. Za tři dny tam v počtu 45 soutěžících (počáteční stav) odlétali 21 kol! Téměř polovina startovního pole však neměla s čím dolétat nebo kontumačně pro bezpečnost vzdali. Nejrychlejší lety celého prodlouženého soutěžního víkendu předvedl Lukas Gaubatz 25 vteřin!

Dan vyhlíží nejkratší cestu pod kopec.
Vašek se svým Sonixem.
Jirka Souček vytáhl i starší Vertigo.
Vertigo v luftě.
Zdeněk Kincl | 4.5.2019
Litomyšl a Ústí na Pavlovicích
V týdnu před frontou foukalo ještě velice slušně (JV 8 m/s), avšak předpověď počasí na svahový víkend v Litomyšli a Ústí byla celkem hraniční (JV, 3 m/s). Abych tedy využil zbytku větrného počasí, páteční homeoffice jsem zakončil dříve a vyrazil ještě vyklepat pavouky a něco potrénovat na nedaleký svah u Dolních Louček. Vítr sice dost pulzoval jak do směru tak síly, ale na běžné létání to stačilo. Po více jak hodině čistého letového času mě vyhnal přicházející mírný déšť, hlavně nepřetrénovat. Při těchto jihovýchodních směrech větru v posledních letech většinou jezdí Oušťáci létat na Pavlovice. Ještě vše pro jistotu ověřuji večer u Radka. Ze Žďáru to na Pavlovice není zase až tak daleko, takže jsem vyrazil i přes nejistou předpověď. Obdobně na tom byl i Tonda Hlavsa, který původně plánoval soutěže vynechat...

V sobotu ráno se probouzím do zataženého dne, vítr ráno spíše slabší a náznaky deště. Jelikož se nemusím táhnout až do Ústí, vyrážím až po osmé hodině, následuje vykládka ve Žďáře a přes Město na kopec. Naštěstí někdo od podzimu zahrabal odvodňovací strouhy v cestě na svah, a tak se dalo vyjet až nahoru a zaparkovat u hromady s hnojem. Přijel jsem sice poslední, ale zbylí soutěžící dorazili chvíli přede mnou. Poskládali jsme éra dohromady, vytyčili báze a mohlo se začít létat. Celkem jsem byl příjemně překvapen účastí, nestává se příliš často, aby se na zdejších soutěžích sešlo 16 pilotů! Na Rané jsou tyto počty běžné, ale na našich kopcích bývá účast zpravidla poloviční. Byly zde pro mě i dvě nové tváře - Jiří Novotný, který už má na svahu něco nalétáno, ale jen na Rané, na našich kopcích jsem ho ještě nikdy neviděl. Druhou tváří byl Martin Calta - svahový nováček létající pod čepicí MK České Budějovice. Tak či tak, každá nová svahařská tvář je předem vítána. Kromě nových tváří byly k vidění i nové stroje - Zdeněk Tmej si pořídil nového bílooranžového Preclíka (Pike Precision II) s originálním jménem - Trskobijec. Stejný stroj si v barevném provedení růžovo-fialová včelí plástev pořídil i Michal Homola.

Vítr foukal mírně zprava, pravá báze A nakopávala, levá báze B celkem držela. Téměř všichni soutěžící po startu stoupali vpravo nad hranou vzrostlých stromů, náletové výšky byly slušné. Nepříjemné chvilky při svém prvním letu zažil Karel Faltus, který si nechal na rádiu zvolený špatný model. Naštěstí vše ukočíroval a letadlo přežilo bez újmy. Obdobné faux pas se stalo Vaškovi Vojtíškovi v neděli, kdy ve své životní bublině přepnul při náletu do letového režimu rychlost, který patrně neměl plně vyladěn, a éro nedrželo trajektorii, kterou zamýšlel. Nakonec z toho byl jen litr za 40.8s. Z nepochopitelných důvodů párkrát zahaprovala i Zdeňkova jinak naprosto spolehlivě fungující časomíra / zvonění. Někomu to přihrálo chtěnou opravu, některé to nechtěně vyřadilo ze hry při životní bublině. Tak už to tak ale chodí. Všichni zvládli vždy odlétat všech deset soutěžních průletu, jedinou nulu v sobotu si připsal Tonda Hlavsa, který si škrtl koncem křídla u pravé báze a plynulou hvězdou bez poškození přistál. Bez větších potíží jsme odlétali kompletní čtyři kola a rozlétali kolo páté. Avšak kvůli pulzujícímu (ne)větru a i přes množství oprav jsme nebyli schopní páté kolo dolétat, a tak jsme byli nuceni je zrušit. Zase nám to natřel Radek, který ukořistil hned tři litry. Za ním se umístili se značným bodovým odstupem a stejným počtem bodů Vašek a Dan (913 b.). I mně se celkem dařilo, podpořen slušným vzduchem jsem vylétal se splašenými pilinami 9. místo (792b.) a porazil jsem tak řadu kompozitů...

Nedělní soutěž jela v téměř stejných kolejích - stejný kopec, stejný vítr, stejně zaměřené báze. Oproti sobotě nám ale ubyli tři soutěžící - Karel Faltus jakožto ředitel soutěže solidárně nelétal a zvonil na pravé bázi, Richard Kohl musel skrz jiné povinnosti odjet a Jan Plch si naordinoval odpočinek. Soutěžní lety jsme začali celkem pozdě, až lehce před 11. hodinou. Pokud se nepletu, ještě před soutěží při přistání po větru stihl Tomáš Winkler poškodit své Shinto - odnesl to trup těsně před motýlem. Naštěstí vytáhl z auta náhradní model a mohl tak v soutěži bez omezení pokračovat. Štěstí v neštěstí měl i Zdeněk Tmej, který zavrtal svého nového Pika hluboko do hlíny - celou převlečnou špici, kterou pomale nebyl schopný ani vyhrabat. Kromě lehkých oděrek na špici se modelu ale vůbec nic nestalo. Obdobně dopadl i Trnda, který zavadil při nesoutěžním letu o strom a shrnul to slovy "Ta větev tam očividně překáží..." Kromě vymodlených bublin bohužel chodily i slušné sraby. Dokud se člověk držel na hraně, většinou to ještě nějak šlo, pokud ale kalil do díry s vidinou rychlejšího času, dost často to končilo opakem, protože zdejší kopec dole moc nenosí. Nakonec si nulu odnesli jen Tonda, který si ve třetím kole vypáčkoval vorkočong a Zdeněk v témže kole. V jeho případě jsem ale příčinu neviděl. Blízko k nule měl i Tomáš, který pod kopcem hobloval desátý průlet a do báze nakonec naštěstí doklouzal po zemi. Naopak nejrychlejší čas celého víkendu zaletěl v neděli Radek - 39.4s a opět vyhrál. Druhý byl opět Vašek a trojici doplnil Míra Trsek. Celkem se nám podařilo odlétat krásných 6 kol. Nezbývá než poděkovat pořadatelům, tedy víceméně LMK Litomyšl za víkendovou dvojsoutěž :o)

Dan s modelem nováčka Martina Calty.
Nového Preclíka II si pořídil jak Zdeněk Tmej,
... tak i Michal Homola.
Tomáš vyčkává na startovišti.
Pitbull Jiřího Novotného z LMK Louny.
Svah nad Jimramovskými Pavlovicemi.
Přistávání zde nečinilo problémy.
Beky Vltavská.
Zdeněk Kincl | 15.4.2019
RCEV Náměšť nad Oslavou
Původně jsme tuto sobotu měli zahajovat svahovou sezónu F3F na rok 2019. Když jsme na podzim dávali do kupy kalendář, Richard se trošku bál, zda touto dobou nebude ještě všude ležet sníh. Naštěstí po sněhu ani památky a předpověď počasí slibovala velice hezké počasí - teplo, nebe bez mráčku, bohužel však bez větru... Richard takticky v pátek soutěž oficiálně přeložil na nový termín - středa po čarodějnicích 1. května (státní svátek). Hezkého počasí bylo ale třeba využít, oko mi padlo na soutěže RCEV (termické elektrovětroně), které se létaly u Náměště nad Oslavou. Jelikož je Náměšť celkem blízko (15 km), rozhodl jsem si trošku zasportovat a vyvézt Anežku ve vozíku za kolem. Po cestě jsme ještě naplánovali návštěvu nedaleké rozhledny v Ocmanicích. Vyrazili jsme po obědě tak, aby to vyšlo akorát na Anežčin odpolední spánek. Stejně nebylo kam spěchat, rozhodně jsem neplánoval na akci strávit celé odpoledne. Po zimní přestávce kondička na mé straně značně poklesla, kila po vánočním cukroví lehce narostla a zvýšila se i hmotnost pasažéra. Když k tomu připočtu i celkem náročný profil trati, nakonec to byla celkem fuška...

Po příjezdu na zdejší modelářské letiště (rozumějte spíše jen travnatá loučka bez jakéhokoliv zázemí a s tichou tolerancí modelářů majitelem) zde již byla soutěž v plném proudu. Nejdříve jsme si šli prohlédnout modely. Ty se od našich svahových poměrně dost liší. Stručně bych je popsal jako přerostlá Káčka. Rozpětí křídel cca 2.5 metrů, váha něco mezi 500-1000g. Většina modelů byla koncepce olaminované křídlo vyříznuté z XPS, uhlíková trubka a gondola. Ocasní plochy v konfiguraci SOP a předsazené VOP, motýla zde měl pouze jeden model. Viděl jsem i jeden model s typickým konstrukčním křídlem s nosníkem z uhlíkové trubky. Všechny modely pak měly plnou mechanizaci křídla - křidýlka + vztlaky. Na RCEV soutěži jsem byl poprvé, neznám ani přesně pravidla, takže čistě jen hádám: hromadný start 6 modelů, 30 vteřin motorového letu pro nastoupání výšky, pak nalétat termiku 10 minut (přesně) + možná nějaké body za přistání. Celkem se zde v sobotu sešlo 24 soutěžících (kde jsou ty časy, kdy takto hojné účasti byly k vidění i na svahu...). Pro mě vesměs všechno neznámá jména, ale byl jsem celkem překvapen, že zde byl i svahař Roger Svatoň. Díky slušnému počasí a nedaleké hrance v poli, která byla nafukována slabým JZ větrem o rychlosti do 2 m/s většinou nebyl pro soutěžící problém daný čas nalétat. Pro diváka to ale moc atraktivní kategorie není. Na začátku hromadný start, pak to všichni dojí ve stratosférických výškách a pak na konci desáté minuty všichni naráz přistávají. A to se opakuje pořád dokola napříč rozlosovanými skupinami pilotů. Pokud by to ale přeci jen někoho zajímalo, může mrknout na Stoupak.cz. Může tam nalézt výsledkové listiny ze soboty i neděle.

Předpověď počasí na neděli byla o poznání lepší. Svahařská elita natěšená po zimní přestávce se vydala na soutěž k Úpici. Dle výsledkové listiny byl vítr dostatečně silný - SV 3-8 m/s, avšak letové časy tedy nic moc - 50-100 s. V počtu 8 soutěžích se ale podařilo odlétat 10 kol, vyhrál domácí Jirka Souček. Tímto lze považovat svahovou sezónu 2019 za úspěšně zahájenou. Uvidíme se o víkendu v Litomyšli a Ústí (snad - předpověd zatím nic moc)...

V každé rundě hromadně startovalo 6 pilotů.
Modely s rozpětím 2.5m, váha cca 600g.
Model s poctivým konstrukčním křídlem.
Jediný model s Véčkovými ocasními plochami.
Zdeněk Kincl | 3.4.2019
Letošní pracovní povinnosti mě na začátku jara opět zavedly do Belgie, kde jsem navštívil svého šéfa. Po vzoru hesla, že po týdenní práci musí přijít zasloužená odměna, jsem naplánoval obhlídku Bruselu a hlavně zdejšího vojenského muzea. Turistično ale bylo nutné absolvovat v poměrně omezeném čase v pátek před odpoledním letem zpět do Vídně.
Zdeněk Kincl | 20.12.2018
Tak máme za sebou poslední letošní "moravské" svahové soutěže. "Moravské" v přeneseném slova smyslu, protože Litomyšl i Ústí nad Orlicí již leží na české straně česko-moravské hranice. Mezi české soutěže pak řadím všechny ty na Rané, Liberec a Úpici. Předpověď na celý víkend nebyla vůbec příznivá, přišlo ochlazení, zatáhlo se a vítr nefoukal.
Zdeněk Kincl | 26.10.2018
Tak se nám konečně podařilo odlétat nějaké ty podzimní svahové soutěže... V sobotu v Úpici (Horní Albeřice) při šesti lidech zvládli odlétat úctyhodných dvanáct kol! Na první pohled mě ve výsledkové listině překvapil počet nul, až v neděli mi bylo vysvětleno, že to bylo z důvodu složitých letových podmínek a docházejícím letadlům.
Zdeněk Kincl | 26.9.2018
Další svahovou soutěží v kalendáři F3F byla ta v Chotěboři. Předpověď počasí byla stejně jako pro novoměstské soutěže složitá. Do cca 14 hodiny měl vát jen mírný západní vítr o rychlosti do 3 m/s. Teprve odpoledne měl vítr sílit až k ohromným 4 m/s, avšak měl se stáčet k severozápadu.
Zdeněk Kincl | 25.9.2018
Další událostí v kalendáři akcí na budkovickém letišti (Ivančice) byla airshow Czech Freestyle Flight Cup. Tato nová akce (1. ročník) pod organizací Michala Matušky si klade za cíl přilákat neprofesionální amatérské piloty, kteří nesoutěží v rámci seriálu EAC, avšak rádi by si zalétali své volné akrobatické sestavy s hudebním doprovodem.
Zdeněk Kincl | 18.9.2018
Podzimní kolotoč svahových soutěží se opět roztočil, v předešlých letech většinou startoval soutěžemi pořádanými Českou Metují a Úpici, letos se však startovalo netradičně na svazích v okolí Nového Města na Moravě. Jelikož LMK Zephyr Žďár nad Sázavou už od pořádání svahových soutěží upustil, upsali jsme se k pořádání i nedělní soutěže.
Zdeněk Kincl | 4.9.2018
Letošní podzimní svahové soutěže se po letním období klidu přiblížily, shodou okolností ty naše novoměstské připadly hned na první dva záříové dny (letos pořádáme trošku netradičně sobotu i neděli). Abychom s Tondou neudělali našemu klubu ostudu, bylo naprosto nezbytné trošku potrénovat.
Zdeněk Kincl | 31.8.2018
Jeti model meeting mi na seznamu navštívených akcí z různých důvodů unikal několik posledních let... Letos se konal již 24. ročník této akce - přehlídky modelů poháněných zejména elektrickým motorem a osazených elektronikou dobře známé firmy Jeti model. Letos se ale naštěstí zadařilo.
Zdeněk Kincl | 27.8.2018
Turbíny v Budkovicích každoročně bývají vyvrcholením zdejších aeroshow a pravidelně je navštěvuje mnoho diváků. I když nás čekal náročný prodloužený víkend (ve čtvrtek návštěva švagrové, v pátek měla sestřenice svatbu, v sobotu JETy a v neděli kola na Jižní Moravě) JETy jsme si opět nemohli nechat ujít.
Zdeněk Kincl | 12.7.2018
V sobotu 16. června se při příležitosti oslav 10. výročí od založení modelářského letiště v Budkovicích konala akce Champions over Czech Heaven. Kromě oslav bylo na pořadu dne i slavnostní otevření nové letištní dráhy pro UL letadla. Díky hezké předpovědi počasí a našlapanému programu se dala očekávat značná divácká účast.
Zdeněk Kincl | 29.6.2018
Další v seriálu modelářských akcí na letišti Czech Heaven v Budkovicích byl již tradiční Mega Cup. Akce se konala v sobotu 2. června pod záštitou RC model klubu Brno a firmy Mega motor. I když tato akce tolik divácky netáhne v porovnání s ostatními akcemi zde konanými, letos se mi zdálo, že ukázky modelů byly oproti předešlým letům značně obměněné.
Zdeněk Kincl | 8.6.2018
Na letošní rok připadá 100. výročí od založení českloslovenského letectva. Shodou okolností je možné oslavit i 40. výročí předání prvních bitevních vrtulníků Mi-24 na vojenskou základnu v Přerově. Jelikož tato základna byla v rámci reorganizace v roce 2013 přestěhována na nedaleké letiště u Náměště nad Oslavou, rozhodlo se zdejší velení při této příležitosti zorganizovat Den otevřených dveří.
Zdeněk Kincl | 6.6.2018
S mírným zpožděním bych se rád vrátil k jarnímu soustředění / soutěžení kategorie F3M, které se konalo v termínu 17. - 20. května na nedalekém letišti ve Březí. Ve čtvrtek byly na pořadu dne volné tréninky, v pátek probíhalo zejména školení bodovačů a na víkend pak připadla soutěž samotná.
Zdeněk Kincl | 31.5.2018
Od té doby, co nám rozorali nedaleké modelářské / UL letiště u Nových Sadů (ustoupilo pěstování řepky), je další nejbližší letiště ve Březí. To je vzdálené cca 10 km. Tedy letiště, spíše jde pouze o letištní plochu. Jelikož letos z kalendáře vypadla nedělní jarní svahová soutěž v Novém Městě naplánovali jsme na neděli cyklovýlet se zastávkou tam.
Zdeněk Kincl | 10.5.2018
Jarní svahovou soutěž pořádanou MK Nové Město na Moravě máme úspěšně za sebou. Letos byla bohužel letová pouze sobota, tradiční nedělní soutěž pořádaná LMK Zephyr Žďár nad Sázavou z kalendáře vypadla (podzimní taktéž a spolu s Větrníky se obávám, že už nadobro). I přes absenci české špičky jsem byl účastí příjemně překvapen - 12 soutěžících.
Zdeněk Kincl | 3.5.2018
I když nedělní počasí svahovým závodům vůbec nepřálo a pořadatelé soutěže o čtrnáct dní odložili, byla by škoda tento slunečný den nevyužít. V rámci zvyšování povědomí o letadlech u Anežky a synovce bylo rozhodnuto, že se podíváme do Ivančic na letiště. O víkendu se tam konala první letošní veřejná akce - soutěžní klání kombatů ACES (sobota) + EPA (neděle).
Zdeněk Kincl | 27.4.2018
S blížícím se víkendem začaly rosničky předpověď počasí na neděli zhoršovat. Ve směru a síle větru ke změně naštěstí nedošlo, avšak z krásné slunečné neděle se stala neděle zamračená a s deštěm. Pořadatelé (LMK Ústí nad Orlicí) naštěstí již po sobotní soutěži proklamovali, že se určitě pojede létat na Jimramovské Pavlovice (ohradníky).
Zdeněk Kincl | 18.4.2018
S mírným zpožděním bych se rád vrátil k víkendovým soutěžím pořadaným LMK Litomyšl a Ústí nad Orlicí. Původně byla předpověď počasí na oba dva dny báječná - slunečno, jihovýchodní vítr o rychlosti 8 m/s, který měl v neděli dále zesilovat. Z tohoto pohledu byla účast velice lákavá. V pátek navečer ještě píši Radkovi, abych se utvrdil o možných alternativách, ten by však rád vyzkoušel nový kopec - Poběžovice u Holic.
Zdeněk Kincl | 16.4.2018
Jarní soutěž pořádaná LMK Chotěboř většinou figuruje v kalendáři F3F soutěží na prvním místě, avšak letos i přes poměrně brzký termín Velikonoc byla předskočena mezinárodní soutěží na Rané. Kdo by si ale nechal ujít i přes poměrně špatnou předpověď počasí možnost odploužit deset průletů na našich moravských placatých mezích...
Zdeněk Kincl | 4.4.2018
Letošní ročník Redbull Air Race (RBAR) máme úspěšně za sebou... Zatímco loni se Šonka poměrně trápil s nastavením svého nového letounu Zievko Edge 540 V3 (v šampionátu skončil až na 9. místě) a Kopfstein se v Master class teprve rozkoukával, letošní rok byl plný ambicí. Ale hezky popořádku. První závod se konal již v únoru v Abu Zabí.
Zdeněk Kincl | 27.10.2017
Optimisticky začnu těmi světlými postřehy. Z žebříčků F3F za posledních 12 let jsem vytvořil tabulku "nejlepších závodníků". Aby soutěžící figuroval v tabulce, musel se alespoň jednou v některém roce umístit na prvních třech místech v žebříčku (výsledky z MČR F3F - tedy pouhé jedné soutěže neuznávám).
Zdeněk Kincl | 18.10.2017
I když se můj výlet na svahovou soutěž do Ústí posledně příliš nevydařil (podařilo se odlétat pouze tři kola), na svahové soutěže v těchto končinách jsem nezanevřel. Jelikož jsme v sobotu plánovali s Lucií a Anežkou cestu do Žďáru a Tonda Hlavsa se na soutěž chystal taky, mohli jsme využít výhodné nabídky cesty jedním vozem.
Zdeněk Kincl | 12.10.2017
Předpověď počasí na naši podzimní soutěž byla poměrně příznivá - bez deště, měl foukat SZ-S vítr o rychlosti 5 m/s, i když oproti předešlým dnům se poměrně razantně ochladilo na cca 13 °C. Proto, kdo si přibalil podvlíkačky, teplou bundu, kulicha a placatku s rumem, byl již předem vítězem.
Zdeněk Kincl | 6.9.2017
Plachtařské mistrovství regionů ČR Tentokrát pouze telegraficky z PMRG 2017 (bo mezi kojením vůbec není čas :o)
Zdeněk Kincl | 19.8.2017
Jednoho slunečného svátečního dne (Den upálení mistra Jana Husa) jsme s rodiči domluvili výlet parníkem po Dalešické přehradě. Bohužel jsme netušili, že stejný nápad dostane i značné množství ostatních turistů. Loď, přestože vyplouvala ze své domovské zastávky u přehradní hráze , byla již z předchozí plavby zpola obsazena.
Zdeněk Kincl | 7.8.2017
Vyvrcholení modelářských show na nedalekém letišti v Budkovicích máme úspěšně za sebou. Dne 8. července se konal již 16. ročník Jets over Czech (makety poháněné turbínovým motorem), který opět přilákal velké množství diváků. Celou akci organizoval RC klub Brno s pomocí zdejšího RC klubu Ivančice, modelářského letiště Czech heaven a za přispění generálního partnera Jety.cz.
Zdeněk Kincl | 24.7.2017
S myšlenkou navštívit letecký cirkus Redbull Air Race jsem si pohrával již delší dobu. Z destinací, kde se závody pořádají, vychází díky dostupnosti z Brna nejlépe Budapešť. Další alternativou by mohl být i Spielberg v Rakousku, který však letos vypadl z kalendáře. Ostatní destinace jako Německo, Velká Británie, Spojené arabské emiráty, Japonsko či Amerika jsou už poměrně z ruky.
Zdeněk Kincl | 14.7.2017
I letos se na Budkovickém letišti sešli v rámci akce MEGA CUP příznivci modelů poháněných elektrickým pohonem. Akci opět pořádal RC model klub Brno a jednalo se již o 19. ročník. Předpověď počasí slibovala hezké slunečné počasí s proměnlivým větrem, takže jsme jeli na zdejší letiště nachytat trochu bronzu.
Zdeněk Kincl | 13.6.2017
Na Richardovy závody běžně nejezdíme, protože je to z Bíteše trošku z ruky (MK Česká Metuje), avšak díky směru větru se Richard rozhodl uspořádat soutěž na Ústecku - Černovír. Když k tomu přidám ještě i ten fakt, že jsem byl na víkend ve Žďáře, na soutěž se chystal i Tonda Hlavsa a předpověď počasí byla příznivá, plán na sobotu byl víceméně jasný.
Zdeněk Kincl | 2.5.2017
Jarní svahová soutěž v Chotěboři je již tradičně spojena s Velikonočními svátky. Letošní Velikonoce vyšly na půlku dubna, kdy už bývá celkem teplo, avšak letos po sérii teplých dní se znatelně ochladilo. Předpověď počasí byla ale na Studenec slibná - zrána sice měl foukat jižní vítr, který se však po obědě měl stočit na západ.
Zdeněk Kincl | 19.4.2017
Kromě známých atrakcí jako je Buckingham palace, Tower Bridge, Big Ben, Tower, London Eye má Londýn i další jedno veliké lákadlo, které jsme si nemohli nechat ujít - Royal Air Force Museum. To bohužel nenajdete v centru Londýna (je vzdálené cca 20 km SZ směrem), avšak je poměrně dobře dostupné londýnským metrem.
Zdeněk Kincl | 14.2.2017
Po sobotě strávené na Dnech otevřených dveří v Náměšti nad Oslavou jsme se v neděli vydali do Ivančic, kde mělo vrcholit dvoudenní Mistrovství České republiky v kategorii F3M s přilepenou soutěží RCAS s kategoriemi Basic a Intermediate. Soutěž pořádal RC Klub Brno pod záštitou letiště Czech Heaven a F3M.cz.
Zdeněk Kincl | 17.10.2016
Při příležitosti oslav výročí 60 let od založení letecké základny v Náměšti nad Oslavou uspořádal zdejší vojenský útvar v sobotu 1. 10. 2016 Dny otevřených dveří. Brány zdejšího letiště se otevřely návštěvníkům zdarma v osm hodin ráno a již od začátku díky bohatému programu a hezkému počasí bylo jasné, že divácká návštěvnost bude hojná.
Zdeněk Kincl | 4.10.2016
Tuto víkendovou sobotu se na křižanovském letišti slavila dvě kulatá výročí - osmdesát let od založení letiště a sedmdesát let od založení místního aeroklubu. Na zdejší nedaleké letiště mám velice krásné vzpomínky, kdy jsme jako malí kluci koukali po letadlech, prolézali hangár, lezli na řídící věž, houpali se v brzdícím padáku.
Zdeněk Kincl | 5.9.2016
Letošní ročník JETs over Czech se konal v sobotu 9.7.2016 na nedalekém letišti Czech Heaven v Ivančicích. Letos se konal již 15. ročník této letecké přehlídky modelů poháněných turbínovými motory. Zdejší divácky značně atraktivní a hojně navštěvovanou akci jsem navštívil po roční odmlce. Začátek letů a komentovaného programu byl v deset hodin.
Zdeněk Kincl | 24.7.2016
V rámci dovolenkového týdne doplněného o dva státní svátky (Cyril, Metud, Hus) jsme se rozhodli, že bychom mohli opět po tříleté odmlce navštívit Litomyšlské aerovleky. Akce se konala v pátek a sobotu. Jelikož se však sobotní program kryl s jinou významnou akcí - Jets over Czech, navštívili jsme akci již v pátek.
Zdeněk Kincl | 23.7.2016
Po dvou letech jsme se opět vypravili do Chotěboře na zdejší airshow, která se konala již posedmé při příležitosti dětského dne. Letošní ročník se nesl ve znamení "hvězd na nebi", tedy letadel s pohonem hvězdicovým motorem. Program show byl zahájen v deset hodin atrakcemi pro děti. My jsme čas využili k poklidné prohlídce stojících exponátů letounů.
Zdeněk Kincl | 2.7.2016
Dne 4.6. se na letišti v Ivančicích (Budkovicích) sešli příznivci modelů s elektrickým pohonem. Akci pořádal RC model klub Brno pod patronací brněnského výrobce MEGA motor. Toto setkání má již poměrně dlouhou tradici, letos se konal již 18. ročník. Do Ivančic jsme přijeli okolo desáté hodiny, zrovna když začínaly první letové ukázky.
Zdeněk Kincl | 13.6.2016
Sobotní soutěž jsme tradičně pořádali my - MK Nové Město na Moravě. I když má Jarní svah o chlup kratší historii, letos se létal už 41. ročník. Předpověď počasí na celý víkend byla spíše loterie. Přecházející studená fronta měla postupně stočit východní vítr přes jih až na severozápadní. V sobotu jsme se probudili do zataženého rána.
Zdeněk Kincl | 27.4.2016
Tak jako velikonoční soutěž v Chotěboři otevírala seriál domácích soutěží kategorie F3F pro tento rok, pak soutěž na Rané roztáčela kolotoč evropského šampionátu. O vzrůstající oblibě tohoto podniku hovoří mimo jiné i fakt, že cca polovina soutěžících se registrovala do soutěže do dvou minut od oficiálního otevření registrace.
Zdeněk Kincl | 22.4.2016
Letošní kolotoč svahových soutěží se po teplé zimě opět poprvé roztočil na Velikonoční sobotu v Chotěboři. Předpověď počasí byla víceméně jasná, foukat měl slušný Z-SZ vítr, avšak kolik vody na nás naprší bylo ve hvězdách. V odpoledních hodinách se měla obloha dle předpovědi vyjasňovat.
Zdeněk Kincl | 20.4.2016
S odstupem času bych se ještě rád vrátil k předposlednímu srpnovému víkendu (22. - 23. srpna). V kalendáři modelářských akcí se sešly na tento víkend dvě velice kvalitní show - European eXtreme Flight Championship v Hlubokých Mašůvkách u Znojma a Jeti model meeting na letišti v Budkovicích u Ivančic.
Zdeněk Kincl | 20.10.2015
Dne 15. srpna se na Šiklově mlýně u Zvole nad Pernštejnem konala modelářská show. Jelikož to z Velké Bíteše nemáme až tak daleko a předpověď počasí byla také příznivá, rozhodli jsme se akci navštívit. V tomto zábavním areálu jsem byl již poněkolikáté, tentokrát však poprvé v rámci konání modelářské akce.
Zdeněk Kincl | 2.10.2015
Jelikož jsme s Lucií trávili víkend ve Žďáře nad Sázavou, nemohl jsem si nechat ujít F3K soutěž v nedaleké Přibyslavi, kterou pořádal LMK Žďár nad Sázavou. Předpověď počasí nebyla na házedla sice úplně ideální, ale i tak jsem se po dvouleté odmlce na tamější letiště těšil. Stále pokračovala dlouhotrvající vlna veder s teplotami atakující hranici 35°C.
Zdeněk Kincl | 19.8.2015
Svahové soutěže na Větrníku měly vždycky snad pro svoji moravskou atmosféru něco do sebe... O to větší potěšení bylo, když se po roční odmlce opět vrátily do kalendáře F3F. Sobotní předpověď počasí nebyla nic moc a soutěž se nepodařilo odlétat. Naopak nedělní předpověď slibovala solidní podmínky na SZ svah u Němčan.
Zdeněk Kincl | 21.5.2015
Počasí k nám nebylo v posledních letech na novoměstských svahových soutěžích příliš nakloněno. Poslední odlétanou soutěží byl 38. ročník Jarního svahu z 20. dubna 2013. Od té doby nic... Naštěstí se letos počasí umoudřilo a podařilo se při tomto jubilejním ročníku odlétat krásných 10 kol. Vezměme to ale hezky popořádku.
Zdeněk Kincl | 29.4.2015
Letošní ročník Jets Over Czech 2014 se konal již 11. - 13. července. Jelikož jsem ale byl tou dobou poměrně vytížen předsvatebními přípravami, dostal jsem se na sepsání reportáže až nyní. Byla by totiž škoda, kdyby reportáž o této akci zapadla. Letos se konal na letišti Czech Heaven v Budkovicích u Ivančic již 13. ročník této akce.
Zdeněk Kincl | 5.10.2014
O zdejší Airshow jsem se dozvěděl spíše omylem, když jsem hledal informace o zrušeném Aerobatic Freestyle Challenge 2014 v Brně-Tuřanech. Airshow v Chotěboři byla symbolickým uzavřením několikadenní soutěže o mistra ČR v letecké akrobacii v kategoriích Sportsman, Intermediate, Advanced a Unlimited.
Zdeněk Kincl | 11.7.2014
Vždy na počátku nového roku koukám na oficiální stránky Red Bull Air Race s očekáváním, zda se tento prestižní seriál leteckých závodů obnoví. S radostí mohu oznámit, že po tříleté přestávce jsem se letos konečně dočkal... Poslední série se létala v roce 2010, kdy byla bohužel po několika haváriích z bezpečnostních důvodů ukončena.
Zdeněk Kincl | 4.1.2014
Celé letošní prázdniny byly spojeny s vysokým pracovním nasazením při finišování mé disertační práce, kterou se nakonec podařilo ve čtvrtek zdárně odevzdat. Za odměnu jsem si naplánoval oddechový víkend ve Źďáru nad Sázavou. Jelikož se v nedaleké Přibyslavi o víkendu létalo MČR F3K 2013, cíl sobotní odpolední vyjížďky na kole byl jasný.
Zdeněk Kincl | 7.9.2013
Ve dnech 31. května až 2. června proběhla na letišti v Jehnědí modelářská akce – Litomyšlské aerovleky 2013. I přes poměrně tristní předpověď počasí, a i když to máme na tamní letiště poměrně z ruky (100 km), rozhodli jsme se na akci v sobotu zajet podívat. Celkem jsem se těšil, až uvidím Swifta (Dufek model) opět v luftě.
Zdeněk Kincl | 3.6.2013
Již tradiční novoměstský jarní svah připadl letos na sobotu 20. dubna. Předpověď počasí byla jasná – zima a mokro. V průběhu dne mělo následovat ubývání nočního deště, postupné ubývání oblačnosti a hlavně už od rána dostatečně silný severovýchodní vítr. Zima a nejisté počasí se podepsaly na účasti soutěžících.
Jiří Kincl | 24.4.2013
O loňských Vánocích mě pod stromečkem potěšil od Lucie kromě ponožek i dárkový poukaz na letecký simulátor L-39 Albatros. Ještě před vlastním letem jsem trošku zapátral na internetu, abych se dozvěděl o simulátoru nějaké další podrobnosti. Všichni účastníci byli ze simulátoru nadšení a překypovali chválou. Začal jsem se tedy na svůj let docela těšit.
Zdeněk Kincl | 8.3.2013
První oficiální mistrovství světa v kategorii F3F úspěšně zahájeno... Během dnešního letového dne byly podmínky téměř ideální - polojasno, fučelo, i když teplo v těchto severních šířkách asi zrovna moc nebylo. V celkovém počtu téměř šedesáti soutěžících se podařilo odlétat úctyhodných pět kol.
Zdeněk Kincl | 8.10.2012
Tradiční novoměstský podzimní svah úspěšně vykročil do své druhé padesátky. Předpověď počasí na sobotu nebyla, na rozdíl od neděle, vůbec špatná. Polojasno, vítr západního až severozápadního směru o rychlosti 2-6 m/s. Bylo rozhodnuto, že se pokusíme soutěž odlétat na Malé Bouli u Studence, i když to tam bude foukat trošku zprava.
Zdeněk Kincl | 23.9.2012
Ve dnech 10. - 12. 8. 2012 proběhla na modelářském letišti Czech Heaven v Budkovicích u Ivančic mezinárodní soutěž obřích akrobatů kategorie F3M. Tato soutěž se konala pod záštitou RC model klubu Brno. Celá soutěž se tradičně létala ve dvou kategoriích – National a International, které se mírně liší obtížností povinných sestav.
Lucie Vorlíčková | 22.8.2012
Ve dnech 7. a 8. července se konal na nedalekém letišti Czech Heaven v Ivančicích slet modelů poháněných turbínou - Jets over Czech 2012. Letošní již 8. ročník se konal pod záštitou RC model klubu Brno a RC klubu Ivančice. Akce se uskutečnila na zdejším letišti již podruhé, předešlé ročníky se konaly na letišti Model City v Hlubokých Mašůvkách.
Zdeněk Kincl | 10.7.2012
Rok se s rokem sešel a tradiční jarní svahové soutěže v Novém Městě na Moravě se podařilo zdárně odlétat. Sobotní soutěž jsme pořádali my - MK Nové Město na Moravě, nedělní pak LMK Zephyr Žďár nad Sázavou. V průběhu celého týdne před soutěžním víkendem jsem poctivě sledoval předpověď počasí, která zejména na sobotu nevyznívala moc příznivě.
Zdeněk Kincl | 24.4.2012
Série několika po sobě jdoucích teplých dnů mě s definitivní platností konečně přesvědčila o tom, že letošní poměrně mírná zima (když pominu zhruba 14 dní tuhých sibiřských mrazů) skončila... Vysoké teploty poměrně dobře dovolovaly pohodlné létání v celém průběhu zimního období, čehož jsem i přes značný nedostatek volného času využíval.
Zdeněk Kincl | 22.3.2012
Poměrně nedávno jsem objevil na serveru youtube video channel PBS Velká Bíteš. K vidění jsou zde velice pěkná videa z oblasti testování proudových motorů a jejich následného umístění do rádiem řízených modelů či do opravdických velkých větroňů.
Zdeněk Kincl | 7.2.2012
Historie tohoto příspěvku je datována do doby asi před dvěma roky, kdy jsem navštívil mistrovství světa kategorie F3B v Ivančicích. Tento příspěvek jsem nikdy nedokončil a postupem času na něj i pozapomněl... Když se na Lomcováku docela nedávno objevil článek o měření vnitřního odporu navijáku, na nedokončený článek jsem si vzpomněl.
Zdeněk Kincl | 1.11.2011
Letos bylo počasí svahovým soutěžím v Novém Městě na Moravě poněkud méně nakloněno. V plánovaných termínech se nepodařilo odlétat ani Jarní ani Podzimní svah. Žďáráci na tom nebyli o moc lépe... Jelikož však letošní Podzimní svah měl být jubilejní (50. ročník svahového létání v Novém Městě na Moravě), byla by škoda soutěž neodlétat.
Zdeněk Kincl | 26.10.2011
V sobotu 1. října se tak jako každý rok konaly ve Velké Bíteši Dny otevřených dveří První brněnské strojírny. Tuto akci navštěvujeme víceméně pravidelně už pěkných pár let. Letošní ročník byl však výjimečný tím, že si bylo možné ve zkušebně letecké techniky prohlédnout nově vyvíjený "modelářský" turbínový motor TJ-20.
Zdeněk Kincl | 13.10.2011
Babí léto je v plném proudu a jelikož těch teplých dnů letos už moc nebude, je potřeba každý pořádně využít. Já si na přilepšenou přivezl ze služební cesty ve Španělsku díky těm jejich slavným klimatizacím "Španělskou chřipku". Kluci ze svahu se snažili od pátku na Rané odlétat nějaká ta regulérní kola na mistrovství ČR F3F.
Zdeněk Kincl | 28.9.2011
Letošní podzimní svah v Novém Městě na Moravě měl být významným milníkem a ohlédnutím za historií svahového létání v Československu. Právě zde na svahu u Pohledecké skály to v roce 1961 všechno začalo. Sešla se zde skupinka nadšenců v čele s Františkem Vrtěnou, aby dali vzniknout této nové kategorii.
Zdeněk Kincl | 11.9.2011
Uplynulý víkend byl společenskými akcemi poměrně nabytý. Kromě již tradiční bítešské pouti, v rámci níž se jelo v neděli i mistrovství České republiky historických velocipedů, jsem měl v kalendáři poznačené F3Káčka v Přibyslavi a mezinárodní soutěž akrobatů F3A v Ivančicích. Já spojil v sobotu příjemné s ještě příjemnějším a vyrazil s Lucií do Ivančic.
Zdeněk Kincl | 25.6.2011
Konečně jsem po delší době našel opět trošku volného času k tomu, abych shrnul poznatky z kompletní revitalizace starého letitého Tora 300. S přibývajícími letovými hodinami samokřídla se již začaly objevovat problémy týkající se životnosti všech použitých komponent. U generálky jsem se rozhodl jít cestou "čínského šmejdu".
Zdeněk Kincl | 13.6.2011
Víkendový Větrník na závěr jarní části svahařské sezóny měl vždycky kvůli přátelské rodinné atmosféře něco do sebe... I když jsem pár posledních let svahové soutěže tak trošku šulil, tuto dvojsoutěž jsem plánoval již delší čas opět navštívit. Když však zavolal Tonda Hlavsa, že se též chystá na Větrník a že mě klidně přibalí s sebou, bylo jasno.
Zdeněk Kincl | 12.5.2011
Tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastný. Po sněhu ani památky, sluníčko a teploty převyšující 5°C mě částečně ujišťují, že sjezdovky, běžky a brusle mohu bezpečně zazimovat (spíše teda zaletnit). Avšak má to dozajista i své výhody. Létání v zimě je obecně kvůli nízkým teplotám poměrně nepříjemné.
Zdeněk Kincl | 20.1.2011
Nyní, tak trošku s křížkem po funuse, bych se rád vrátil k prvnímu oficiálnímu nočnímu zalétávání vánoční světlušky Su-29, které proběhlo v silvestrovský podvečer roku 2010. Dovolím si tedy tvrdit, že to bylo asi opravdu poslední létání v loňském roce. Kolemjdoucí lidé nechápavě zastavovali a civěli, co se to prohání po obloze za UFO.
Zdeněk Kincl | 15.1.2011
Už je to sice pár měsíců, co mě Mirek nasadil do hlavy brouka s osvětlením malého akrobatického polystyrenu Su-29 pro noční létání, avšak z časových důvodů se na jeho realizaci dostalo až teď. Tuto světlušku měl donést Ježíšek / Děda mráz / Santa Claus (dle vašeho vyznání) jeho pilotně nadanému vnukovi pod stromeček.
Zdeněk Kincl | 28.12.2010
Poté, co jsem se rozhodl pro křížový popruh k vysílači, jsem začal hledat na Internetu vhodnou variantu. V nabídce prodejců je k mání dostatečné množství originálních popruhů Graupner, avšak svojí cenou téměř 800 Kč mě nabídky dostatečně odradily. Říkám si, co může být na těch šrákách probůh tak drahého???
Zdeněk Kincl | 19.10.2010
Rok se s rokem sešel a věhlasné bítešské hody opět proběhly :o) Tak jako vždy, Hody 2010 začaly středečním postavením klacku, alias máje, která letos opět měřila maximálních 25 metrů. Letošní hody byly významné mimojiné také tím, že hlavním stárkem byl soused, takže o bujaré veselí bylo rozhodně postaráno do nejmenšího detailu.
Zdeněk Kincl | 15.9.2010
Jedna věta na úvod - stále žiju, i když to na webu moc vidět není. Bohužel jsem teď poměrně hodně zavalen prací, tudíž se mi nedostává dost volného času na aktualizace webu. Snad to postupem času bude opět lepší. I když je času málo, na létání si vždycky nějaký ten čas udělám. Časově nenáročná varianta je létání s Torem na fotbalovém hřišti.
Zdeněk Kincl | 15.8.2010
Opravdu vidíte správně. Téměř nemožné se stalo skutečností. Pokud se alespoň trošku orientujete ve světě vzdušné formule 1 (Red Bull Air Race), nemohla vám uniknout informace, že se do tohoto leteckého cirkusu nominoval za celou dobu existence této soutěže první Čech. Tímto šťastlivcem je vojenský pilot Martin Šonka.
Zdeněk Kincl | 19.1.2010
S tím letošním počasím je to nějaké zašmodrchané. Pozdní příchod zimy vystřídaly kruté mrazy, na které v období vánočních svátků navázalo téměř jarní počasí... Po sněhu ani vidu ani slechu, bezvětří, teplota k 10°C a místy i sluníčko nás příjemně navnadily. Nabil jsem své letité Toro-300 a vyrazil přes silnic na nedaleký fotbalový stadion.
Zdeněk Kincl | 26.12.2009
Je neděle 20.9. osm hodin ráno a při pohledu z okna to na svahové závody v Chotěboři ani na Větrníku nevypadá. Předpověď počasí hlásí proměnný vítr o rychlosti do 4 m/s. Závody zavrhuji a přemýšlím tedy co s volným víkendovým dnem. Takovéto počasí je naprosto ideální na ježdění na kole.
Zdeněk Kincl | 29.9.2009
Sobota 12. 9. 2009, sraz jako tradičně v 9 hodin v Novém Městě u nádraží. Počkali jsme ale do čtvrt na deset na poslední opozdilce - ještě jsem nezažila soutěž, kam by Jirka Kincl dorazil včas. Sešlo se celkem 16 soutěžících z různých konců republiky. Vítr docela foukal, takže nebylo na co čekat a vyrazili jsme na kopec. Na Roženeckých Pasekách foukal vítr dost zprava, téměř čistý sever, tak jsme se rozhodli, že se pojede na severní kopec na Míchov.
Pavla Hlavsová | 19.9.2009
Po dvou letech opět ve Znojmě... Každý nadšenec extrémní akrobacie si tento podnik nemohl nechat ujít. Letos se již jednalo o druhý ročník této šílenosti v areálu modelářského letiště v Hlubokých Mašůvkách u Znojma. Jelikož v tomto termínu je ve Znojmě i vyhlášené znojemské vinobraní, výlet na jižní Moravu stál rozhodně za to.
Zdeněk Kincl | 15.9.2009
Tak už je dobojováno... Oficiálním mistrem světa kategorie F3B se pro rok 2009 stává Martin Herrig z Německa. V týmech pak vyhrál tým Německa ve složení Peter Hubbertz, Andreas Herrig a Martin Weberschock. Naši kluci se umístili postupně na 8.místě (Petr Fusek), 14.místě (Honza Stonavský) a 15.místě (Jiří Baudis).
Zdeněk Kincl | 11.8.2009
Sice jsem měl na dnešní den naplánován cyklistický výlet do Ivančic na "béčka", avšak kvůli počasí jsem musel tento plán přesunout. Jelikož u nás skoro celý den prší, konečně jsem se dokopal k sepsáním nového příspěvku na tento bulvární plátek. Už delší dobu jsem zamýšlel sepsat pár řádků z průběhu exkurze na letišti v Brně Tuřanech.
Zdeněk Kincl | 4.8.2009
Nové letiště "Czech Heaven" nad Ivančicemi u vesničky Budkovice má první zátěžový test za sebou. O tomto víkendu se zde jela pověstná formule 1 kategorie F3x. Soutěž pořádal RC model klub Brno. Protože tohle budou asi moje poslední prázdniny, rozhodl jsem se z nich vycucat úplně všecko.
Zdeněk Kincl | 6.7.2009
Přesně těmito slovy Radek Plch popsal soutěžní víkend na Větrníku a myslím, že nebyl daleko od pravdy. Ale hezky postupně od začátku. Obě dvě soutěže pořádal Slovácký RC klub Kyjov, avšak bez svého náčelníka Ladě Esterky, protože ten měl jinačí povinnosti - rodil nám nového svahaře.
Zdeněk Kincl | 27.4.2009
Tak máme za sebou další dvě soutěže z letošního kalendáře F3F. Sobotní soutěž jsme pořádali my - LMK Nové Město na Moravě a byl to již 33. ročník Jarního svahu. Jakožto správní pořadatelé jsme museli dojet na místo srazu včas, což se nám nakonec i podařilo :o) Předpověď počasí byla nejistá...
Zdeněk Kincl | 23.4.2009
Rok se s rokem sešel a závodní kolotoč svahových větroňů se pozvolna začíná opět rozjíždět. Po neodlétaných soutěžích v Ústí nad Orlicí, Litomyšli a Rané se konečně zadařilo. Celý týden před soutěží u nás svítilo krásně sluníčko, foukal jihovýchodní vítr a já přemýšlel, jestli se po roce nelétání vypravit na závody do Chotěboře.
Zdeněk Kincl | 17.4.2009
Po delší odmlce se opět ozývám, mám toho teď hodně, takže nestíhám... Ale na sepsání téhle reportáže si chviličku najdu. To jednoho krásného dne po škole si to mašíruju přes Vaňkovku na autobus a najednou koukám, že je ve Vaňkovce nějaká nová výstava. Tantokráte modelářská, i když tak trošku z jiného soudku.
Zdeněk Kincl | 29.2.2008
Předně bych vám ale chtěl tak trošku s křížkem po funuse popřát všechno nejlepší do nového roku. Doufám, že jste Vánoční svátky prožili v pohodě, nezaskočila vám v krku nějaká kostička z kapra a že jste pod stromečkem nalezli to, co jste potřebovali. Do nového roku Vám též přeji hodně šťastných přistání a snad se všichni zase sejdeme na jarních soutěžích.
Zdeněk Kincl | 18.1.2008
Nad Jihlavou se za patřičného hřmění jinak tichý stroj prohání rychlostí 250 kilometrů za hodinu. A díky vlastnímu pohonu umí startovat sám. Motor tu zkouší Experimentální letecká laboratoř divize letecké techniky První brněnské strojírny z Velké Bíteše. Celokovový větroň s proudovým motorem čekají zkoušky až ve výškách okolo osmi tisíc metrů.
Zdeněk Kincl | 19.10.2007
Letošní podnik pořádal letecko-modelářský klub Česká Metuje a létalo se o prodlouženém víkendu ve dnech 28.9.-30.9.2007. Zpočátku nebylo vůbec jasné, zda se na mistrovství stihnu nominovat. Naštěstí se ale zadařilo a já byl zvědavý, jak bude toto netradiční mistrovství v Teplicích nad Metují vypadat.
Zdeněk Kincl | 9.10.2007
Další body před kvalifikací na MČR F3F 2007 se rozdaly na chotěbořské soutěži. Předpověď počasí nebyla vůbec růžová a téměř nikdo asi nedoufal, že by se soutěž odlétala. Podle windguru.cz měl vát vítr jižní až jihovýchodní o síle maximálně do 3 m/s, což moc soutěžících asi nepřesvědčilo, ale nakonec se nás na startovišti sešlo šestnáct.
Zdeněk Kincl | 23.9.2007
Rok se s rokem sešel a opět jsme se setkali v Novém Městě na Moravě na již 46. ročníku tradičního podzimního svahu. Jelikož předpověď počasí byla velice slibná, nenechalo si tuto soutěž ujít 24 soutěžících. Po chvilce váhání jsme se vydali na svah nad Roženeckými Pasekami, který je orientovaný na severozápadní směr větru.
Zdeněk Kincl | 21.9.2007
Zatímco u nás byly v sobotu Hody v plné proudu a já celodenně hýřil, tatík přišel s nápadem, že si zajede na skok (2x320km) na soutěž na Ranou. Měl totiž foukat severozápadní vítr a předpověď vypadala poměrně nadějně. A jelikož se na startu sešlo 25 soutěžících, nebyl asi jediný, koho tato předpověď zviklala.
Zdeněk Kincl | 13.9.2007
Pokud jste neměli v době od 5. do 12. září do čeho píchnout, mohli jste navštívit naše Tradiční bítešské hody. Začátek hodů je spjat se středečním stavěním máje a otevřením sklípků. I když ve středu pršelo, cestu na tento významný akt si našlo poměrně hodně domácích. Už za pár chvil byla mája vztyčená a hodovému veselení už nestálo nic v cestě.
Zdeněk Kincl | 11.9.2007
Ve dnech 31.8 až 2.9 uspořádal LMK Holíč mezinárodní soutěž seriálu Eurocontest v Donovalech. Na soutěži se sešlo 30 pilotů z České republiky, Slovenské republiky a Rakouska. V 5 hodin ráno sedíme s Peťou Holcmanem ve Škodě Favorit a řítíme se vzhůru na Donovaly. Asi 2 km před Donovaly začíná skrz kapotu stoupat pára...
Ladislav Esterka | 5.9.2007
Už je to sice pár měsíců, kdy jsem se dozvěděl o nové netradiční kategorii létání s velkými akrobaty, ale to však nemění nic na tom, proč nepropagovat tuhle, alespoň pro mě zajímavou akci, veřejně. Historie těchto závodů se začíná psát v roce 2001, kdy skupina "sports idea think-tank" přišla s nápadem uspořádat tenhle závod.
Zdeněk Kincl | 1.9.2007
Ve dnech 30. června a 1. července se uskutečnila v Nesvačilech u Benešova již potřetí soutěž obřích, rádiem řízených, akrobatických modelů. Tato soutěž je jediná ze seriálu EAC létaná na území České republiky. Ve startovním depu se sešlo šestnáct soutěžících a soutěžili ve dvou kategoriích - National a International.
Zdeněk Kincl | 20.7.2007
Po delší době další moje (ne)modelářská reportáž... Poté, co se mi podařilo úspěšně složit státní závěrečné zkoušky a obhájit svoji bakalářskou práci, jsem si naplánoval menší týdenní dovolenou u Veroniky na jižní Moravě. Volba byla poměrně jasná, jelikož se tam konaly tradiční rakvické hody.
Zdeněk Kincl | 1.7.2007
V sobotu dne 9.6.2007 se uskutečnil již 5. ročník leteckého dne v Rakvicích. Na rozdíl od ostatních let byl oficiální začátek programu až v 13:00 a konec asi v 18:00. Počasí bylo nádherné, snad jen nemuselo být takové horko. K vidění nebyly modely pouze modelářů místních, ale dostavili se i modeláři z Rakouska.
Veronika Puklická | 28.6.2007
Pohled na předpověď na víkend 9.-10.6. mě nenaplňoval optimismem, neblahá očekávání se bohužel vyplnila. Po registraci v sobotu ráno jsme nasedli na lanovku a vzhůru na kopec. Zpočátku to "funělo" na severní kopec, ale než se natáhly báze, tak se vítr otočil. Hurá na jižní kopec, kde se soutěž zrušila. Večer byl přichystaný sponzorský guláš.
Ladislav Esterka | 13.6.2007
Hodně opožděný report z Donoval, soutěže, která se konala ve dnech 11.-13.8.2006. Z České republiky jsem se tam objevil já, Vašek Vojtíšek, Zdeněk Hynek a Vašek Bláha, který po neúspěších v prvním dni soutěž nedokončil. Doufejme, že ročník 2007 bude pro české barvy stejně úspěšný a uvidím tam nějaké nové tváře.
Ladislav Esterka | 22.5.2007
Ráno v 6:28 mi přišla textovka od Ladě Esterky: "Tak co, jedete? U nás funí tak 6m/s, ale je zataženo a sem tam kápne." Vykouknu tedy z okna, abych zkontroloval stav ovzduší - fouká a prší :o( Ale jelikož nám to na sobotní soutěž nevyšlo, chtěli jsme si aspoň trošku napravit reputaci a urvat nějakej ten bod do žebříku.
Zdeněk Kincl | 6.5.2007
Sobotní předpověď vyšla naprosto dokonale, takže sem už dlouho dopředu věděl, že si místo na svahu zalétám na navijáku. Po příjezdu na obvyklý sraz sem začal hned roztahovat špagát na poli a celý natěšený vytahovat Vikinga z auta. Dovedete si představit, jak sem byl naštvaný, že spojka na křídla zůstala doma?
Ladislav Esterka | 2.5.2007
Tak nějak by se dala charakterizovat další soutěž letošní sezóny F3F. Původně jsem ani neměl v plánu tuto soutěž absolvovat, chtěl jsem pracovat na své bakalářce, ale když nám ráno Vašek Vojtíšek zavolal, že jedou Oušťáci lítat tady k nám na Jimramov, tak jsem začal narychlo dávat po zimě éro do kupy...
Zdeněk Kincl | 14.4.2007
Ještě v dobách, kdy jsem teprve začínal sbírat svoje první zkušenosti se svahovým létáním, jsem slyšel o fenoménu jménem Pálava a Stolová hora, avšak tehdy jsem tomu ještě nevěnoval tolik pozornosti a oba názvy pro mě upadly v zapomnění. S přibývajícím věkem a díky jen těžko předvídatelným skutečnostem jsem ony zmiňované názvy musel oprášit...
Zdeněk Kincl | 4.4.2007
Tak už máme po Vánocích... Doufám, že jste pod stromečkem našli kromě ponožek, spodního prádla a papučí minimálně nějaké nové servo, pixlu vteřiňáku nebo nějakého toho jednoho zapomenutého Ascota a podobně. Pokud měly vaše drahé polovičky problém s výběrem vašich dárků pod stromeček, nechť se třeba nechají motivovat tímto příspěvkem.
Zdeněk Kincl | 24.1.2007
Nazdárek lidi, volal mi Ruda, že by chtěli s Rakušákama udělat zájezd na La Muelu (F3F centest, začátek dubna). Objednal by se velký autobus a mohlo by jet třeba 20 lidí. Takže otázka zní, zda by jste měli o tuto akci zájem. Jedná se zatím pouze o první informace, jestli má vůbec cenu pokusit se něco takového zorganizovat. Nic závazného...
Václav Bláha | 12.12.2006
Jak již nadpis hlásá, nyní půjde o zhotovení jednoduchého indikátoru napětí přijímačových akumulátorů. Náklady na postavení indikátoru se pohybují okolo 70Kč a asi hodiny práce. Všechny tyto indikátory využívají integrovaného obvodu LM3914. K tomuto obvodu stačí přidat jen minimum externích součástek.
Zdeněk Kincl | 15.11.2006
Nemusím snad ani připomínat, co se během měsíce října děje na jižní Moravě. Lidé trošku znalí vína dozajista vědí a těm ostatním napovím, že během měsíce října propuká všude na jižní Moravě vinobraní. Kdysi jsem taky netušil, kolik práce se na vinohradu během roku vykoná, ale už vím, že produkovat vína té nejlepší kvality není žádná sranda.
Zdeněk Kincl | 30.10.2006
Další soutěž, na kterou jsem se vypravil, pořádal Slovácký RC klub Kyjov a jelikož foukal jihovýchodní vítr, vše se uskutečnilo na Větrníku. Po menších úvodních problémech s počasím se nám ale nakonec podařilo soutěž v jedenáct hodin zdárně začít. Na startovišti se sešlo patnáct soutěžících a stihli jsme odlétat devět kol.
Zdeněk Kincl | 25.9.2006
Postupuje prvních 35 seniorů a dále nejlepší tři junioři, kteří se umístili v oficiálním žebříčku kategorie F3F-2006. V případě, že se v sobotu a v neděli odlétají soutěže v Chotěboři, Horní Branné a Větrníku, bude žebříček v průběhu pondělí 25.9.2006 doplněn a upraveno pořadí postupujících.
Ivo Matějů | 22.9.2006
Na Viking Race do Skotska si Češi mohli vzít dvě tříčlenná družstva. Jedna skupina vyrážela v neděli 3.září ve složení Radek Plch, Filip Kalenský, Vašek Bláha, Roger Svatoň. Druhá skupina (Já a Jiří Baudis) vyjela o den déle. Všichni závodníci tam chtěli být dříve, aby si vyzkoušeli místní kopce a podnebí.
Ondřej Rezler | 20.9.2006
Sobotní soutěž pořádal LMK Nové Město na Moravě. Předpověď počasí byla poměrně slušná, a tak jsme ani chviličku neváhali a hned vyjeli na Jimramovské Pavlovice. Odlétali jsme deset kol a každý si odvezl do žebříčku přes 800 bodů. Nedělní soutěž pořádal LMK Zephyr Žďár nad Sázavou, vítr foukal jižních směrů, a tak se létalo u polének nad Věcovem.
Zdeněk Kincl | 19.9.2006
Letos jsem opět navštívil CIAF, tentokrát již 13. ročník, který se konal opět v Brně. Píše se, že to byl na brněnském letišti poslední ročník této akce, avšak definitivně to ještě potvrzeno není. Takže se snad ukážu i příští rok. Pokud se budou pořadatelé držet úrovně letošního ročníku, budu spokojeným divákem. Nebylo to špatné, ale stále je co zlepšovat...
Radek Stria | 13.9.2006
Jelikož víkendové soutěže v Úpici a v Novém Městě nad Metují jsou od nás z Velké Bíteše poněkud zruky a jelikož předpověď počasí nebyla příznivá, upřednostnil jsem již výše zmiňovanou akci na znojemském letišti. Jednalo se o soutěž obřích akrobatických modelů letadel s mezinárodní účastí. A rozhodně bylo na co koukat...
Zdeněk Kincl | 30.8.2006
V dnešní době už je pravidlem řešit ovládání křidélek / vztlakovek pomocí serv umístěných přímo do křídla. Odpadá tak pracné a zdlouhavé řešení ovládání pomocí náhonů. Hlavním požadavkem na tyto serva je proto jejich výška. Dalšími důležitými požadavky na tyto serva jsou síla, rychlost a robustnost uspořádání (kovové převody, kuličková ložiska).
Zdeněk Kincl | 10.8.2006
V dalším příspěvku nastíním problematiku výroby kabeláže trupu i křídla u soutěžního svahového větroně NewSting. Hlavním úkolem kabeláže je spolehlivý rozvod napájecích a signálových spojů mezi přijímačovými akumulátory, přijímačem, jednotlivými servy a vypínačem. Pro propojení trupu a křídla se využívá téměř v 99% případů 9-pinový Cannon konektor.
Zdeněk Kincl | 27.7.2006
Pro méně náročné aplikace si stačí články nechat sbodovat, ale pro větší proudové odběry je lepší články pájet. Velice vhodné je letování článků stylem "čelo na čelo" ať už z pohledu elektrických či mechanických vlastností. Aby jste mohly články takto pájet, musíte si pořídit pájecí kladívko. Já ho koupil v JR Models v Brně na Veveří za 125 Kč.
Zdeněk Kincl | 13.7.2006
Vybrat ty správné přijímačové akumulátory do svahového speciálu nemusí být vždy až tak snadné, jak by se na první pohled zdálo.
Zdeněk Kincl | 26.6.2006
Kreativní soutěž nadějných konstruktérů, milovníků létání, legrace a soutěžení se po čtyřech letech vrací do Prahy. Střelecký ostrov se opět stane středobodem vesmíru.
Zdeněk Kincl | 17.6.2006
Vinařská obec Rakvice se nachází na jižní Moravě asi 15 km severně od Břeclavi. Kromě dobrého vína zde mají i pěkné letiště a letos se uskutečnil již čtvrtý ročník leteckého dne. Počasí vyšlo parádně, organizace byla dokonalá, stejně tak i příprava letové plochy. Už teď se těším zase na příští ročník, snad se zde sejdeme...
Zdeněk Kincl | 13.6.2006
Aneb jaké to je, když už sice fouká, ale z toho nejnemožnějšího směru. Na jihozápadní vítr se na Javorníku opravdu létat nedá. Další soutěž letošního podniku, která se neodlétala :o(
Honza Pazour | 23.5.2006
Předpověď počasí na víkend byla více než příznivá a na Větrníky to máme co by letadlem dohodil, volba byla tudíž jasná... A nebyli jsme sami, kdo chtěl urvat nějaké body do žebříčku, na startovišti se nás sešlo 24. Odlétali jsme v sobotu i neděli. Myslím si, že to byly nejlépe vydařené soutěže této dosavadní sezóny, hlavně co se počasí týče.
Zdeněk Kincl | 8.5.2006
Po dlouhé pauze jsem se vypravil na svahovou soutěž do Nového Města. Předpověď počasí nebyla nijak příznivá, mělo foukat nula nula nic, ale proč bych se alespoň neukázal na naší klubové soutěži. Už od rána bylo jasné, že není kam pospíchat a že předpověď počasí nelhala... Nakonec se nám ale s vypětím všech sil podařila odlétat alespoň ta tři kola.
Zdeněk Kincl | 22.4.2006
Již delší dobu se setkávám se stavem, kdy oficiální výsledková listina vyslaná do oběhu nemá potřebné náležitosti a nikomu to asi zjevně nevadí...
Zdeněk Kincl | 19.4.2006
V autě jsem definitivně vyměnil přeskáče za inlajny a na zadní sedadla jsem posadil Extru 330s. Dlouho jsem vybíral jakou poletuchu si pořídit, nakonec to vyhrála Extra, protože na rozdíl od mnoha jiných nevypadá jen jako přemotorované tácky na maso. 300gramů a stříďáček na špici je ideální kombinace pro odpolední létaní kdekoliv.
Honza Pazour | 14.4.2006
Je tomu téměř pět měsíců, kdy jsme se loučili na posledních podzimních soutěžích v Ústí nad Orlicí. Ať už souhrou náhod, nebo rafinovaností pořadatelů přilákat pokud možno co nejvíce soutěžících, se sezóna F3F 2006 zahajovala opět v Ústí.
Zdeněk Kincl | 11.4.2006
Tento víkend se vyznačoval krásným počasím, když teda pominu to, že dost míst v republice zalila voda. Bylo by fajn začínat novou sezónu někde na kopci, ale žádnej příhodnej větřík nefouknul a tak jsme se museli spokojit s navijákem a nedalekým letištěm u Nových Sadů. I když v sobotu jsme se na letiště ještě nedostali, v neděli jsme si to už nenechali ujít.
Zdeněk Kincl | 2.4.2006
To jednou mi na závody dovezl Tonda Hlavsa pásku na křídla a říkal, že je to rychlá páska bublinovka. Páska je asi 100 mikronů tlustá, 12 mm široká, je vyrobena z plastu s jednostranně naneseným lepidlem a je namotána na papírovém kotoučku o průměru 85mm. Při použití této pásky můžete urychlit váš letoun až o 20%!!! A to už stojí za to!
Zdeněk Kincl | 31.3.2006
Možná se to nezdá, ale před pár dny začalo astronomické jaro... Po sněhu by nemělo být ani vidu ani slechu, louky by se měly začít zelenat, ptáčci zpívat, kompozity hvízdat a soutěže odsejpat :o) Nevím jak u vás, ale u nás bývá vítání jara pravidelně spojené s návštěvou Šmelcovny. Každou první jarní neděli v měsíci březnu vyrazí velké množství nadšenců přivítat jaro.
Zdeněk Kincl | 29.3.2006
V tomto článku si budeme povídat o akumulátorech. Nejprve si řekneme, podle jakých kritérií vybírat akumulátory. Ne vždy výběr podle kapacity je ten nejlepší. Nejprve je vhodné se zamyslet, k čemu vlastně mají akumulátory sloužit. Mají to být akumulátory do vysílače, kde jsou proudové odběry minimální nebo to mají být akumulátory pohonné? Budou to akumulátory tupu NiCd, NiMH, Li-xxx? Ukážeme si stručný přehled vlastností jednotlivých typů.
Zdeněk Kincl | 16.3.2006
Tyto stránky mají za sebou první jubileum, četlo je již více jak 1000 lidí. To si zaslouží nějakou novinku, připravil jsem pro vás nové diskusní fórum. Nechť jej budete hojně využívat :o)
Zdeněk Kincl | 3.3.2006
Jakožto "pilný student", který měl mezi semestrama téměř měsíc prázdnin, jsme si s Veronikou vyrazili na pět dní na hory zalyžovat. I když většinou jezdím do Jeseníků, tentokráte jsme byli v Beskydech. Termín vyšel zrovna do sněhové kalamity, takže cesta byla opravdu zajímavá... I přes ošklivé počasí jsme si parádně zalyžovali, převážně na Pustevnách.
Zdeněk Kincl | 18.2.2006
Začínáte plánovat do nového roku? Sezóna začne sice až za pár měsíců, ale pro případné nedočkavce je už připraven kalendář soutěží. Celkem je naplánováno 32 soutěží.
Zdeněk Kincl | 4.2.2006
Do nového roku mimo jiné také vstoupíme s novými pravidly kategorie F3F. Pojďme si nyní ukázat, co se změnilo a co zůstalo zachováno.
Zdeněk Kincl | 18.1.2006
I nadále se vám budu snažit přinášet aktuální informace o dění převážně v kategorii F3F, jedná se především o články týkající se problematiky svahového létání, budou zde vystaveny výsledkové listiny, kalendář soutěží a nově se zde objeví aktuální neoficiální žebříček F3F, který se bude aktualizovat po jednotlivě odlétaných soutěžích.
Zdeněk Kincl | 11.1.2006
Rok nám zvolna končí a nezbývá nic jiného, než přivítat rok nový. Nechť je alespoň stejně tak úspěšný jako ten letošní. V roce 2005 bylo v kalendáři 32 soutěží. Úspěšně se odlétalo 19 soutěží, 13 soutěží bylo zrušeno pro nepřízeň počasí. Sezónu suverénně vyhrál Radovan Plch, druhý skončil Ondřej Rezler a třetí místo obsadil Vašek Vojtíšek.
Zdeněk Kincl | 14.12.2005
Dne 5.11. se konala na Rané poslední svahovka. Na parkovišti nás přivítala neprostupná mlha a bezvětří. Po vydatné snídani byla soutěž pro nepřízeň počasí zrušena, ale já byl pevně odhodlán si to tam jít hodit. Foukalo kolem 1-3m/s takže žádná divočina. Stávalo se, že se občas obláček mlhy utrhl a muselo se do několika málo sekund přistát.
Filip Kalenský | 5.12.2005
Tak máme za sebou předposlední soutěž v letošním kalendáři F3F. Počasí nevěstilo nic dobrého, už od rána nás provázely dešťové přeháňky, ale po vyčasení byl okamžitě zavelen pokyn "odjezd směr Řetová". Soutěž se nesla v duchu čekání na termiku, odlétala se tři kola.
Filip Kalenský | 24.10.2005
Pořádáním mistrovství byl pověřen Libeňský modelářský klub Praha 8. V sobotu jsme se probudili do bezvětrného dne, počasí se během dne neumoudřilo, a tak se neodlétalo ani kolo. V neděli již od rána foukal severní vítr o rychlosti 4 m/s, a tak jsme se vydali na Písečnou. Tam jsme odlétali 4 kola. Co se týče organizace, raději pomlčím...
Zdeněk Kincl | 19.10.2005
Informace ohledně kvalifikace na mistrovství České republiky kategorie svahových větroňů (F3F).
Ivo Matějů | 29.9.2005
Předpověď počasí na sobotu nebyla nijak valná - proměnlivý vítr do 3m/s, ale jelikož jsme měli s tatíkem cestu do Brna, tak proč si nevzít letadla a nezajet si až na Větrník. Na kopec jsme dojeli až tak v půl jedenácté, ale po větru ani vidu ani slechu. Počasí se neumoudřilo a tak jsme to kolem třetí hodiny zabalili a rozjeli se domů.
Zdeněk Kincl | 25.9.2005
Sobotní soutěž pořádal LMK Nové Město na Moravě. Od rána zataženo s trvalým mrholením až deštěm, vítr S okolo 4 m/s. Po dlouhém vyčkávání byla soutěž zrušena. Nedělní soutěž pořádal LMK Zephyr Žďár nad Sázavou. Těm narozdíl od nás počasí vyšlo - slunečno, vítr S o rychlosti 4 m/s, létalo se na svahu u Míchova. Soutěž vyhrál Radek Plch (nečekaně)...
Zdeněk Kincl | 19.9.2005
Nevíte kam vyrazit příští rok na dovolenou? Mám pro vás inspiraci :o) My jsme s děckama vyrazili na Mušov do kempu ATC Merkur. Kemp se nachází na břehu horní novomlýnské nádrže. Toto místo vám mohu jen doporučit, je zde solidní společenské vyžití :o) A pokud byste si chtěli zalítat, na Pálavu nebo Pouzdřany je to co by kamenem dohodil.
Zdeněk Kincl | 16.8.2005
Konečně jsem nasbíral trošku volného času a udělal jsem nový design stránek :o) Časem by měly přibýt i všechny ostatní vychytávky, ale nejdřív si je musím pořádně promyslet.
Zdeněk Kincl | 4.7.2005
Bleskovky
29.9.2019 Výsledkovka z MČR F3F 2019 ve výsledkových listinách + fotky od Tomáše.

29.9.2019 Záznam z NATO Days sobota a neděle.

23.9.2019 Propozice na MČR F3F 2019.

19.9.2019 Obě odložené soutěže č. 512/513 se překládají na tuto neděli 22.9.2019.

13.9.2019 Kvůli nepříznivé předpovědi rušíme sobotní soutěž č. 605.

10.9.2019 Propozice na víkendové svahové soutěže v Novém Městě.

29.3.2019 Richard kvůli špatné předpovědi počasí překládá soutěž č. 512 na nový termín 1.5.2019.

3.10.2018 Mistrovství světa v kategorii F3F se blíží, předzávod začíná již 6.10., mistrovství pak trvá až do 13.10. Přímý přenos ze svahu by měl dostupný na oficiální stránkách. České barvy budou hájit Dan, Jirka a Radek, tak držme palce!

19.4.2018 Kvůli nepříznivé předpovědi počasí pořadatelé překládají soutěže č. 524 a 528 na termíny 5. a 6. 5.

16.4.2018 Fotky ze sobotní soutěže LMK Louny u Rogera.

29.10.2017 Fotoreportáž z poslední soutěže F3F 2017 si můžete přečíst u Honzy Fíly.

13.10.2017 Míra Trsek kvůli špatné předpovědi ruší víkendovou soutěž v Liberci.

6.10.2017 Pár postřehů a fotek z MČR F3F si můžete přečíst a prohlédnout u Honzy Fíly.

25.9.2017 Výsledkovka z MČR F3F 2017. Fotky u Rogera.

26.8.2017 Propozice na sobotní soutěž v Novém Městě.

15.8.2017 Reportáž z ME v letecké akrobacii v Chotěboři najdete na airzone.tv.

14.8.2017 Pár slov z MS F3B 2017 létané v Jeseníku si můžete přečíst na lomcovak.cz. Fotky u Tomáše.

11.8.2017 Richard Kohl překládá metujskou soutěž F3F č. 550 na neděli 3.9.

20.4.2017 Propozice na naši novoměstskou soutěž najdete zde.

20.4.2017 Richard Kohl (MK Česká Metuje) plánuje odlétat soutěž č.480 v Ústí nad Orlicí na svahu u Černovíru (propozice).

18.10.2016 Reportáž z poslední letoštní soutěže F3F v Liberci na F3F.cz.

21.9.2016 Propozice na MČR F3F 2016 na Rané od Jirky.

5.9.2016 Propozice na sobotní soutěž v Novém Městě.

1.9.2016 Richard láká na nedělní soutěž na Řetové.

30.8.2016 Pár fotek z 22. ročníku JETI model meetingu.

23.6.2016 Report ze soutěže na Řetové na Kopcoletech.

25.5.2016 Reportáž o úspěchu českých svahařů ve Francii na oprášených Kopcoletech.

25.5.2016 Petr Lokvenc zve na soutěž v Úpici. Pozor na změnu místa srazu.

24.5.2016 V sobotu na Rané 5 kol, v neděli 4 kola. Reportáž u Jirky.

21.4.2016 Reportáže z víkendových soutěží na Rané u Jirky Bačinského.

20.4.2016 Doplněny výsledky z víkendových soutěží.

21.2.2016 Doplněn kalendář soutěží F3F na rok 2016.

10.10.2015 Pár řádků z MČR F3F 2015 naleznete u Jirky, fotky u Tomáše a výsledkovou listinu zde.

7.10.2015 Richard Kohl přichází s nabídkou kvalitní F3F soutěže v Polici nad Metují.

6.10.2015 Soutěže č. 569 a 570 (Litomyšl, Ústí nad Orlicí) se z organizačních důvodů překládají na nový termín 24. a 25. 10.

23.9.2015 Propozice na MČR F3F 2015

14.9.2015 Jan Fíla oznamuje, že v neděli 20.9.2015 se koná na Rané u Loun svahová soutěž F3F O Pohár ČSA (v kalendáři nenajdete). Sraz v 8:30 u Skleníku.

7.9.2015 Pozvánka na sobotní soutěž F3F v Novém Městě na Moravě.

3.9.2015 Podzimní soutěž na Větrníku ve dne 12.9.2015 se z organizačních důvodů ruší.

3.9.2015 Richard Kohl posílá pozvánku na sobotní soutěž.

18.8.2015 Již tento víkend EXFC 2015. Opět po dvou letech jedinečná akrobatická sešlost u Znojma.

18.6.2015 Richard Kohl zve na sobotní soutěž, která se bude létat netradičně v Ústí nad Orlicí (propozice).

12.4.2015 Fotografie ze soutěže Raná Open 2015 od Tomáše Wiklera.

10.4.2015 Propozice na sobotní soutěž F3F v Novém Městě na Moravě.

1.2.2015 Doplněn kalendář soutěží F3F na rok 2015.

1.10.2014 Reportáž z letošního MČR F3F si můžete přečíst na f3f.cz. Fotky pak naleznete u Tomáše Winklera.

8.9.2014 Pozvánka na 53. ročník Podzimního svahu v Novém Městě na Moravě.

1.9.2014 Propozice na letošní MČR F3F od Jirky Bačinského.
Počasí

Všechna práva vyhrazena www.svah.jecool.net
2005-200x