Anketa
Hledat
Kontakt
|
Nesvačilské podívání 2021
Nějak jsem si plánoval, že report z Nesvačilského podívání tak trošku s křížkem po funuse a téměř s půlročním odstupem sepíši o vánočních
svátcích, což se však bohužel kvůli nedostatku času nestalo. Doba covidová stále úřaduje a většina leteckých akcí byla zrušena či vůbec
nebyla vypsána. Bylo by proto škoda se s vámi nepodělit o příjemný zážitek z této akce. Původně jsme v tomto termínu měli létat na našich
novoměstských kopcích podzimní soutěže, avšak nepříznivá předpověď počasí s nedostatkem větru zapříčinila, že jsme soutěže předem
zrušili (později přeložili). Na zdejším nesvačilském letišti (poblíž Bystřice v okrese Benešov) se konal již 14. ročník této akce.
Jelikož jsme na této letecké přehlídce nikdy nebyli, bylo o důvod víc užít si zde slunečnou sobotu. Podobnou myšlenku mělo dalších cca 700
platících návštěvníků. Aby byly splněny všechny vládní covidové regule, návštěvníci se museli prokázat certifikátem o očkování nebo
platným testem. Oficiální program začínal v 10 hodin otevřením areálu a sestával ze statických a leteckých ukázek. Teda areálu, spíš
jde o udržovanou letištní plochu a přilehlou louku, která byla pro potřeby akce dovybavena stánky s modelářským vybavením (asi největší
a nejnavštěvovanější stánek byl ten od firmy Jeti), stánky s občerstvením a chemické záchody. Je trochu až s podivem, jak velká akce
lze připravit a zorganizovat uprostřed "ničeho". A musím říci, že organizace byla příkladná! Od 13 hodin pak začínal hlavní letový program,
který trval déle jak 4 hodiny a vystřídalo se při něm na 50 pilotů.
Letištní depo bylo velice bohaté a různorodé. K vidění tu byly modely malé, velké, moderní, historické, makety, akrobatické, větroně, vojenské, civilní, poháněné elektrickým pohonem, spalovacím motorem či turbínou... Seznam pilotů se svými modely můžete nalézt na stránkách leteckymodelar.cz. Asi zde nemá cenu sáhodlouze popisovat všechna vystoupení, pokusím se tedy vyzdvihnout jen pár perliček, které mi uvízly v paměti. Výjimečné bylo vystoupení pánů Romana Gerlicha a Petra Gubiho se skupinovou akrobacií proudových modelů ViperJet. S ohledem na letové rychlosti těchto strojů je poměrně složité udržet model v dohledové vzdálenosti od pilota i diváků. Pokud v pomyslné letové krychli máte navíc modely dva, které nejednou letí proti sobě, nemusí být o prekérní situace nouze. Skupinové létání předvedli i pánové Jaroslav Vičánek a Jan Berg se svými modrými Zliny Z-143. Jejich vystoupení jsem měl možnost vidět již poněkolikáté a stále mě ještě neomrzelo. Dalším unikátem byla letová ukázka T28 Nomad (Trojan) úřadujícího mistra ČR v přesných maketách pana Doubravy. Na to, že nad modelem strávíte tisíce hodin malováním jednotlivých nýtů a pak model proháníte půl metru nad zemí, to chce hodně pevné ruce a nervy. Z divočejších (myšleno akrobatických) vystoupení byl k vidění Honza Špatný se svojí Extrou NG. Honza je již ostřílený pilot, který předvádí své umění na nejedné tuzemské letecké přehlídce. K vidění byla i dynamická 3D akrobacie modelu poháněným proudovým motorem s vektorováním tahu - Jakub Skotnice, J-10 Chengdu). S kombinací klapek na křídle, kachny před křídlem a vektorovanou tryskou můžete provádět pomyslné psí kusy. Z velkých proudových modelů byly k vidění F-89 Sabre, L-59/39 Albatros či turbovrtulový Pilatus Porter. Aerodynamicky zajímavé bylo i vystoupení polského užitkového letadla PZL-104 Wilga. Model byl silně přemotorovaný a použitá slotová klapka u náběžné hrany křídla až drakonicky vylepšovala obtékání křídla při abnormálně velkých úhlech náběhu. S modelem bylo možné dělat utažené zatáčky téměř na pětníku. Letouny první světové války a meziválečného období byly též ve startovním depu četně zastoupeny. Bohužel, kdo si má všechny ty názvy letadel pamatovat. K vidění bylo i několik historických kluzáků s úctyhodným rozpětím křídel - Pionýr, Luňák, Minimoa, Racek. Poslední zmíněný dosahoval cca 7 metrů. Větroně se do vzduchu dostávaly aerovlekem za modely SM-92TE Praga Alfa či Piper L-4A Grasshopper. Značně netradiční byl i model polského větroně IS-5 Kaczka Petra Mikoláška. Tento experimentální letoun má kachní uspořádání výškovky, ovládaná křidélka, dvojici směrovek a rozevírací brzdící prdelku. Z vrtulníků byl k vidění Boeing - B 234, což by měla být civilní verze slavného CH-47 Chinook. Doteď pořádně nechápu, jak je možné tuhle dvojrotorovou potvoru manuálně uřídit. A vůbec, jak se to vlastně řídí... K vidění toho bylo opravdu hodně. Myslím, že se celá přehlídka enormně vyvedla, včetně počasí. Maličkou vadou na kráse může pouze být rozbití jednoho modelu PC-21 Pilatus při pokusu o nouzové přistání po vysazení turbíny. Model skončil s přeraženým křídlem. Hezkou galerii fotek můžete nalézt na Rajčeti. Letu zdar! Zdeněk Kincl | 18.2.2022 Začátek sezóny na Sloupně
Covid a vládní restrikce bohužel ovlivnily i začátek svahové sezóny 2021. Naštěstí s rostoucími teplotami a klesajícími počty nakažených
nakonec Ministerstvo a Svaz uvolili k pořádání modelářských akcí. Předpověď počasí na nadcházející neděli (9. 5. 2021) byla velice příznivá
- JV vítr o rychlosti 8 m/s s nárazy k 15 m/s, a i když ve svahovém kalendáři žádná soutěž oficiálně vypsaná nebyla, naštěstí se domluvily
MK Česká Metuje a Úpice k pořádání přeložených neodlétaných jarních soutěží. Dalo se očekávat, že v daných podmínkách a při nízkém počtu
soutěžících bude mít soutěž rychlý spád, už dopředu se tedy rozhodlo, že se pokusíme během jednoho dne odlétat maximální počet kol a budou
z toho dvě soutěže. Vzhledem k předpovědi a středobodu republiky byl vybrán svah u vodárny nad Sloupnem. Přeci jen z Českých Budějovic
a Loun by Větrník (JZ, J, JV) byl trochu z ruky. Shodou okolností se na Sloupně létaly i soutěže na konci sezóny 2020 poslední. Tehdy to
byly trošku demoliční derby. Plán je základ. Původně se uvažovalo o sobotním poletování / tréninku s večerní bečkou a steaky, z čehož bohužel
nakonec sešlo. Téměř všichni soutěžící dorazili před půl desátou až přímo na kopec. Trošku jsem byl překvapen neúčastí tradičních místních
soutěžících z Chotěboře, ukázal se pouze Petr Klusáček. Jelikož nebylo třeba na nic čekat a kupa kol byla před námi, soutěž byla zahájena.
V rámci snížení nároků na pořadatele se jak již tradičně uplatnilo pravidlo točení soutěžících na bázích. Při počtu třinácti soutěžících to
nebylo zase tak náročné. Vítr foukal celkem kolmo a letové časy se pohybovaly okolo standardních 60 vteřin. V druhém kole už začaly chodit
bubliny a začalo se zrychlovat - Dan za 38 vteřin. Celkem spolehlivě fungoval odhod modelu s vulgárním pokřikem, vystřídali jsme snad všechny
možné neprezentovatelné nadávky. Tradičně házel Vašek, Dan, Radek - díky kluci! S přibývajícím časem a koly vítr dle předpovědi zesiloval a
foukal více zprava. V bublině to bylo jedno, bez bubliny jste celkem poštolkovali z báze B vlevo k bázi A vpravo. Ale stále to celkem šlo.
V rámci dvojsoutěže si připsal nulu pouze Martin Calta, kterou však nakonec škrtal. Několik nul na začátku vytvořil i Milan Švaro, avšak to
bylo kvůli tomu, že o soutěži nevěděl a na Sloupno si přijel pouze potrénovat soukromě. Když už ale byla ta možnost, naskočil regulérně
do soutěží. Boční vítr a i mírně rozbíhající se báze měla za následek, že se čas od času sekalo na levé bázi. To pak vulgarismy byly slyšet
i v soutěžním letu. Já se zapotil v jedenáctém kole (čtvrtém kole druhé soutěže), kdy jsem na výletu z levé báze trošku zavrtal. Naštěstí
jsem vše ukočíroval, i když letový čas nebyl výstavní (kolo jsem škrtal). Boční vítr však ulehčoval přistání s butterflyem, i mně se
přistávalo poměrně snadno, výšku jsem stáčel nad dráty vlevo před kopcem. Soutěž se obešla bez větších třísek, pokud si pamatuji správně,
pouze Petr Klusáček urazil kousek konce křídla na svém svaháči - Vikos. V soutěži ale bez větších problémů pokračoval. A jak už to tak bývá,
že s jídlem roste chuť a kdo ví, kdy covid zase umožní nějakou další svahovou soutěž, létali jsme poměrně dlouho - soutěžní den jsme zakončili
lehce před pátou hodinou s počtem 2x7 soutěžních kol. První soutěž vyhrál Radek, druhý byl Dan (v druhé soutěži si pořadí prohodili), třetí
Jarda a bramboru získal Vašek (v druhé soutěži si taktéž pořadí prohodili). Po vyhlášení výsledků následovalo ještě společné foto a volné
létání. Poté jsme se rozjeli k domovům.
Zdeněk Kincl | 22.1.2022 MČR F3B 2020
Covidová pandemie spolehlivě omezila či zrušila konání mnoha modelářských a společenských akcí. Původně jsme měli v sobotu svahovat
v Chotěboři, avšak pořadatelé z organizačních důvodů soutěž zrušili. Předpověď počasí měla být velice příjemná - slunečno a mírný
teplý jihovýchodní vítr. Nevyužít tento víkendový den na prahu začínajícího podzimu by byla škoda. Vyrazili jsme tedy očíhnout
mistrovství ČR kategorie F3B do Ústí nad Orlicí. Po cestě jsme vyložili Anežku a Lucku u ségry ve Vítochově a s otcem pokračovali směrem
na Jimramov, Sloupnici, Ústí. Už jsem v Ústí asi dlouho nebyl na závodech, před letištěm jsem to na kruháči vzal o jednu odbočku dříve.
I přes pandemii se podařilo Honzovi Stonavskému (ředitel soutěže) za přispění ostatních uspořádat dvoudenní mistrovství o víkendu
19. - 20. září. Celkově se zde sešlo 18 soutěžících, včetně jednoho tříčlenného přespolního týmu z Polska. Kromě typických F3B
tváří zde soutěžilo i pár bývalých / současných svahařů - například Ivek Matějů či Vašek Vojtíšek. Podívat se přijel i domácí bývalý svahař
Petr Diblík (Ocelota asi znáte). I když předpověď hlásala mírný jihovýchodní vítr, na zdejším letišti se mi zdál vítr více zleva, tedy
skoro až východ. Tak či tak to bylo skoro kolmo do navijáků, takže nějaké velké oblétávání kladky nehrozilo. Největší problém byl asi start
do sluníčka, pomocníci museli soutěžícím slunce clonit lízátkama. Ve startovním depu byly k vidění klasické F3X speciály -
Pike Precision 2, Pitbul, Scout (já už ta všechna éra od sebe pomalu ani nerozeznám, pokud to teda na sobě nemají napsané). Ješinovci
(otec se synem) létali s modelem vlastní produkce - Vampire NG. Tohle éro jsem viděl na vlastní oči asi prvně. Oproti ostatním modelům
mi přijde, že má na konci štíhlejší a více krojené křídlo. Na závodech nemohl chybět ani Roman Lomcovák Vojtěch. Měl jsem možnost ho
sledovat a myslím si, že i když se navenek tváří, že si jen tak v klidu sedí na židli a lelkuje, tak velice bedlivě sleduje podmínky,
okolí a kuje pikle :o) Nad každým podmětem či projevem přemýšlí. No co si budeme namlouvat, z našich tuzemských soutěžících má přeci jen
s F3B asi nejvíce zkušeností. Vlastně zajímavá je i jeho technika držení a odhodu modelu. Když se nad tím člověk zamyslí, pokud mu model
neuřízne při startu hlavu, vlastně není vůbec špatná. Na soutěži závodila i další ikona F3B Franta Bajer. A i když nakonec skončil na
chvostu výsledkové listiny, koho to vlastně zajímá. Hlavně by to mělo být o požitku a hezky stráveném čase. K vlastnímu závodu. V sobotu
se odlétala téměř 3 kompletní kola - rychlost, průlety, termika. Termika je dost často rutina (když nejsou špatné podmínky) a hlavně
divácký wopruz (viz Romanova esej Kam kráčíš F3J). Průlety jsou dost o strategii a rychlost pak o čistotě letu. A co jsem měl možnost
pozorovat, u špičkových pilotů je trajektorie na rychlosti opravdu optimální, bez jakýchkoliv přehmatů a zbytečných korekcí. Ono se snadno
řekne nech letadlo letět, ale už hůře udělá. Hlavně mezi bázemi. Ne nadarmo se komplexní kategorie F3B označuje za královnu tichého letu
(formuli F1). V neděli mistrovství F3B pokračovalo, avšak my jsme se již proháněli na svahu u Jimramovských Pavlovic. MČR F3B 2020 vyhrál
o prsa Petr Fusek, druhý se umístil Pavel Marek a třetí místo obsadil Honza Kohout (všichni do 990 bodů přepočtu). Bramboru vylétal
Roman Vojtěch. Výsledkovou listinu najde zde.
Zdeněk Kincl | 2.3.2021 Přátelé modeláři, v hlubokém zármutku vám oznamujeme, že nás opustil náš dlouholetý člen našeho modelářského klubu Nové Město na Moravě
Antonín Hlavsa. Tondo, budeš nám tu hrozně chybět!
![]() ![]() Zdeněk Kincl | 22.1.2021 Ohlédnutí za sezónou F3F 2020
Rok 2020 byl v mnoha ohledech velice specifický - kvůli světové pandemii koronaviru byly zrušeny či omezeny téměř všechny sportovní
a společenské akce, modelářské nevyjímaje. Jarní nouzový stav vyhlášený 12. března spolehlivě zbořil plány na blížící se jarní část
tuzemské svahové sezóny. Postiženy byly i ostatní evropské soutěže, faktické zavření hranic pak dokonalo své. Po mírném uklidnění
pandemie a rozvolnění vládních nařízení se první soutěž (Danova skládka rejs) nakonec létala 24. května na svahu u Studence. Bohužel
to nebyla žádná sláva, odlétala se pouze čtyři kola, litr se dával i za čas 70 vteřin. Týden na to se podařilo uskutečnit kovidové
promořování na Rané, tedy spíše Písečné. Tady to už bylo o poznání lepší, odlétalo se plných 6 kol v počtu 28 soutěžících. Dost lidí
patrně svrběly prstíky, ukázaly se zde i staré svahařské tváře - Vašek Bláha nebo béčkař Jiří Tůma. Po letních prázdninách se před
mistrákem podařilo odlétat ještě dvě novoměstké soutěže (reporty dole). Na MČR F3F 2020 sobota celá propršela, v neděli se ale počasí
umoudřilo a podařilo se odlétat na svahu u Bečova 5 kol v počtu 24 soutěžících. Poslední soutěže roku 2020 byly pak demoliční
derby České Metuje a Úpice odlétané během jednoho dne na svahu u Sloupna u Chotěboře. Zde v počtu 9 soutěžících v silném turbulentním
větru 8-15 m/s odlétali 20 kol, která pořadatelé rozdělili rovným dílem na dvě soutěže. Zhoršující se pandemická situace, opětovné
vyhlášení nouzového stavu od 5. října a zpřísnění opatření ukončily podzimní část tuzemské svahové sezóny...
Jak již bylo zmíněno výše, jarní svah Nového Města jsme museli nedobrovolně odpískat. Předpověď počasí na podzimní svahový víkend byla také poměrně špatná. Na sobotu hlásila předpověď slunečno avšak slabý jižní vítr o rychlosti na hranici 3 m/s. V počtu deseti soutěžících jsme se vydali na svah u polínek (Věcov). Na čumendu přijel i bývalý svahař Milan Přibyl z Mladkova (kvůli dronové hysterii v nařízení EU nový člen LMK Nové Město na Moravě) a přivezl ukázat šanon se všemi svahovými výsledkovkami za svoji soutěžní kariéru. Původně jsem měl v plánu vyvést i dcerku, že by si pohrála s Beky - Danovou fenkou, ten však obměnil přítelkyni a fenku nedovezl. Dcerka si tak pohrála alespoň s babičkou ve Žďáře. Jelikož v průběhu dne měl vítr ještě více vadnout, nebylo moc na co čekat. Vašek přes zimu nelenil a přivezl ukázat nový svahový brus - Scouta. Karlovi Faltusovi se vstup do soutěže vůbec nepovedl, při prvním soutěžním letu předvedl po odhodu modelu prvotřídní neřízený (vlastně řízený) looping - patrně zvolil na vysílači špatný model s reverzem výchylek na výškovce - naštěstí dopadl mimo soutěžní depo. Při druhém odhodu se něco opět nepovedlo, zapíchnutím modelu do země model poškodil a v soutěži již nepokračoval. Jirka Novotný v prvním letu i přes slušný vzduch zavadil křídlem o zem a přistál. Modelu se naštěstí nic nestalo, a tak mohl v soutěži pokračovat. V druhém kole Dan zaletěl v bublině nejlepší čas soutěže 43.5 s a tím definoval škrtací kolo většině soutěžících. Ve třetím kole už vítr začínal dost haprovat, pulzoval jak do síly, tak i do směru. Když už jste neměli bublinu, aspoň trochu vzduchu vám pomohlo soutěžní let dolétat tak nějak na pohodu. Pokud tam vzduch nebyl, dali jste to buď za 80 vteřin nebo nulu. Dan si chtěl trošku zasoutěžit, avšak svůj krásný čas 62 vteřin ve třetím kole nahradil po opravě ještě krásnější nulou. Ve čtvrtém kole to už byl skutečně boj o dolétání alespoň platné čtyřkolové soutěže. Dost se vyčkávalo, taktizovalo a nejednou byla vidět oprava z opravy... Po čtyřech kolech jsme soutěž ukončili. Nakonec s přehledem vyhrál Dan, druhý skončil Radek a třetí se umístil Vašek. Zbytek soutěžících si ze soutěže moc bodů neodvezl, není moc časté, aby větší polovina soutěžících připisovala do žebříčku ze soutěže méně než 700 bodů. Nakonec skrz všechny zrušené svahové závody byli soutěžící rádi, že si alespoň trochu zapáčkovali... Nedělní předpověď počasí byla ještě horší, tak jsme soutěž zrušili předem hned v sobotu při vyhlášení výsledků. Pro letošek mělo být v Novém Městě už dolétáno. Po svahové sobotní soutěži ve Městě měla následovat ještě před MČR F3F soutěž v Chotěboři. Avšak v pátek před soutěží v 9 hodin večer přišel od pořadatelů email, že soutěž bohužel z organizačních důvodů ruší. Vzhledem k letošní situaci by bylo každé neodlétané soutěže škoda. Protože podmínky měly být poměrně slušné, napadá mě tedy myšlenka využít naši neodlétanou podzimní nedělní novoměstskou soutěž a přeložit ji na následující den. Ono se řekne přeložit, to je čistě jen taková formální věc, avšak den předem v 10 hodin večer to zase až tak jednoduché není. Nakonec se domlouvám s Radkem, že to nebudeme hrotit a soutěž přeložíme na neděli. V meziobdobí doladíme organizační záležitosti a vytroubíme tuto radostnou novinu soutěžícím. Soutěžící, kteří se o zrušení sobotní soutěže nedozvěděli a mylně dorazili na vodárnu u Sloupna, si alespoň v poklidu nesoutěžně natrénovali. V neděli jsme se již všichni setkali, tentokráte už soutěžně na svahu u Jimramovských Pavlovic, celkem 12 soutěžících. Dorazil po delší době i náš nejstarší závodník Michal Homola. Na svahu nás přivítalo hezké slunečné počasí s jihovýchodním větrem okolo 5 m/s. Po drobném rozlétání jsme mohli zahájit soutěž. Tentokráte bez tradičního ředitele soutěže Zbyňka Řádka, automatickou časomíru pro snížení nároků na počet pořadatelů nám zapůjčil Zdeněk Tmej a na jedné bázi se při zvonění museli střídat sami soutěžící. Na startovišti jsme se střídal já s Radkem. A začali jsme opravdu zhurta - Radek nám všem nadělil hned čas 39.4 vteřiny. Nejsem si jistý, zda se na našich kopcích vůbec někdy takhle rychle letělo. Trošku tomu patrně pomohla i kratší báze. Radek za to samozřejmě musel sklidit značnou dávku škodolibých nadávek. Za nejlepší letový čas celého dne to ale určitě stálo. Avšak ostatní soutěžící bohužel nejásali, z hezkého času 60 vteřin jste měli rázem jen 650 bodů. V druhém kole se rozohnil Dan, avšak zavadil křídlem svého Pitbula o zem a nakonec z toho byla nula. S nulou ve druhém kole skončil i Tomáš Winkler, který sekl na bázi a při vracení také zaškobrtl o zem. Naopak hezky se povozil Martin Calta a vylítal si litr (myslím, že jeho první na svahové soutěži, tak gratulace). Ve třetím kole se toho myslím až moc nedělo, jen Michal Homola se kochal a zalétl let elegance v celkové délce 105 vteřin. Radek si naopak připsal již druhý litr za čas 47.1 vteřiny. Ve čtvrtém kole jsem to měl celkem slušně rozletěné, avšak posekal jsem hned dvakrát na pravé bázi (zvonil otec). Nu což... V pátem kole posekal i Radek, což se zase až tak často nevidí. I přes to z toho byl vítězný čas kola 44.8 vteřiny. Z počátku měla soutěž slušný spád, na focení nebyl skoro žádný čas. Avšak odpoledne po 13. hodině se začala soutěž táhnout, vítr chvíli foukal, nefoukal, foukal zleva, foukal zprava. Často jsme museli čekat na regulérní podmínky. Letové časy bez bublin se začaly pohybovat okolo 60-70 vteřin. Nakonec jsme se rozhodli o půl třetí soutěž po dolétaném šestém kole předčasně ukončit. S významným bodovým odstupem vyhrál Radek, není moc časté, aby soutěžící na druhém místě získal pouze 865 bodů. Na krásném třetím místě překvapil náš svahový nováček Martin Calta. Tak snad to bude v roce 2021 lepší... Zdeněk Kincl | 10.1.2021 牛肉面
Občas se zadaří... Vánočně trochu netradičně pro zpestření bych se s vámi rád podělil o pár zážitků z mé poslední zahraniční (služební) cesty
na Taiwan (dříve Formosa). Ten jsem navštívil již na konci října a celkově jsem tam strávil nějakých 12 dní (od odletu do příletu z Vídně).
Říjen je asi nejvhodnější čas pro návštěvu, na jaře je na Taiwanu období dešťů a přes léto vrcholí hurikánová sezóna.
Přípravy ale začaly o mnoho měsíců dříve. Náš vrcholový management si plánuje konferenční turistiku co každé dva roky. Účelem těchto
setkání má být sdílení technických inovativních řešení mezi jednotlivými pracovišti a zejména pak osobní setkání klíčových pracovníků.
Zatímco management se zúčastňuje automaticky, vy, abyste se tam dostali, musíte napsat poměrně kvalitní článek a mít hodně štěstí,
aby vás vybrali (úspěšnost je cca okolo 1%). Leč zadařilo se :o) Tak když už bylo přijetí článku v kapse, bylo nutné přistoupit
k dalšímu, neméně důležitému úkolu, tedy plánování turistických cílů. Po kvalitní práci musí přijít zákonitě zasloužená odměna.
Po předběžném vytipování profláknutých památek v Taipei (místo příletu a první noc) a Sin-ču (místo konference) jsem zkontroloval
i dostupnost nějakého toho vojenského / leteckého muzea na tomto seznamu.
V seznamu figurují muzea hned dvě. Chung Cheng Aviation Museum (Taoyuan Airport Aviation Museum) a Republic of China Air Force Museum.
První, které je defakto hned za branou mezinárodního letiště, je bohužel trvale uzavřeno a exponáty jsou přestěhovány kamsi na vojenskou
základnu. To druhé ale vypadalo poměrně lákavě. Plán jsem nadhodil spolucestovatelům, že když využijeme zdejší rychlovlak na západním pobřeží,
budeme tam cobydup (3h+ jedna cesta). Mé plány bohužel ale zhatila dostupná dezinformace na Internetu, že zdejší oblast je zamořena komáry
s horečkou Dengue, takže to na společném plénu bylo zamítnuto a samotnému se mi tam jet nechtělo. Když jsme u těch nemocí, pro tuto
poměrně exotickou destinaci bylo vhodné se dostatečně dopředu naočkovat žloutenkou A, břišním tyfem a pro cestovatele do divočiny
i vzteklinou. K tomu si dále pořídit supr-trupr nepřekonatelný repelent Predator za 200,- o kterém jsem se záhy dozvěděl, že vám ho
jsou schopny některé aerolinky vyhodit i z odbaveného zavazadla, bo přepravovat tlakové nádoby je nebezpečné. Naopak zase powerbanku
musíte přepravovat u sebe v příručním zavazadle na palubě či ještě lépe v kapse košile, neboť až začne hořet, zjistíte to velice záhy...
Když jsme u těch atypik, Taiwan se oficiálně jmenuje Čínská republika Taiwan (která je se skutečnou Čínou na nože) a letecká společnost
China airlines jsou vlastně největší Taiwanské aerolinky. Jen tak pro začátek pro pořádek.
A přesně s touto leteckou společností jsme letěli z mezinárodního letiště ve Vídni na mezinárodní letiště v Taipeji. Patrně jste zaslechli problémy Boingu se svými 737 MAX, my tam naštěstí letěli Airbusem A350. Jde o velice moderní dvoumotorový letoun s rozpětím křídel 65 metrů určený pro dlouhé vzdálenosti, na jehož výrobu byly použity v dominantní míře kompozitní materiály. V ekonomické (rozuměj low-cost) třídě je rozložení sedaček 3-3-3. Pro pobavení v průběhu dlouhého letu může každý cestující využít interaktivní terminál, na kterém může sledovat informace o letu, koukat na filmy, číst knihy, noviny, poslouchat muziku, chatovat s blondýnou na sedačce před sebou... Možnosti jsou mnohé. Od začátku jsme plánovali využít možnosti přímého letu, který zdolá vzdálenost 11 500 km (neletí se totiž přímo, ale přes prověřené státy a také se vyhýbá velehorám - Himalájím) za 12 hodin tam a za 13 hodin zpět (prý je to běžné, že na východ se létá rychleji než na západ, avšak markantní je to až při takto dlouhých letech, běžně vás to nenapadne). Většinu času jsme letěli v 12500 metrech cestovní rychlostí 1050 km/h (vztaženou k zemi). Letoun je schopný při takto dlouhých letech spotřebovat přes 100 tun paliva. Běžně si v letadle vybírám sedadlo u okýnka kousek za křídlem, abych za letu mohl sledovat mechanizaci křídla a ubíhající krajinu pod sebou. Sice to přináší trošku větší míru hluku, ale pro fandu létání patrně kromě pilotní kabiny není lepší místo. Avšak při takovýchto letech důrazně doporučuji okýnko vypustit a sednout si do uličky, můžete totiž kdykoliv vstát a dle libosti se procházet, aniž byste museli někoho prosit, zejména pokud vedle vás sedí postarší čínská paní, která neumí anglicky a vlastně většinu času prospala. Ale i pobavila, když dokázala usnout v průběhu jídla nad nudlemi tak, že se její hlava zapřela o sedadlo před ní. Když jsme u toho jídla, na takto dlouhých letech se dá předpokládat, že vás nenechají hladovět. Ale musím říci, že jsem byl příjemně překvapen jak počtem "plnohodnotných jídel" (nějaké preclíky či tabulku čokolády nepočítám), tak chuťově to nebylo vůbec špatné. Pokud se nepletu, byla 3 hlavní jídla (hlavní chod, ovoce, sušenka či čokoláda a dokonce i zmrzlina). Vždy jste si mohli vybrat ze dvou variant. A v meziobdobí ještě obcházely letušky s čajem a kávou a ptaly se, zda ještě někdo něco nepotřebuje. Takže i když jsme byli na palubě téměř jak v bavlnce, 12/13 hodinový let se ale i tak projeví únavou, zejména pak ještě cestování napříč časovými pásmy (+/- 6 hodin), označovaný jako pásmová nemoc (jet leg). Takto dlouhý let mě naučil i dalšímu poznání. Vždycky jsem si myslel, že maximální velikost letadla je primárně omezená možností dostat cestující dovnitř / ven v omezeném čase v průběhu boardingu. Často se tento limitní faktor i uvádí, avšak osobně jsem dospěl k jinému závěru. Maximální velikost letadla je zcela jistě limitována množstvím záchodků a počtem cestujících dámského pohlaví. Poté, co se záhy u všech záchodů vytvořily fronty na cca 20 minut, vzpomněl jsem si na frontu na banány... Možná by nemuselo být špatné zavézt na palubě i vyvolávací systém, který je znám z našich úřadů. Minimálně by cestující mohli čekat v klidu na svých místech, dokud na ně nepřijde řada. Naštěstí jsem zkušený, v mém případě jsem se dokonale vyprázdnil před letem / po letu. Letuškám ale bezesporu patří uznání, jelikož kromě roznášení jídla i pití čas od času neváhaly přidat ruku k dílu a provedly kompletní refresh všech záchodů. Tak či tak, A350 je zatím největším letadlem, ve kterém jsem měl možnost letět. Nakonec jsme ale úspěšně a ve zdraví a hlavně s veškerou naší bagáží přistáli na Taiwanu. Hned na letišti jsem vyměnil kačky za taiwanské dolary (TWD). Většinou doporučují měnit doláče než eura, ale akceptují i je. Rozhodně si na cestování připravte dostatek hotovosti, ve větších městech a turistických oblastech sice většinou můžete využít kartu, ale bohužel dost často i narazíte, že vám ji bankomat neakceptuje (50:50) nebo vůbec není možné platit kartou. Hotovost je hotovost. Zejména pak při cestě zpátky na letiště, kdy není času nazbyt. Na hlavním nádraží totiž musíte koupit lístek na letištní shuttle za hotové a zdejší bankomaty neakceptovaly naše firemní platební karty (American Express) nutné pro vyúčtování cesťáku. Přiletěli jsme v sobotu ráno (6 hodin místního času) a byly před námi téměř dva dny plně vyhrazené pro turistiku. Z letiště jsme jeli na Hlavní nádraží nadzemkou (letištní shuttle), a jak už to tak bývá, je to většinou sice trošku dražší varianta, ale zase pohodlná a rychlá. Než zajedete do Taipeje (podzemí) máte možnost kochat se okolní zelenou krajinou. Asi nemá moc cenu zde popisovat jednotlivé památky, to si můžete dohledat průvodce na Internetu, takže jen stručně. Taiwan to jsou zejména chrámy mnoha vyznání (Budhismus, Konfuciasmus, Taoismus), vždy záleží, kdo sedí na oltáři. Osobně doporučuji Guandu Temple, který je poměrně rozsáhlý, dále pak chrámy Confucius, Dalongdong Baoan, Lungshan. Dalším turistickým trhákem je mrakodrap Taipei 101 se 101 patry a celkovou výškou 509 metrů. Za vyvezení nahoru si sice zaplatíte, avšak řekl bych, že to za ten výhled stojí. Krom toho můžete vyzkoušet patrně nejrychlejší výtah na světě s rychlostí téměř 17 m/s. Při tomto převýšení už vám zcela určitě budou tak jako mně zaléhat uši. Obdivovat můžete i technické řešení vyvažovacího vahadla o váze 660 tun, které se stará o to, aby mrakodrap vlivem bočních sil (silný vítr apod) nespadl. Pokud byste chtěli obdivovat mrakodrap i zvenku, velice hezký výhled na něj a i část Taipeje je z Elephant Mountain (vycházkový okruh / park). Navštívili jsme i National palace museum, asi největší muzeum v Taipei, ale abych pravdu řekl, moc mě neoslovilo. Expozice sice obrovská, ale defakto jen samé vázy a písmo na milion způsobů. Za návštěvu ale rozhodně stojí Chiang Kai-shek Memorial Hall, pompézní monument zakladatele a prvního prezidenta Čínské republiky (i.e. Taiwanu). Ve svých útrobách krom sochy v nadživotní velikosti s čestnou stráží ukrývá i rozsáhlou galerii. Na přilehlém rozsáhlém nádvoří se konají všechny možné národní přehlídky a oslavy. Značně turisticky vyzdvihované jsou i večerní trhy Shilin tourist night market, Nanjichang night market, kde můžete ochutnat místní speciality. Ale abych řekl pravdu, v tomhle ohledu jsem spíše konzervativní a i když mám poměrně silný pajšl vzhledem k zdejším hygienickým standardům jsem si tento požitek nechal rád ujít. Ono vám na kuráži moc nepřidá, když se na trhu pod stropem stánku motá živá slepice na větráku :o) Asi abyste nekupovali zajíce v pytli, nebo spíš slepičí vývar se zavázanýma očima? Ještě před odebráním na ubytko jsme se náhodou přichomejtli k Largest chinese carnival parade, takže jsme měli možnost obdivovat i místní tanečnice po vzoru karnevalu v Riu. I zde bylo rozhodně na co koukat a byli jsme tam poměrně dlouho. A jak si můžete snadno všimnout, leč neoplývám velkou výškou, taiwanky jsou poměrně malé :o) Konečně ubytování. Abych pravdu řekl, po dvou dnech bez spánku bych byl schopný složit hlavu patrně kdekoliv... Dopředu před cestou jsme ale na Bookingu vytipovali levný, čistý, v centru Taipeje, s dobrou dostupností na metro a poměrně netradiční "Capsule hotel" Inn Cube-Minquan (viz foto dole). Nikdo z naší skupiny neměl s tímto typem ubytování zkušenost, ale tak proč to nezkusit. Možná to bylo totálním vyčerpáním, ale spalo se mi tam dobře. Bagáž zamčete do skříňky a sebe pak do ventilované kapsličky. Navíc pro dnešní mládež obsahuje vše potřebné, bezplatnou wifi, televizi a několik USBček pro nabíjení chytrých zařízení, mnohdy chytřejších než jejich majitelé... Druhý den jsme oběhali některé památky zmíněné již dříve v textu. Plánoval jsem mrknout i do Armed force museum, ale jelikož byla neděle, bylo zavřeno. Patrně naštěstí, protože jeden kolega, co měl trochu jiný harmonogram výletu tam zavítal, leč nakonec byl celkem zklamán poměrně malou expozicí a veškerými doprovodnými texty pouze v rozsypaném čaji - Mandarínštině. V pozdějších odpoledních hodinách jsme se přesunuli zdejším rychlovlakem THSR do města Hsinchu (Sin-ču). Zde jen poznámka, když už výjimečně máte napsáno něco latinkou (jízdenka, informační tabule), stejně budete asi mít problém s výslovností a nikdo vám nebude rozumět :o) Zatímco Xiulin vypadá na první pohled poměrně nevinně, vyslovuje se to Šulin, ale o tom až později. Cesta z Taipeje zabrala do Sin-ču jen cca půl hodiny, vlaky zde sviští rychlostí 250+ km/h a je zde jen minimum zastávek. Zatímco Inn Cube-Minquan byl takový low-cost hostel, místní konferenční hotel Sheraton byl naopak Rolls-royce mezi hotely a patrně jsem nikdy nespal v luxusnějším. Jídlo a služby opravdu skvělé, někdy až mírně otravné, ale to by bylo na delší vyprávění. Ale abych pravdu řekl, byl to i poměrně vysilující týden, vždy ráno budíček, snídaně, pak dopolední blok přednášek, oběd, odpolední a večerní blok do devíti, večeře většinou nebyla potřeba, bazén, v 10 na pokoj a dohánět resty (poštu) dlouho do noci... Páteční agenda byla již víceméně vyhrazena pouze pro papaláše, takže jsme opět po celotýdenní práci užili i trochu zábavy - dle doporučení jednoho našeho kolegy jsme společně vyrazili na celodenní špacír do divočiny Lion’s Head Mountain. Zde je k vidění zejména hezká příroda a opět několik náboženských chrámů. Dokonce jsme měli i štěstí, že nás jeden zdejší mnich pozval na čaj. Rozhodně zajímavé a inspirující setkání. Mentalita zdejších lidí je dost odlišná, hodně přátelská, pohodová, pracovitá... Zatímco velká města a turistické cíle jsou dost na výši dle evropských standardů, venkov je poměrně chudý, ale lidé si nestěžují. Dost často se věnují zemědělství a od rána do večera obdělávají svá rýžová políčka. Po návratu z výletu jsme si užili ještě poslední noc ve zdejším přepychovém hotelu a druhý den ráno jsme se přesouvali přes Taipei vlakem po východním pobřeží do Šulinu, vstupní brány do Národního parku Taroko. Zdejší vlaky už nesviští tak rychle, zastávek je také daleko více, ale hlavně vlaky jezdí poměrně plné. Když si chcete koupit lístek s rezervací místa, musíte si jej koupit v předstihu, jinak se často stává, že si v lepším případě v průběhu cesty musíte několikrát přesednout nebo nemáte na sedadlo nárok vůbec. Zdejší lidová tvořivost zde ale kvete a lidé se dokáží domluvit a místa si vhodně popřeházet, takže nakonec stejně dost lidí sedí úplně někde jinde, než co mají na jízdenkách :o) Cesta zabrala cca 4 hodiny. A protože jsme jeli na blint, hned po příjezdu jsme začali shánět ubytování. Naštěstí data a Booking.com pracovaly spolehlivě. Tentokráte již jako čtyřčlenná skupinka jsme zakempili v Taroko Inn, kde měli poslední volný čtyřlůžkový pokoj, tedy přesně pro nás. Čas byl dobrý, takže jsme rovnou bez zbytečného otálení vyrazili do národního parku. Chvilku nám sice trvalo, než jsme se etablovali na zdejší autobusovou dopravu, nebo vlastně teď spíše s odstupem času se řidič autobusu etabloval na nás, ať jsme jeli ráno nebo večer, dost často nás vezl ten samý řidič :o) Taroko, to je zejména nádherná panenská příroda, kterou, pokud se vydáte na Taiwan, nemůžete minout. Defakto jde o údolí, kterým protéká řeka Liwu a táhne se klikatící se silnice vedoucí z Taroko Visitor Center do Tianxian. Celé okolí je pak protkáno všelijakými různými turistickými stezkami. Na začátek rozhodně doporučuji navštívit zmíněné turistické centrum, ve kterém se dozvíte, které stezky jsou aktuálně otevřené (dost často se totiž stává, že jsou kvůli počasí uzavřené) nebo některé stezky jsou regulované a potřebujete speciální povolení, kterých je na daný den jen omezené množství. Vůbec není špatné se na Taroko připravit dopředu, na Internetu na oficiálních stránkách jsou všechny potřebné informace, leč je trošku obtížné se v nich vyznat. Asi největším lákadlem je Zhuilu Old Road, na kterou se právě bez povolení rozhodně nedostanete (avšak některé jiné stezky označené také pouze s povolením však nikdo nekontroloval)... Další profláknutou stezkou je Shakadang Trail, běžně je zde poměrně plno, protože je to stezka, která začíná hned kousek od turistického centra a hodně cestovek sem vozí své turisty. Jde o poměrně nenáročnou stezku kolem řeky po hezkých zpevněných šotolinových cestách, avšak v našem termínu byla stezka uzavřena a procházela rekonstrukcí, o čemž jsme se bohužel dozvěděli až v okamžiku, kdy jsme došli k ceduli zákaz vstupu. Na mě udělal asi největší dojem Baiyang Trail, který začíná asi kilometr dlouhým skalním tunelem, kdy potom procházíte na úpatí kaňonu, který je pak zakončen jeskyní s vodopádem. Tento trail jde celou cestu po rovině, takže je také nenáročný. Rozhodně doporučuji i nedaleký Lushui Wenshan Trail, jde o hřebenovou stezku, ze které je nádherný výhled na okolní kopečky. Tento trail je ale již dosti fyzicky náročný. Pokud si ale chcete vychutnat zdejší krásnou klidnou přírodu, tak rozhodně sem, moc turistů zde nepotkáte. Přesný opak byla Swallow Grotto (Yanziko) Trail, kde jsou turisté naváženi autobusy přímo po kvantech. Prohlídka je pak jedna velká společná procházka. Jde se po staré nevyužívané silnici vyražené ve skále (umělé jeskyni), kde jsou nádherné skalní průhledy do údolí řeky Liwu. Z pohledu na toliko mramoru vám budou až oči přecházet. Většina lidí v rámci národního parku navštíví i chrám Eternal spring shrine, leč bohužel my jsme přijeli až "po zavíračce" a zdejší trail byl kvůli padajícímu kamení uzavřen. Tento chrám ale bývá často vyobrazen na všech propagačních materiálech zdejšího parku. Náš poslední zabijácký trail byl Dali Datong, na který můžete naskočit hned za turistickým centrem. Tento trail je extrémně fyzicky náročný, protože na pár kilometrech nastoupáte od hladiny moře téměř 800 výškových metrů. Odměnou vám opět budou nádherné panoramatické výhledy a výhledy do údolí. Celkově jsme v Národním parku Taroko strávili tři dny, každý den jsme nachodili přes 20 kilometrů. Pokud máte rádi adrenalinové sporty, můžete si zde půjčit i auto (nebo spíše lépe skůtr) a můžete si celé údolí projezdit křížem krážem, i když se to moc nedoporučuje. Cesta je zde fakt samá nepřehledná zatáčka (většinou řidiči na sebe troubí, že někdo jede), jsou zde velice úzká místa a v lepším případě kolem cesty vidíte samá odřená svodidla, v horším případě zde žádná svodidla nad srázy ani nejsou. Nedej bože pokud se mají navíc vyhnout dva autobusy... Před odjezdem jsme ještě zavítali k pobřeží Tichého oceánu a pak už jen vyzvednout na hotelu všechnu batožinu, vlakem do Taipeje, shuttlem na letiště, letadlem do Vídně a pak taxíkem zpět do ČR. Pokud jste to dočetli až sem, tak klobouk dolů. Dalo by se toho ale napsat daleko více, zážitků je dost. A pokud by někoho zajímalo, co ve skutečnosti znamená ten rozsypaný čaj v nadpisu příspěvku, tak jde o hovězí nudlovou polévku, zdejší národní jídlo :o) A pokud se na Taiwan chystáte, ještě pár rad na závěr. Před cestou si zkontrolujte / aktivujte platební kartu, většinou pro tyhle exotické země bývají explicitně zablokovány. Také pokud máte telefon starší více jak cca 3 roky, tak si vůbec nemusíte zavolat, Taiwan koncem tohoto roku kompletně vypíná 3G sítě. Pokud si nejste jistí ani kompatibilitou vaší SIM karty, raději požádejte svého operátora dopředu o novou (většinou je výměna bezplatná, pokud řeknete, že chcete novou SIM kvůli 4G datům). Datový tarif si kupte ale až na místě na letišti, předplacené SIM karty s daty jsou zde k mání za pakatel. A rada nad zlato, určitě nezapomeňte pláštěnku a kvalitní pohorky... Zdeněk Kincl | 18.12.2019 Letecké muzeum Vyškov
Kolem leteckého muzea ve Vyškově jsem za svůj život projel po dálnici (teda rychlostní silnici R46) snad stokrát, avšak nikdy jsem se tu
nezastavil. Když jsme letos v létě naplánovali výlet do Zooparku a Dynoparku Vyškov, připlánoval jsem k tomu i návštěvu zmíněného muzea.
Bohužel, jak už to tak bývá, z časových důvodů se muselo nakonec muzeum vynechat. Už jsem myslel, že to letos nedopadne, avšak díky kamarádovi,
který nás s Luckou pozval na svoji svatbu, která se shodou okolností konala hned ve vedlejší vesnici u Vyškova, byla návštěva leteckého muzea
stále ve hře... V sobotu ráno jsme dali Anč k babičce na hlídání, Lucka si vzala knížku, aby se v průběhu mé prohlídky v autě nějak zabavila,
hodili jsme se do gala a mohlo se vyrazit směr Vyškov. Cesta po dálnici D1 probíhala překvapivě bez komplikací, takže jsme za necelou hodinu
byli již na místě. Když mi starý pán prodával vstupenku, díval se na mě trochu nedůvěřivě. Není asi příliš časté, aby mu tam návštěvníci
chodili v kvádru. Po zaplacení symbolického vstupného 50 Kč se mohlo vesele na samoobslužnou prohlídku.
Historie muzea se datuje do roku 1974. Návštěvníci zde mohou obdivovat zejména vysloužilou leteckou a pozemní techniku Československé armády. Díky bývalým dobrým vztahům s Vojenskou vysokou školou pozemního vojska ve Vyškově je expozice velice rozsáhlá. K vidění je tak poměrně hodně draků stíhaček (30), vrtulníků (7), několik turbínových a pístových leteckých motorů (14), pozemní technika, houfnice, raketové systémy a tank. Dalším zájmem nadšenců provozujících zdejší muzeum je pátrání po havarovaných vojenských letadlech, která se zřítila nebo byla sestřelena za druhé světové války. Za téměř 30 let hledání nadšenci lokalizovali a vykopali 115 letounů. Kromě hledání fragmentů letadel skupina vyhledává a soustřeďuje i známá fakta k daným událostem. Neúplný seznam vystavené letecké techniky s drobným popisem naleznete níže. Celkově jsem v muzeu strávil dvě hodiny a stále to bylo málo, avšak svatba nepočká. Letos už má muzeum sice zavřeno, avšak své brány otevře zase příští rok od dubna do října (so+ne+svátky), o prázdninách je pak otevřeno každý den kromě pondělí. Pokud tedy budete mít cestu okolo, rozhodně doporučuji.
[2] Encyklopedie leteckých motorů: http://www.leteckemotory.cz [3] Letecké muzeum vyškov: https://lhs-vyskov.cz/ Zdeněk Kincl | 12.11.2019 Supersvahový víkend v Chotěboři
Po našich novoměstských soutěžích byla v kalendáři před blížícím se F3F mistrákem ještě jedna sobotní soutěž v Chotěboři.
Jelikož ale podmínky na neděli měly být daleko příznivější, pořadatelé MK České Metuje (Richard) a LMK Úpice (Jirka)
se domluvili, že své původně neodlétané podzimní soutěže přeloží právě na neděli. A abychom se nemuseli trmácet do
Krkonoš, přišla hora k Mohamedovi, tedy ke Slopnu (vodárna). Ale hezky popořádku. Na sobotní soutěž měla předpověď
větru dost (4 m/s), avšak co se týče směru, který měl být až téměř od jihu, to byl celkem oříšek, protože zde žádný
čistě jižní použitelný svah není. Před mnoha lety by se tento vítr dal provizorně létat v Podmoklanech na svahu za kravínem,
avšak zdejší stromy již natolik povyrostly, že už se zde létat moc nedá. Bylo tedy rozhodnuto, že se pokusíme odlétat
alespoň platnou soutěž (4 kola) na svahu u vodárny. Než pořadatelé vytyčili báze a natáhli zvonění, nedočkaví piloti
zatím hoblovali hranu. Kvůli bočnímu větru to ale zatím na velké soutěžení nevypadalo, a tak jsme aspoň vyčkávali -
někdo proháněl svoji Alulu, Dan nízkými průlety dráždil jejich fenku Beky, která se obstojně snažila vyskočit a zakousnout
se mu do náběžky, a Trnda se pokusil odepsat své letadlo, které si před odhodem rozhodl nezapnout. Po několika vteřinách
krásného letu se model mírnou sestupnou pravou zatáčkou roztříštil o zem. Výsledek: jedna půlka křídla skončila s přeraženým
nosníkem, pochroumaná byla i půlka motýla a načatý trup. Trnda to ale nesl statečně, to se musí nechat.
I přes dosti neregulérní podmínky pořadatelé zaveleli k začátku soutěže. Celkem se sešlo 11 pilotů. Aby nároky na opravu byly více spravedlivé, Jirka Souček poskytl své zvonění, které kromě měření letového času měří i vítr a směr větru. Bohužel toto zařízení nepracovalo plně předvidatelně a docházelo k nutným neplánovaným opravám. Své by o tom mohl vyprávět Dan, který místo svého jednoho letu letěl kvůli technice či podmínkám snad čtyřikrát. Zdeněk Tmej v prvním soutěžním letu bohužel zavadil koncem křídla o svah a při ukázkové hvězdě pochroumal svého Pika. Naštěstí měl v zásobě rezervní model. Nulu jsem si připsal ve třetím kole i já, kdy jsem se ve špatných podmínkách snažil bojovat, až jsem koncem křídla zaškobrtl o dráty. Naštěstí jsem model po sérií vrtáků na jednu a druhou stranu plácl na zem naplacato a kromě drobného lišeje na konci křídla se éru nic nestalo. Když jsem si na stejných drátech se stejným érem škrtl někdy před 10-12 lety, dopadlo to hůře... Celkově to ale byla typická spravedlivá svahová soutěž - kdo měl bublinu, tak se povozil za 55s, kdo bublinu neměl, klidně letěl i přes 90s. Po vytrpěných 4 kolech jsme se rozhodli tuto mizérii ukončit. Opět vyhrál Radek, druhým místem si náladu trochu zlepšil Trnda a třetí skončil Dan. Po oficiálním vyhlášení výsledků, jak už to tak bývá, se vítr částečně srovnal a mohli jsme si po soutěži ještě trochu zalétat. Radek si ze soutěže odnesl litr, já půl litr a půl litr se bezpochyby hodil i zdejším nocujícím soutěžícím na porcování pivního sudu Poličky. Jak jsem byl ale informován, celá akce byla značně podhodnocena a bylo nutné přistoupit ke konzumaci dalších soukromých zásob. Aspoň že sobotní noc byla teplá bez přízemních mrazíků. Tak jak jsme se v sobotu natrápili, neděle byla pravý opak. Od rána nás přivítal kolmý JV vítr o rychlosti 6-8 m/s. Jelikož bylo na pořadu dne odlétat co nejvíce kol tak, aby se mohly rovnoměrným dílem rozdělit na dvě soutěže, nebylo na co čekat. Oproti sobotě jsme také přivítali dva další soutěžící - Vaška a Jirku Hoffmana, celkem tedy 13. Soutěž měla velice rychlý spád. Přistávání zleva s butterflyem nečinilo soutěžícím větší problémy. Jen Jirka Hoffman při jednom přistání nedobrzdil a krapet naboural do startoviště. Já, abych nezdržoval, jsem vždy po soutěžním letu šel stranou a nějak tam s tím plácnul. Bohužel zde také nebylo moc místa, kde vytrácet výšku a rychlost, a tak každé přistání znamenalo velice často přelepení pásek na křídlech a srovnání drátů na výškovce. Tolik pásky, kolik jsem spotřeboval za nedělních 12 kol, jsem snad nespotřeboval ani za celou sezónu :o) Některé soutěže se mi podařilo odlétat i s jednou páskou. Horké chvilky zažil i Tonda Hlavsa, kterého to při jednom z přistání podfouklo. Nejprve jsem myslel, že už skončí na stromě, pak že se mi posadí na auto, a když je minul a už už to vypadalo, že se zapíchne do plotu vodárny, s elegancí hodnou krasobruslaře položil své pyžamo asi na ten jediný travnatý plácek 2x3 metry v okolí tak, že se modelu vůbec nic nestalo. Jak už to na zdejším kopci chodí, zejména v odpoledních hodinách chodily jak tvrdé bubliny, tak ale i hluboké sraby, ve kterých to i přes kolmý dostatečný vítr vůbec nenosilo. Nikdo si však nepřipsal nulu. Za nejrychlejšího prasiče kol byl vyhlášen Vašek, který zaletěl nejrychlejší let celého dne za 36s. A aby mu to nebylo málo, zaletěl i druhý nejrychlejší čas 38s. Vašek poctivě celou sobotu rubal na kostele tak moc, že nebyl schopný ani dojet na sobotní Poličku a dovézt klukům buřty. Takže asi revanč z húry. Musím říci, že i mně se s dřevákem celkem dařilo. Slušné vyrovnané démonovské časy do 65s a k tomu čtyři povožení v dobrých luftech za 54s. Celkem se nám podařilo od 10. hodiny do necelé 16. hodiny odlétat nádherných 12 kol. Prvních 6 jsme použili pro Richardovu soutěž (vítězové: Vašek, Dan, pan Trsek), zbylých 6 pak pro Jirkovu (vítězové: Radek, Vašek, Tomáš). Bohužel jsem ze soutěže musel neplánovaně odjet dříve, a tak jsem si nemohl vychutnat závěrečný ceremoniál. Co jsem ale viděl fotky od Tomáše, vypitý soudek Poličky i prázdný velice dobře posloužil jako pedestal pro vítěze. Zdeněk Kincl | 1.10.2019 58. ročník Podzimního svahu NMnM
Letošní podzimní svahová sezóna nezačala vůbec dobře. Richardovu soutěž i přes pokus dvojího přeložení jsme zatím kvůli špatné
předpovědi počasí neodlétali (možná by se mohlo zadařit tuto neděli), na neurčito se zatím odložila i soutěž Úpická.
MK model klub Nové Město na Moravě měl v plánu po patrně již definitivním výpadku Žďáráků zorganizovat obě víkendové svahové soutěže.
Předpověď počasí však byla opět složitá. Po páteční přecházející mírné studené frontě byla sobotní předpověď SV vítr do 3 m/s.
To by bylo na plánovaný svah u Míchova příliš málo. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli soutěž předem zrušit. Nedělní předpověď byla
na stáčející se JZ vítr, který měl v odpoledních hodinách dosahovat závratné rychlosti 4m/s. Logicky jsme také zvažovali zrušení i
nedělní soutěže, avšak chuť pořadatelů a hlavně soutěžících nakonec rozhodla, že se alespoň pokusíme něco odlétat. Poslední platnou
soutěž v NMnM jsme totiž odlétali na jaře 2018. A tak večer před nedělní soutěží jsme tedy informovali soutěžící, že sraz bude
v 10 hodin přímo na Malé Bouli u Studence.
Bohužel, jak se dalo předpokládat, vítr zde foukal značně zleva a na zahájení soutěže to nevypadalo. Ale jelikož alespoň trošku pofukovalo, bylo žádoucí přemýšlet o alternativním kopci. Matně jsem si pamatoval z RCmapy.cz, že kousek za Sloupnem by měl být i nějaký JZ kopec, na kterém jsem však osobně nikdy nelétal a ti starší na něm létali naposledy před 30 lety. Zavolali jsme místnímu Karlu Krajníkovi, který nám vysvětlil, jak se na kopec u Libice nad Doubravou dostat. A jelikož byli na tento kopec zvědaví i ostatní soutěžící, rozhodlo se o celkovém přesunu. Po nově opravené asfaltce se dá dojet až nahoru na svah. Na první pohled kopec nevypadá zase až tak skvostně, jde spíše o nakloněnou louku s menším převýšením pro rekreační polétání. Ale zase bych jej hned nezatracoval, i malý kopec, pokud na něj fouká kolmo, bude lepší než boční vítr na obou Boulích. Navíc je velice dobře otevřený do okolní krajiny, necloní zde žádný protikopec či stromy, ba naopak vzrostlé stromy za zády zvětšují efektivní převýšení kopce. Bohužel nebylo nám přáno a nemohli jsme vyzkoušet jeho kvality, protože zde buď nefoukalo nebo foukalo překvapivě hodně zprava. Několik soutěžících zde alespoň prohnalo své Aluly, létalo jich tam celé hejno. Radek se při jednom kruhovém odhodu Danovy Aluly do toho tak opřel, až se přijímačové baterky rozhodly jít svojí vlastní cestou. Nakonec se po kolektivním hledání přeci jen našly, avšak byl jsem celkem překvapen, kam až byly schopné samostatně docestovat. Vašek to nejprve zkusil se svaháčem bez motoru, když se však musel vydat pod kopec pro éro, přesedlal na svoje omotorované košťátko. Nějaké náznaky větru byly, avšak příliš zprava, a tak bylo rozhodnuto o přesunu zpět na Malou Bouli v domnění, že tam už musí foukat vítr kolmo... Je fakt, že při příjezdu vypadaly podmínky nadějně, avšak po postavení bází a natažení zvonění se vítr opět zalekl a stočil se doleva. Jelikož už ale bylo po druhé hodině, nebylo na co čekat, a tak se zahájilo zkušební první kolo. Na začátek si první 3-4 soutěžící vykoledovali hned opravy pro boční či nedostatečný vítr. My s Radkem jsme si o chvíli později vylétali pro změnu nuly - já nálet do báze pod horizontem, pak dojil, dojil až podojil a nakonec i na ruce pohnojil. Radek naopak dojil a modlil, aby v posledním průletu sedl jen několik metrů před poslední bází. Pak se podmínky trochu umoudřily a až sem tam na nějakou tu opravu to na tu bídu šlo. Na soutěž se přijel podívat i Vojtěch Valenta starší, který byl však zcela zaskočen, že létáme teprve první kolo, původně si myslel, že už budeme končit. Složil si tedy svůj F5J speciál Fortuna (3.85m, 1.3kg) a my ho zatím dopsali na startovní listinu (tedy celkem 12 soutěžících). I když jeho model je koncepčně naprosto odlišný od těch našich, v těchto podmínkách to byl slušný soupeř. Na první pohled mě u tohoto modelu překvapila hloubka klapek na křídle, která se pohybuje odhadem až téměř k 1/3 hloubky profilu. Dalším rysem bylo značné vzepětí uší. Aby bylo pravidlům F3F učiněno zadost, Tomáš Winkler oficiálně přelepil sklopnou vrtuli izolačkou :o) Karel Faltus po dobrém letu ve třetím kole předvedl úspěšně i závěrečný oslavný výkrut, což musí vždy sklidit náležitý aplaus. Nakonec se nám do pozdních odpoledních hodin podařilo odlétat pět platných soutěžních kol. Soutěž metodou start - cíl vyhrál Dan, který si připsal hned čtyři tisícovky. Naopak za smolaře soutěže by se mohl považovat Vašek, který po Danovi vždycky vyžral ten špatný vzduch, nebo létal se špatně zvoleným modelem na rádiu (elektra) nebo jak už to na svahu bývá, jednoduše posekal... Na druhé místo se vyhoupl Radek s nejrychlejším letem dne ve třetím kole (48.1s) a vítěznou trojici doplnil Zdeněk Tmej, který o pár bodů předběhl slušně létajícího bramborového Jardu Kaplana. Zdeněk Kincl | 20.9.2019 Czech Freestyle Flight Cup 2019
Poslední letošní akcí, která připadala v úvahu na letišti v Budkovicích (Ivančicích), byla Czech Freestyle Flight Cup. Jak již sám název
napovídá, jednalo se o soutěž obřích akrobatických modelů ve volných sestavách létaných na zvukový doprovod (freestyle). Tento počin mají
na svědomí pánové Michal Matuška a Jiří Hauser. I když jde o novou akci (letos se konal teprve druhý ročník), pilotů z Česka, Slovenska,
Rakouska a Itálie bylo poměrně hodně (před akcí registrováno 25, na startovní listině nakonec 16). Možná to bylo částečně zapříčiněno i tím,
že letošní EXFC, tedy obdobná soutěž, která se koná jednou za dva roky na letišti v Hlubokých Mašůvkách u Znojma, byla letos z organizačních
důvodů zrušena. CFFC soutěž byla rozdělena do dvou soutěžních dnů: sobota - kvalifikace, neděle - semifinále a finále. Jelikož jsem se
v sobotu chystal Richardovi na soutěž, která byla bohužel pro nefuk zrušena, počítal jsem s nedělí. Dalo se navíc předpokládat, že finálové
lety budou divácky atraktivnější než sobotní kvalifikace. Jelikož série veder měla v neděli kulminovat, plánovali jsme návštěvu jen na otočku.
Divácká účast byla však celkem trisktní, kromě pilotů a jejich rodinných příslušníků zde skoro nikdo nebyl. Netuším, zda potenciální
návštěvníci radši využili posledních prázdninových dní k válení se někde u vody nebo je odradilo předpovídané horko. Nedělní letový program
začal v 9 hodin dvěma semifinálovými koly. Z kvality provedení akrobacie musím konstatovat, že piloti nebyli žádní amatéři. Své modely zvládali
naprosto bravůrně a šli do toho naprosto naplno. Při svých vystoupeních využívali často kouřových efektů a dýmovnic ve svých národních barvách.
Do dvou-kolového finále se postoupili Jozef Lukáč (SK), Martin Brandmüller (AT), Mattia Zeni (IT), Marek Plichta (CZ), Andrea Cervi (IT)
a Sacha Cecconi (IT) - seřazeno již dle koncového pořadí s bodovým rozestupem vítězů 2000 b., 1999 b., 1995 b. I když byly sestavy jednotlivých
pilotů napříč celou soutěží vždy stejné (16 soutěžících = 16 různých sestav), rozhodně bylo na co koukat. Jozef Lukáč vyhrál dle mého názoru
zcela zaslouženě. Jeho načasování obratů vzhledem ke zvukovému doprovodu bylo vždy naprosto přesné, akrobatické figury složité, avšak zaletěné
hezky. Možná také nadchnul převážně české rozhodčí zakomponováním Slovenské hymny
do svého hudebního doprovodu. Pro ty, jež se nezúčastnili, mohou zhlédnout jeho finálový let na trubce.
Nějaké fotky můžete nalézt také zde.
Zdeněk Kincl | 10.9.2019 Jeti model meeting 2019
Další tradiční modelářskou akcí na letišti Czech Heaven byl Jeti model meeting, letos se konal polojubilejní již 25. ročník.
I když se akce prezentuje převážně jako setkání modelů poháněných elektromotorem, ve skutečnosti to není moc pravda. K vidění
bylo i mnoho modelů poháněných spalovacími motory (4-takty), turbínou či modelů bez pohonu - větroňů. Spíše tak jde o přátelské
setkání továrních pilotů a obchodních partnerů firmy Jeti (Příbor). Předpověď počasí na sobotu byla příznivá - polojasno, teplo
a SZ vítr o rychlosti do 3 m/s. Vyrazili jsme v tradiční osádce - já, otec, Anežka (+ výjimečně kolo a cyklovozík), příjezd
netradičně před začátkem letových ukázek. Ty začaly v 10 hodin aerovlekem obřího modelu Swift S1 (8.5m, 52kg) asi nejznámějšího
továrního pilota Jeťáků Gernota Bruckmanna. Napoprvé pro nějaké technické potíže byl aerovlek přerušen a následovalo přistání obou modelů.
Napodruhé se ale už vše podařilo, a tak mohli diváci obdivovat ukázku akrobacie tohoto větroně s připevněnými dýmovnicemi na koncích
křídel. Zlatý hřeb ale přišel až těsně před koncem vystoupení - série několika lopasů v pouhých několika metrech nad zemí. Bylo
až neskutečné, kolik kinetické energie si model ještě zachoval. A když už nebylo místo na poslední dotočení lopasu, tak si Gernot
pomohl výkrutem. Teda ono se řekne výkrut, ale když máte jednu půlku křídla přes 4 metry, moc místa tam už nezbývalo a už už jsem myslel,
že to položí do kukuřice. Gernot přivezl i svůj druhý již tradiční obří model - červený trojplošník Fokker (4.8m, 88kg, hvězdicový
sedmiválec 800ccm). Ten se sice ukázal až v odpolední části programu, ale Gernot jej také vůbec nešetřil. Všelijaké nízké průlety
v "nožáku" byly pastva pro oči diváků a zejména pak pro jejich fotoaparáty, protože tenhle model létá velice pomalu a také díky
své velikosti se velice dobře fotí. Velký divácký aplaus sklidila i letová ukázka modelu Supersport (Eurofighter Typhoon) poháněného
turbínou a vybaveného vektorováním tahu a gyrem Cortex. K vidění tak byly ploché vývrtky, vis na turbíně a noření ocasu do kukuřice,
kterých by skutečný model nebyl schopný. Dalším pro mě celkem nepochopitelným vystoupením byl aerovlek sedmi větroňů Musger
MG-19 (4m, výrobce Hepf) současně za jednou vlečnou. Můžete si to představit jako takový ten stromeček, za který se vodí děti
ve školce :o) Světe div se, ke kolizi nedošlo, žádný model se do špagátu nezamotal a i vlečná dokázala utáhnout celý tento náklad.
Asi největším modelem show, aspoň co se rozpětí křídel týče, byl model XB-36 Peacemaker poháněný hned šesticí elektromotorů (předloha
tohoto těžkého bombardéru má ve skutečnosti rozpětí 70 metrů). Celkem se mi líbila i ukázka německého vrtulníku Eurocopter EC-655 Tiger
poháněného turbínou. Velkým diváckým lákadlem bezesporu byla i akrobatická show naší dvojky RBAR Petra Kopfstaina. Možná se mi to jen
zdálo, ale připadla mi figurami dosti podobná té Martinově, i když mi připadla o chlup delší. Po vystoupení následovala také autogramiáda.
K vidění toho bylo opravdu hodně a za celou dobu programu, který oficiálně končil v 18 hodin, jsem nezaznamenal, že by se nějaké vystoupení
(model) opakovalo. Dobrou zprávou také je, že jsem za celý den neviděl žádné třísky ani zřícený model. Pokud by se totiž zřítil
do vzrostlé kukuřice, která od minule ještě povyrostla, asi by byl celkem oříšek model nalézt. Zájemci o elektrický pohon si také
mohli poslechnout polední přednášku o novinkách v akumulátorech (Power Ion). My využili zdejší rozlehlé travnaté plochy pro létání
s takovým tím malým dětským EPPčkovým házedlem. Aby to éro začalo vůbec trošku létat, musel jsem lehce dovážit čumák, otočit výškovku
(a i tak to není úplně ideální, chtělo by to trošku větší úhel náběhu). Když se to pak hodí vší silou po vzoru F3K kruhovým hodem za konec
křídla, létá to celkem obstojně. Sranda byla, jak se zdejší děcka začala ihned opičit. Samozřejmě jsem jim ale neřekl ten hlavní fígl
- křídlo je nutné trošku povytáhnout, aby házedlo mělo tendenci zatáčku vybírat a přecházet do zatáčky na druhou stranu. Franta Vrtěna,
když dělal házedla děckám na letišti v Křižanově, tak odtokovku levého křídla trochu přivztlakoval a do konce křídla zadlabal kus olova.
Děcka to pak mohla házet jak chtěla a vždy to létalo ukázkově. Při odhodu a rychlém letu zapůsobil vztlak a éro stoupalo v pravé spirále,
jakmile ale házedlo na vrcholu trajektorie zpomalilo, začala působit gravitace a éro kroužilo v zatáčce levé. Pokud se zatáčka nadále
utahovala, model mírně zrychlil a přírůstek vztlaku zkorigoval poloměr zatáčky. Jednouché leč geniální...
Zdeněk Kincl | 7.9.2019 Mistrovství světa F3B 2019 Jeseník - Mikulovice
I když někteří lidé považují kategorii F3B za opravdový vrchol - něco jako větroňářskou formuli 1, podrobně ji nesleduji. Jen si čas
od času přečtu nějakou reportáž ze závodů na Lomcováku. Bohužel přirozená mortalita a nedostatek nově příchozích si vybírá svoji daň
a i tato kategorie postupně uvadá. Kdo dneska z mladých by se ještě obtěžoval modelařinou, když většina má olšové ruce a navíc může
být influencerem na trubce. Když se teď dívám zpětně, už je to 10 let, kdy jsem se byl podívat na mistrovství světa F3B v nedalekých
Ivančicích. A jelikož jsem chtěl ještě naživo vidět nějaký ten závod této kategorie, než jisto jistě zanikne, rozhodl jsem se vyrazit
na letošní mistrovství konané v termínu 4. - 10. srpna do Mikulovic u Jeseníku. A abych nejel sám, přibalil jsem i otce a s výhodou
cestu využila i Lucie s Anežkou, kterou jsme vyložili (a při zpáteční cestě opět naložili) u kamarádky z výšky, se kterou se delší
dobu neviděly. Předpověď počasí na celý soutěžní týden měla být poměrně složitá - četné přeháňky a bouřky. Nakonec jsme pro svoji
cestu vybrali hned pondělí.
Jelikož je to od nás z Bíteše do Jeseníku celkem z ruky, cca 200 km a hlavně se často kodrcáte padesátkou přes vesnice či ne o moc rychleji po okresních silnicích třetí třídy, bylo nutné vyrazit již okolo šesté hodiny ráno. Samozřejmě jsme museli čekat na dědečka, kterému se nechtělo z postele a měl půl hodiny sekeru. Cesta probíhala podle plánu pomalu, ale nakonec jsme na letiště v Mikulovicích lehce po desáté hodině přeci jen dorazili. Mistrovství předcházel o víkendu ještě předzávod 11. International F3B Cup. Naprostou dominanci předvedli Němci - A. Herrig, Ch. Sarter, F. Thomas a pozor brambora junior J. Krischke. Podařilo se odlétat dvě kompletní kola. Za povšimnutí stojí i to, že bronzový pilot ztratil na vítěze pouze cca 1.6%. Jelikož oficiální zahájení mistrovství proběhlo již v neděli večer, v pondělí se mohlo začít létat hned od ranních hodin (úloha A - termika). Dle startovní listiny se sjelo celkem 45 soutěžících z Česka, Slovenska, Rakouska, Německa, Polska, Francie, Švýcarska, Belgie, Nizozemska, Dánska, Švédska, Ruska, Japonska, Austrálie a Ameriky. Český tým byl zastoupen létajícím Janem Kohoutem, Petrem Fuskem a Pavlem Markem + support Roman Vojtěch, Jiří Tůma, Michal Behenský a Ondřej Schreiber. Kromě standardních letištních budov se letiště rozrostlo i o velký párty stan, který sloužil převážně jako startovní depo pro umístění harampádí závodníků a jejich modelů, pak ještě jeden další menší, neméně důležitý pro cattering a výčep piva. V boční části letiště pak byly postaveny stany a parkovaly obytné karavany týmů, které nocovaly přímo na letišti. I když jsem měl často trošku problém spolehlivě rozeznat jednotlivé modely, všechna košťátka teď vypadají podobně, odhaduji, že nejčastěji byl zastoupen Pike Precision 2 (nápis na vztlakovce či nápis zezpodu křídla či typické pruhy na uších). Rozeznal jsem ale i modely Pitbull, Freestyler, Sonix, Snipe, Wizard. I když soutěžící a jejich pomocníci natáhli své navijáky na obě strany (jihozápad-severovýchod), nebylo jim to moc platné, protože foukal mírný, o devadesát stupňů otočený boční vítr, který v přeháňkách přechodně zesiloval. Pro úspěšný start tak bylo tedy naprosto nezbytné oblétávání kladky. V navijácích bylo vidět také hned několik technických provedení, nejčastější však byl k vidění osvědčený naviják Ober postavený na startérech BOSCH. Z baterek pak ty klasické levnější do auta nebo pak ty dražší svitkové, které mají vyšší životnost při hlubokém vybití (Optima či Oddysey extreme series). Pro ty soutěžící, kteří si nechtěli / nemohli dovézt baterku vlastní (například při letu letadlem z Ameriky / Austrálie), byla připravená za drobnou úplatu baterka od pořadatelů. Po termice následovala úloha B - průlety. Ta je oproti termice daleko více divácky atraktivní, protože se stále něco děje. Už jen starty bývají občas dosti adrenalinové, kdy startuje letadlo za letadlem, při opakovaném startu pak pomocníci sprintují pro éro, aby ušetřili cenné vteřinky, a pak hlavně samotné létání mezi bázemi, kdy se v éteru mísí hned několik zvuků. Jednak každý pilot má svoji charakteristickou sirénu (zde se létaly pětičlenné skupiny) a dále pak u zaměřovacích stojanů radí pilotům týmoví kolegové, kdy přesně točit na bázi. Samozřejmě různé týmy, různé signály, různé jazyky... A do toho všeho ještě pořadatelé, kteří se snaží celý tento cirkus ukočírovat. Naprosto klíčová je zde pozice startéra a také bázoví zaměřovači musí dávat velký pozor a neustále sledovat svůj přidělený model. Zejména ti na vzdálenější bázi to mají ještě o chlup složitější, hlavně pokud model startuje na vzdálenější kladku (věru až nějakých 350 metrů horizontálně + nějakých 250 metrů vertikálně). A to už chce celkem slušné oči. I když by se mohlo zdát, že z podobné výšky piloti nalétají podobný počet průletů, není tomu tak. V jedné skupině jste mohli získat litr za 17 průletů, v jiné ale třeba i za 25. A jelikož každý průlet navíc se počítá, piloti své modely dojili do posledního centimetru. Po průletech následovala úloha C - rychlost. Na navijáku nahoru a pak uletět 4x150 metrů za co nejkratší čas (typicky okolo 15 vteřin). I když to možná vypadá jednoduše, správně vybalancovat optimální trajektorii a systém zatáček v okamžiku, kdy rozhoduje každá desetinka, není úplně snadné a chce to asi hodně zkušeností. Pokud se vám navíc povede posekat na bázi, automaticky můžete odepsat celý let. Relativní nárůst času oproti našemu svahu je enormní. Po dolétané rychlosti se začala létat termika druhého kola. Bohužel kvůli nepřízni počasí - dešti museli pořadatelé soutěž několikrát přerušovat. A když už to pak podle radaru vypadalo na vytrvalejší cca hodinový déšť, tak jsme se rozloučili a vyrazili na cestu k domovu. Přeci jen to byl ještě kus cesty... Gratulace vítězům: 1. Andreas Böhlen (SUI), 2. Frank Thomas (GER), 3. Thomas Kübler (SUI) opět v těsném bodovém rozdílu do 2%. Z našich pak nejlépe zalétal 11. Jan Kohout, 12. Pavel Marek a 15. Petr Fusek. V týmech to nakonec o chlup byla brambora. Konečné výsledky najdete na webu pořadatelů. A opět mi to nedá ohledně oné magické hranice 23 mOhm - tedy impedance napájecí smyčky baterka-přívody-naviják definovanou v pravidlech F3B. Oč vlastně jde? U německého závodníka Martina Weberschoocka byla při kontrolním měření po letové úloze termika ve třetím kole změřena hodnota cca 22.6 mOhm. Údaj na displeji je i po několikátém měřícím pokusu nekompromisní - porušení pravidel a je udělena penalta -1000 bodů. Ve hře je i anulování nádherného letového času (1000b), ke kterému nakonec dle zvážení Jury nedojde. Ale zpátky k vlastnímu měření. Pro měření byla použita proudová sonda PROSyS CP1000 s proudovým rozsahem do 1000A, rozlišením +/- 0.5A a základní přesností +/- 1% +/- 0.5A. Pro zjednodušení uvažujme měřící přístroj složený z proudové sondy a měřící krabičky s vlastní napěťovou referencí, dvěma měřícími kanály, výpočetním algoritmem a displejem, na kterém jsou zobrazeny všechny důležité změřené parametry, zejména pak hodnota výsledného odporu. Ta se spočítá jako podíl napětí baterie naprázdno a proudu nakrátko při zapnutém navijáku a zafixovaném bubnu proti otáčení. Typické hodnoty: 12V / 500A / 24 mOhm. Pro zjednodušení uvažujme, že chyba měření je čistě způsobena jen proudovou sondou, nepřesnost napěťové reference měřící krabičky se při výpočtu zcela eliminuje, jednotlivé měřící kanály lze poměrně jednoduše kalibrovat a dostat se na přesnost řádově nižší tak, aby neovlivňovala výslednou chybu a i na 8bit MCU je možné implementovat 32-bit aritmetiku tak, aby chyba výpočtu byla zanedbatelná. Dále uvažujme, že vlastní proudová sonda je nekalibrovaná (čistě z praktických důvodu - málokdo má doma v šuplíku plonkovní proudový zdroj 500A s o třídu lepší přesností, eventuálně kalibrace založená na několikazávitovém průvleku měřeného vodiče s nižším referenčním proudem stejně lepší přesnosti nedosáhne, protože vnitřní magnetické pole je zdeformované). Uvažujme také jen systematické chyby měření, náhodné chyby měření je v ideálním případě možné potlačit opakovaným měřením. Ze základní přesnosti sondy můžeme určit relativní systematickou chybu měření na daném měřeném proudu tedy 1.1%. Když vezmu v potaz tedy magickou hranici 23 mOhm, základní systematická odchylka je +/- 0.25 mOhm. Tedy hranice pro verdikt by měla být 23-0.25=22.75 mOhm. Ideálně vše pod touto hodnotou je statisticky významné s dostatečně vysokou mírou spolehlivosti (odhaduji 6 sigma, > 99.9997% CI). K základní přesnosti je ale nutné připočítat další systematické chyby měření - nevystředěná pozice proudového vodiče v sondě (dle technické dokumentace až +/- 1%, což je v našem případě vzhledem k tloušťce navijákového vodiče asi mírně nadhodnocené, ale papír je papír) a také teplotní drifty (0.15% z hodnoty a na 1 °C při referenční teplotě 23 °C). Pokud odhaduji, že si večer před závodem při okolní teplotě 15 °C zkalibrujete podle referenčního měřáku pořadatelů vlastní měřící zařízení / potažmo naviják, a pak přes den při závodu je v poledne teplota 30 °C, můžete mít automaticky přídavnou systematickou chybu měření až +/- 2.25%. To je obecně známá vlastnost všech Hallových senzorů - jejich enormní teplotní závislost (rozuměj hodnotu 0.15% jako reziduum chyby po interní teplotní kompenzaci přímo v sondě, ve skutečnosti bez interní kompenzace je toto číslo ještě horší). Takže pokud bych si chtěl být opravdu jistý, měl bych jednotlivé relativní příspěvky sčítat absolutně 1.10 + 1.00 + 2.25 = 4.35% --> 22.0 mOhm. I pokud bych zajistil, že bude teplota při každém měření blízká té referenční, dostanu 1.1 + 1.0 = 2.1% --> 22.52 mOhm. Pokud bych chtěl trochu optimističtější a možná i reálnější výsledky (nekorelované zdroje chyb), můžu je sečíst v kvadrátech pod odmocninou 2.7% --> 22.4 mOhm, bez vlivu teploty 1.49% --> 22.7 mOhm. Takže asi tak. Z protokolu protestu je možná částečně vidět, že zmíněný naviják vykazuje nepatrně nižší vnitřní odpor oproti ostatním dosud provedeným měřením (u vlastního měření jsem ale nebyl, abych posoudil správnost celého měřícího procesu), metrologicky ale nejste schopni jako pořadatelé s daným vybavením soutěžícímu dokázat, že pravidla skutečně porušil a tedy udělená penalta je ad absurdum neoprávněná... Ono ostatně uvedená hodnota 23 mOhm v pravidlech F3B je metrologický nesmysl... Správně by měla být cílená hodnota 23 mOhm - nějaká tolerance pro chybu měření (řádově 0.5 mOhm dle přesnosti sondy a dalších fyzikálních vlivů). Zdeněk Kincl | 25.8.2019 Jets over Czech 2019
Jako již tradičně s mírným zpožděním bych se rád vrátil k největší letošní modelářské akci letiště Czech Heaven konané v sobotu 6. června -
Jets over Czech (pokud správně počítám již 18. ročník). Po loňském netradičním ročníku zpestřeném neplánovaným neřízeným požárem a přehlídkou
hasičských záchranných sborů ze širokého okolí byla i letos na tuto aeroshow kladena velká očekávání. Kromě velkých a drahých modelů
poháněných spalovací turbínou bylo pro značnou část návštěvníků největším lákadlem bezesporu akrobatické vystoupení Martina Šonky,
autogramiáda a jeho doprovodný program Red Bull Air Race. Ale hezky popořádku. Loňskou reportáž jsem končil obavami, zda po rozsáhlém
požáru pořadatelé nevyměknou a celou show neodpískají. Dobrá zpráva tedy je, že naštěstí nevyměkli a musím konstatovat, že i na první pohled
bylo patrno, že letos zapracovali i více na bezpečnosti. Další otázkou bylo, zda vzniklou škodu na shořelé slámě (dle zákulisních informací
cca 30k CZK) se podaří uhradit z osobní pojistky pilota sjednané na škodu způsobenou provozem modelu či z globální pojistky letiště Czech Heaven.
Bohužel, jak se dalo očekávat, pojišťovny zase využily svých kliček a z plnění nakonec nic nebylo. Pojišťováci a realitní makléři do domu
= čagan do ruky. Ještě že alespoň výjezd hasičů byl označen za oprávněný, a tudíž se nehradil...
Letošní příznivá předpověď počasí - slunečno, mírný větřík a hlavně žádná enormní horka spolu s Martinem přilákala velké množství diváků. Některé zdroje tvrdí, že divácká účast byla cca 2400 (1700 platících), což je dosavadní rekord. My s příjezdem téměř o půl jedenácté chytli jedno z posledních standardních parkovacích míst, pozdější auta byla nasměřována na pomocnou odstavnou plochu v prostoru heliportu. Logisticky už akce začíná narážet na limity zdejšího letiště - dá se to snadno poznat z délky fronty na dámské záchody. Venkovní dočasné stánky s jídlem a pitím většinou nápory hladových a žíznivých diváků zvládnou, ale záchody jsou záchody. Z loňského ročníku se patrně poučili i místní zemědělci, kteří místo obilí osázeli přilehlá pole kukuřicí. I když je těžší ji zapálit a hůře hoří, pro piloty to není zrovna ideální porost - jednak je vyšší, tvrdší a hlavně se v ní modely těžko hledají, o čemž se přesvědčil i jeden pilot modelu Canadair CT-114 Tutor, kterému v průběhu letu zhasla turbína a model chtě nechtě zavrtal poměrně daleko od letištní dráhy. Na pomoc byly postupně přizvány dva létající drony s televizní kamerou, aby pomohly lépe lokalizovat havarovaný stroj, což se posléze naštěstí podařilo. Letounu se naštěstí kromě lehce ťuklé špičky nic nestalo. O štěstí či bravurní pilotáži může hovořit i pilot jiného modelu dvoumotorového dopravního letounu, kterému za letu také vysadila jedna turbína. Naštěstí pilot model s jednou funkční turbínou ukočíroval a bezpečně s ním bez poškození přistál. A když začínám tak trošku netradičně kritickými okamžiky, můžu zmínit i předlouhé přistání jednoho z dvojice modrých Viper Jetů, který se zastavil až celý v kukuřici. Myslel jsem, že bude mít otevřené náběžky, ale model s podivem také přečkal bez úhony. Krásnou letovou ukázku předváděl i pilot dvoumotorového a poměrně velkého Su-27. Model o váze 22 kg, statickém tahu turbín 2x20kg byl navíc vybaven i zařízením pro vektorování tahu. Díky tomuto zařízení a přebytku výkonu bylo možné vidět netradiční akrobatické figury - vis na turbíně či plochou vývrtku. Krušné chvíle zažil pilot při krátkém přistání, kdy už už to vypadalo, že model položí do vzrostlé kukuřice. Naštěstí značný přebytek výkonu, vektorování tahu a patrně i nějaký řídící asistent (i-Gyro) model zachránily. Lehké zpestření a krátké přerušení letového programu zapříčinil skutečný L-13 Blaník, kterému se nepodařilo uchytit v termice a neplánovaně přistál na zdejší ULS dráze. Zbylé letové ukázky již probíhaly bez neočekávaných událostí, tím ale nechci říci, že byly nezajímavé. Pěkné skupinové polétání předvedli například pánové Jan Hofman a Martin Pasáček se svojí dvojicí velkých červených modelů BAE Hawk. Zákulisní informace tvrdí, že by se k nim mohl připojit i pilot třetí se stejným modelem, který se však ale zatím ještě necítí na veřejné vystupování. Patrně nejčastějším letounem na zdejší show byl model Viper Jet. Bylo jich k vidění hned několik v několika různých barevných provedeních. Naopak, pokud se nepletu, nezahlédl jsem žádný z modelů Tomahawk, Futura či Wild Hornet, které byli poměrně hojně zastoupeny v minulých ročnících. Trošku netradiční byl model dle skutečné předlohy dvojmístného cvičného proudového letounu s v-éčkovým uspořádáním ocasních ploch Fouga CM-170 Magister. Loni jsem měl to štěstí si v leteckém muzeu v Belgii prohlédnout i skutečný exemplář. Dalším poměrně netradičním modelem byl model vrtulníkového jeřábu poháněným turbínou Sikorsky S-64 Skycrane. Skutečný vrtulník určený pro tahání opravdu těžkých břemen (10 tun), potažmo celých kontejnerů, se pyšní šestilistým rotorem o průměru 22 metrů. Copak by to bylo za Jets over Czech bez československých Albatrosů L-39. K vidění byl již jeden tradiční v markingu Otto Smika a druhý stejně velký v bílo-zeleno-žlutém provedení. Další modely pouze jmenovitě - Saab 35 Draken, F-22 Raptor, Mirage, Messerschmitt Me 262, Fairchild A-10 Thunderbolt, Eurofighter Typhoon, Wizard, Leonardo, Supersport a patrně ještě další. Vždycky jsem si myslel, že turbínové motory obecně vyžadují letecký petrolej (Jet-A). Provoz u některých turbín je možný v krajním případě i na naftu, avšak vždy na úkor životnosti. Celkem jsem byl tedy překvapen informací komentátora, že dost pilotů s těmito malými turbínami létá primárně na naftu s příměsí cca 5% oleje. Její dostupnost je řádově lepší než v případě kerosinu. Hlavním lákadlem celé akce byl však Martin Šonka - úřadující mistr světa série Red Bull Air Race (RBAR). Ten si kromě svého akrobatického speciálu Extra přivezl i svůj Red Bull stan, kde si mohli návštěvníci vyzkoušet například virtuální realitu - pohled z pilotní kabiny na simulátoru při soutěžním letu mezi pylony RBAR. Další mohli obdivovat či se vyfotit s replikou putovního poháru RBAR (předpokládám, že to byla replika bo originál by tam asi nenechali jen tak osamoceně stát) či si vyzkoušet výměnu poškozeného pylonu na čas. Martinova akrobacie byla opět pastva pro oči a nakonec sklidila náležitý potlesk. Po vystoupení následovala Martinova autogramiáda a zde musím vysmeknout poklonu za Martinovu trpělivost, protože fronta na autogram a fotku byla opravdu dlouhá. Vlastně se vůbec nezkracovala za tu dobu, co jsme na letišti byli. Znalí návštěvníci mohli potkat, rozpoznat a prohodit pár slov i s nenápadným generálem Emilem Bočkem, tentokráte v civilu. Pro milovníky automobilismu bylo opět otevřené místní "muzeum" veteránů a pro milovníky létání pak vyhlídkové lety vrtulníkem. Večer pak měl ještě následovat tradiční ohňostroj. Tak či tak opět nabitý program, kde si každý přišel na své. Tak snad zase příště... Zdeněk Kincl | 14.8.2019 Mega Cup 2019
Mega Cup je již každoročně první větší akcí na letišti v Budkovicích (když pominu soutěže ACES/EPA v polovině dubna) připadající
na Mezinárodní den dětí 1. června. Je pořádaná RC model klubem Brno a brněnskou firmou Mega motor zabývající se výrobou elektro motorů.
A odtud plyne i tématické zaměření celé akce - přehlídka modelů poháněných elektromotorem. Loni se konal na zdejším letišti již jubilejní
20. ročník, letos tedy organizátoři úspěšně vykročili do další dvacítky. Avšak příjde mi, že divácká účast je rok od roku nižší,
i mně se letos na Mega Cup zase až tolik nechtělo. Lucie však byla na kurzu v Brně, předpověď počasí byla příznivá, a tak jsme si s Anežkou
udělali na otočku výlet sami. Po příjezdu jsme vyrazili na obhlídku depa. K vidění bylo cca 30 modelů, některé z nich mohli návštěvníci
vidět již na předešlých ročnících, některé byly nové. Asi ten nejmohutnější model (záměrně nechci říkat největší dle rozpětí křídel) byl
Blohm & Voss BV 238 poháněný hned šesticí elektromotorů. Dalšími "drobečky" byla dvojice identických Zlínů Z-43, které předvedly létání
ve skupině s několika prvky základní akrobacie. Z modelů čistě akrobatické koncepce byla k vidění sympatická dvoumetrovka Edge 540 (skutečný
model s optimalizovanou aerodynamikou se výhradně používá v sérii Red Bull Air race) či model Prometheus S, který je znám z kategorie přesné
akrobacie F3A. Přídavná křídla s pozitivním a negativním úhlem náběhu oproti křídlu hlavnímu dopomáhají k udržení konstantní rychlosti
ve vertikálních akrobatických obratech. K vidění bylo i několik historických (polo)maket. Z těch vrtulových to byl sovětský stíhací letoun
Lavochkin La-7 či japonské Mitsubishi A6M Zero, oba skutečné letouny byly hojně používány během druhé světové války. Na akci samozřejmě nemohly
chybět ani modely poháněné dmychadlem, které se pro elektrický pohon přímo nabízí. Z těch menších pěnových s rozpětím křídel do 1 m to byl
Mig-15 a L-39 Albatros, z těch větších kompozitových pak Avanti S, který bývá velice často také osazen skutečnou turbínou. Celkem netradiční
model z hlediska stavebního materiálu (celý vytištěný na 3D tiskárně) byl Vought F4U Corsair. Kromě modelů letadel bylo k vidění i rádiem
řízené obrněné vozidlo. Ze všech těch modelů mě ale asi nejvíce zaujal větroň Surprise 15 ex-svahaře Igora Hejnola (závodní hotliner kategorie F5B).
Při motorizaci nějakých 5-6 kW byl jeho dynamický projev ohromující. Po startu kolmé stoupání rychlostí několika desítek metrů za vteřinu,
v kluzu pak vlastnosti naloženého F3x-ového speciálu. Pokud nevíte, co si letos přát pod stromeček... Pár dalších fotek z akce
zde.
Zdeněk Kincl | 15.7.2019 Richardova přeložená svahovka na Černovíru
Původně byla tato soutěž v kalendáři naplánována na konec března, avšak z důvodu totálně nepříznivé předpovědi počasí
ji Richard takticky přeložil na první volný termín - středu a státní svátek 1. května. Zatímco značná část populace
vyspávala kocovinu po čarodějnicích, blázni modeláři vstávali brzy a jeli do Ústí. Po posledním ne moc povedeném svahovém
víkendu v Chotěboři (nakonec se něco odlétalo) a Novém Městě (zrušeno pro nepřízeň počasí) jsem myslel, že si spravím
chuť na Černovíru. Předpověď počasí nebyla vůbec špatná - polojasno až oblačno, vítr SZ 3-6 m/s. Scénář tedy zase stejný,
ranní budíček 5:30, vykládka v ZR, nakládka ve Svratce a přes drobnou objížďku Sloupnice na Černovír. Lákal jsem i Tomáše
Humpolce, že ho naložím ve Žďáře, bohužel však musel hlídat děti. Letos mu ty svahové soutěže nějak nevychází. Díky Richardovi,
který posunul začátek soutěže až na desátou hodinu (pro případné vystřízlivění), jsem stíhal velice dobře. Dokonce i Tonda
byl překvapen, že jsem tam u něj už chvíli po osmé. Avšak když jsem ráno míjel křižanovské letiště, sledujíc větrný pytel,
říkal jsem si, že tu něco nehraje. Což o to, od rána i celkem foukalo (3m/s), avšak vítr se mi zdál až moc příliš od západu.
Nepřikládal jsem tomu ale zase až takovou pozornost, předpověď měla být přesná a vítr stabilní. Navíc den předem tady ve
VB foukalo spíše od severu.
Na startu se sešlo celkem 13 soutěžících. Kromě Míry Trska a Honzy Plcha +/- očekávaná skupina. Nakonec dorazil i Vašek, který se radši nechal dovézt nejstarší dcerou. Druhá mu pak v průběhu dne přivezla vyprošťovací škopek a zase ho po soutěži odvezla domů. Když k tomu připočítám i to, že s ním jedou všechny holky zvonit a mrznout na prodloužený víkend na mezinárodní Ranou, má to celkem slušně zařízený :o) Bohužel obavy z bočního větru (Z) se naplnily. I když to vypadalo, že na hraně fouká kolmo, dole pod kopcem to šlo výrazně zleva (snad až úplně po hraně). O soutěži tedy nemohla být ani řeč, vyčkávali jsme. Natěšení soutěžící ale chtěli létat, takže bylo vyhlášeno volné létání. Někdo s vrtulí, někdo bez vrtule, dojili jsme, co jsme mohli. Když to dýchlo, naházelo se do vzduchu cca 3-5 letadel, když bublina odešla, padali jsme pod kopcem jako hrušky. S Danem jsme měli soutěž, kdo půjde častěji pod kopec. Když k tomu připočítám i ten výšlap pro éro Karla Faltuse, tak jsem vyhrál (5x). V jednu chvíli to už začalo vypadat nadějně, tak jsme o půl druhé zahájili zkušebně první kolo. Byl to boj. S žluťákem jsem letěl za 107 vteřin (chyběly mi 2s do opravy), Jirka Hoffman mě však trumfnul se svými 130 vteřinami. Byl to ale drsňák, i přes extrémně dlouhý let se nedožadoval opravy. Všichni piloti ale zvládli nějak dolétat. Našli se však i divočáci Jirka Souček a Radek Plch, kteří shodně zaletěli 43.65 vteřin (na setinu přesně). V průběhu prvního kola boční vítr dále zesílil a začalo to být nelétatelné. Byla to celkem beznaděj koukat, jak při letu doleva k bázi A stojíte téměř na místě a stále vyklesáváte. Při letu po větru směrem k bázi B byla letadla často velice obtížně řiditelná, takže o prekérní situace nebyla nouze. Už mi moc nechybělo, abych to zase pověsil (jako myslím předloni) na zdejší břízku, fatálně znějící zřícení Tondy Hlavsy se nakonec obešlo bez většího poškození modelu. I přes přiznanou opravu jsem nebyl schopný dokončit ani další svůj let. Následovalo zrušení kola, přerušení a pokusy o volné létání. Nakonec nás i přes několikateré ujišťování, že pršet nebude, vyhnal déšť (při odjezdu dokonce i kroupy). Odlétali jsme tedy pouze jedno platné kolo, vyhlášení výsledků a předání cen proběhlo po průtrži. Body jsme ale žádné neodvezli - poslední Jirka Hoffman získal 337 bodů, mediánový Michal Homola pak 687 bodů, nehledě na to, že se soutěž stejně nebude počítat do žebříčku. I když jsme si tedy skoro vůbec soutěžně nezalétali, aspoň jsme si mohli poslechnout, jakou divočinu kamarádi zažili na Braunsbergu v Rakousku. Za tři dny tam v počtu 45 soutěžících (počáteční stav) odlétali 21 kol! Téměř polovina startovního pole však neměla s čím dolétat nebo kontumačně pro bezpečnost vzdali. Nejrychlejší lety celého prodlouženého soutěžního víkendu předvedl Lukas Gaubatz 25 vteřin! Zdeněk Kincl | 4.5.2019 Litomyšl a Ústí na Pavlovicích
V týdnu před frontou foukalo ještě velice slušně (JV 8 m/s), avšak předpověď počasí na svahový víkend v Litomyšli a Ústí byla celkem
hraniční (JV, 3 m/s). Abych tedy využil zbytku větrného počasí, páteční homeoffice jsem zakončil dříve a vyrazil ještě vyklepat pavouky
a něco potrénovat na nedaleký svah u Dolních Louček. Vítr sice dost pulzoval jak do směru tak síly, ale na běžné létání to stačilo.
Po více jak hodině čistého letového času mě vyhnal přicházející mírný déšť, hlavně nepřetrénovat. Při těchto jihovýchodních směrech
větru v posledních letech většinou jezdí Oušťáci létat na Pavlovice. Ještě vše pro jistotu ověřuji večer u Radka. Ze Žďáru to na
Pavlovice není zase až tak daleko, takže jsem vyrazil i přes nejistou předpověď. Obdobně na tom byl i Tonda Hlavsa, který původně
plánoval soutěže vynechat...
V sobotu ráno se probouzím do zataženého dne, vítr ráno spíše slabší a náznaky deště. Jelikož se nemusím táhnout až do Ústí, vyrážím až po osmé hodině, následuje vykládka ve Žďáře a přes Město na kopec. Naštěstí někdo od podzimu zahrabal odvodňovací strouhy v cestě na svah, a tak se dalo vyjet až nahoru a zaparkovat u hromady s hnojem. Přijel jsem sice poslední, ale zbylí soutěžící dorazili chvíli přede mnou. Poskládali jsme éra dohromady, vytyčili báze a mohlo se začít létat. Celkem jsem byl příjemně překvapen účastí, nestává se příliš často, aby se na zdejších soutěžích sešlo 16 pilotů! Na Rané jsou tyto počty běžné, ale na našich kopcích bývá účast zpravidla poloviční. Byly zde pro mě i dvě nové tváře - Jiří Novotný, který už má na svahu něco nalétáno, ale jen na Rané, na našich kopcích jsem ho ještě nikdy neviděl. Druhou tváří byl Martin Calta - svahový nováček létající pod čepicí MK České Budějovice. Tak či tak, každá nová svahařská tvář je předem vítána. Kromě nových tváří byly k vidění i nové stroje - Zdeněk Tmej si pořídil nového bílooranžového Preclíka (Pike Precision II) s originálním jménem - Trskobijec. Stejný stroj si v barevném provedení růžovo-fialová včelí plástev pořídil i Michal Homola. Vítr foukal mírně zprava, pravá báze A nakopávala, levá báze B celkem držela. Téměř všichni soutěžící po startu stoupali vpravo nad hranou vzrostlých stromů, náletové výšky byly slušné. Nepříjemné chvilky při svém prvním letu zažil Karel Faltus, který si nechal na rádiu zvolený špatný model. Naštěstí vše ukočíroval a letadlo přežilo bez újmy. Obdobné faux pas se stalo Vaškovi Vojtíškovi v neděli, kdy ve své životní bublině přepnul při náletu do letového režimu rychlost, který patrně neměl plně vyladěn, a éro nedrželo trajektorii, kterou zamýšlel. Nakonec z toho byl jen litr za 40.8s. Z nepochopitelných důvodů párkrát zahaprovala i Zdeňkova jinak naprosto spolehlivě fungující časomíra / zvonění. Někomu to přihrálo chtěnou opravu, některé to nechtěně vyřadilo ze hry při životní bublině. Tak už to tak ale chodí. Všichni zvládli vždy odlétat všech deset soutěžních průletu, jedinou nulu v sobotu si připsal Tonda Hlavsa, který si škrtl koncem křídla u pravé báze a plynulou hvězdou bez poškození přistál. Bez větších potíží jsme odlétali kompletní čtyři kola a rozlétali kolo páté. Avšak kvůli pulzujícímu (ne)větru a i přes množství oprav jsme nebyli schopní páté kolo dolétat, a tak jsme byli nuceni je zrušit. Zase nám to natřel Radek, který ukořistil hned tři litry. Za ním se umístili se značným bodovým odstupem a stejným počtem bodů Vašek a Dan (913 b.). I mně se celkem dařilo, podpořen slušným vzduchem jsem vylétal se splašenými pilinami 9. místo (792b.) a porazil jsem tak řadu kompozitů... Nedělní soutěž jela v téměř stejných kolejích - stejný kopec, stejný vítr, stejně zaměřené báze. Oproti sobotě nám ale ubyli tři soutěžící - Karel Faltus jakožto ředitel soutěže solidárně nelétal a zvonil na pravé bázi, Richard Kohl musel skrz jiné povinnosti odjet a Jan Plch si naordinoval odpočinek. Soutěžní lety jsme začali celkem pozdě, až lehce před 11. hodinou. Pokud se nepletu, ještě před soutěží při přistání po větru stihl Tomáš Winkler poškodit své Shinto - odnesl to trup těsně před motýlem. Naštěstí vytáhl z auta náhradní model a mohl tak v soutěži bez omezení pokračovat. Štěstí v neštěstí měl i Zdeněk Tmej, který zavrtal svého nového Pika hluboko do hlíny - celou převlečnou špici, kterou pomale nebyl schopný ani vyhrabat. Kromě lehkých oděrek na špici se modelu ale vůbec nic nestalo. Obdobně dopadl i Trnda, který zavadil při nesoutěžním letu o strom a shrnul to slovy "Ta větev tam očividně překáží..." Kromě vymodlených bublin bohužel chodily i slušné sraby. Dokud se člověk držel na hraně, většinou to ještě nějak šlo, pokud ale kalil do díry s vidinou rychlejšího času, dost často to končilo opakem, protože zdejší kopec dole moc nenosí. Nakonec si nulu odnesli jen Tonda, který si ve třetím kole vypáčkoval vorkočong a Zdeněk v témže kole. V jeho případě jsem ale příčinu neviděl. Blízko k nule měl i Tomáš, který pod kopcem hobloval desátý průlet a do báze nakonec naštěstí doklouzal po zemi. Naopak nejrychlejší čas celého víkendu zaletěl v neděli Radek - 39.4s a opět vyhrál. Druhý byl opět Vašek a trojici doplnil Míra Trsek. Celkem se nám podařilo odlétat krásných 6 kol. Nezbývá než poděkovat pořadatelům, tedy víceméně LMK Litomyšl za víkendovou dvojsoutěž :o) Zdeněk Kincl | 15.4.2019 RCEV Náměšť nad Oslavou
Původně jsme tuto sobotu měli zahajovat svahovou sezónu F3F na rok 2019. Když jsme na podzim dávali do kupy kalendář,
Richard se trošku bál, zda touto dobou nebude ještě všude ležet sníh. Naštěstí po sněhu ani památky a předpověď počasí
slibovala velice hezké počasí - teplo, nebe bez mráčku, bohužel však bez větru... Richard takticky v pátek soutěž
oficiálně přeložil na nový termín - středa po čarodějnicích 1. května (státní svátek). Hezkého počasí bylo ale třeba
využít, oko mi padlo na soutěže RCEV (termické elektrovětroně), které se létaly u Náměště nad Oslavou. Jelikož je
Náměšť celkem blízko (15 km), rozhodl jsem si trošku zasportovat a vyvézt Anežku ve vozíku za kolem. Po cestě jsme
ještě naplánovali návštěvu nedaleké rozhledny v Ocmanicích. Vyrazili jsme po obědě tak, aby to vyšlo akorát
na Anežčin odpolední spánek. Stejně nebylo kam spěchat, rozhodně jsem neplánoval na akci strávit celé odpoledne.
Po zimní přestávce kondička na mé straně značně poklesla, kila po vánočním cukroví lehce narostla a zvýšila se
i hmotnost pasažéra. Když k tomu připočtu i celkem náročný profil trati, nakonec to byla celkem fuška...
Po příjezdu na zdejší modelářské letiště (rozumějte spíše jen travnatá loučka bez jakéhokoliv zázemí a s tichou tolerancí modelářů majitelem) zde již byla soutěž v plném proudu. Nejdříve jsme si šli prohlédnout modely. Ty se od našich svahových poměrně dost liší. Stručně bych je popsal jako přerostlá Káčka. Rozpětí křídel cca 2.5 metrů, váha něco mezi 500-1000g. Většina modelů byla koncepce olaminované křídlo vyříznuté z XPS, uhlíková trubka a gondola. Ocasní plochy v konfiguraci SOP a předsazené VOP, motýla zde měl pouze jeden model. Viděl jsem i jeden model s typickým konstrukčním křídlem s nosníkem z uhlíkové trubky. Všechny modely pak měly plnou mechanizaci křídla - křidýlka + vztlaky. Na RCEV soutěži jsem byl poprvé, neznám ani přesně pravidla, takže čistě jen hádám: hromadný start 6 modelů, 30 vteřin motorového letu pro nastoupání výšky, pak nalétat termiku 10 minut (přesně) + možná nějaké body za přistání. Celkem se zde v sobotu sešlo 24 soutěžících (kde jsou ty časy, kdy takto hojné účasti byly k vidění i na svahu...). Pro mě vesměs všechno neznámá jména, ale byl jsem celkem překvapen, že zde byl i svahař Roger Svatoň. Díky slušnému počasí a nedaleké hrance v poli, která byla nafukována slabým JZ větrem o rychlosti do 2 m/s většinou nebyl pro soutěžící problém daný čas nalétat. Pro diváka to ale moc atraktivní kategorie není. Na začátku hromadný start, pak to všichni dojí ve stratosférických výškách a pak na konci desáté minuty všichni naráz přistávají. A to se opakuje pořád dokola napříč rozlosovanými skupinami pilotů. Pokud by to ale přeci jen někoho zajímalo, může mrknout na Stoupak.cz. Může tam nalézt výsledkové listiny ze soboty i neděle. Předpověď počasí na neděli byla o poznání lepší. Svahařská elita natěšená po zimní přestávce se vydala na soutěž k Úpici. Dle výsledkové listiny byl vítr dostatečně silný - SV 3-8 m/s, avšak letové časy tedy nic moc - 50-100 s. V počtu 8 soutěžích se ale podařilo odlétat 10 kol, vyhrál domácí Jirka Souček. Tímto lze považovat svahovou sezónu 2019 za úspěšně zahájenou. Uvidíme se o víkendu v Litomyšli a Ústí (snad - předpověd zatím nic moc)... Zdeněk Kincl | 3.4.2019 ![]() Zdeněk Kincl | 20.12.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 26.10.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 26.9.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 25.9.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 18.9.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 4.9.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 31.8.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 27.8.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 12.7.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 29.6.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 8.6.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 6.6.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 31.5.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 10.5.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 3.5.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 27.4.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 18.4.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 16.4.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 4.4.2018 ![]() Zdeněk Kincl | 27.10.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 18.10.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 12.10.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 6.9.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 19.8.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 7.8.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 24.7.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 14.7.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 13.6.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 2.5.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 19.4.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 14.2.2017 ![]() Zdeněk Kincl | 17.10.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 4.10.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 5.9.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 24.7.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 23.7.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 2.7.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 13.6.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 27.4.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 22.4.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 20.4.2016 ![]() Zdeněk Kincl | 20.10.2015 ![]() Zdeněk Kincl | 2.10.2015 ![]() Zdeněk Kincl | 19.8.2015 ![]() Zdeněk Kincl | 21.5.2015 ![]() Zdeněk Kincl | 29.4.2015 ![]() Zdeněk Kincl | 5.10.2014 ![]() Zdeněk Kincl | 11.7.2014 ![]() Zdeněk Kincl | 4.1.2014 ![]() Zdeněk Kincl | 7.9.2013 ![]() Zdeněk Kincl | 3.6.2013 ![]() Jiří Kincl | 24.4.2013 ![]() Zdeněk Kincl | 8.3.2013 ![]() Zdeněk Kincl | 8.10.2012 ![]() Zdeněk Kincl | 23.9.2012 ![]() Lucie Vorlíčková | 22.8.2012 ![]() Zdeněk Kincl | 10.7.2012 ![]() Zdeněk Kincl | 24.4.2012 ![]() Zdeněk Kincl | 22.3.2012
Poměrně nedávno jsem objevil na serveru youtube video channel PBS Velká Bíteš. K vidění jsou zde velice pěkná videa
z oblasti testování proudových motorů a jejich následného umístění do rádiem řízených modelů či do opravdických
velkých větroňů.Zdeněk Kincl | 7.2.2012 ![]() Zdeněk Kincl | 1.11.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 26.10.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 13.10.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 28.9.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 11.9.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 25.6.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 13.6.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 12.5.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 20.1.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 15.1.2011 ![]() Zdeněk Kincl | 28.12.2010 ![]() Zdeněk Kincl | 19.10.2010 ![]() Zdeněk Kincl | 15.9.2010
Jedna věta na úvod - stále žiju, i když to na webu moc vidět není. Bohužel jsem teď poměrně hodně zavalen prací,
tudíž se mi nedostává dost volného času na aktualizace webu. Snad to postupem času bude opět lepší. I když je času
málo, na létání si vždycky nějaký ten čas udělám. Časově nenáročná varianta je létání s Torem na fotbalovém hřišti.Zdeněk Kincl | 15.8.2010 ![]() Zdeněk Kincl | 19.1.2010 ![]() Zdeněk Kincl | 26.12.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 29.9.2009
Sobota 12. 9. 2009, sraz jako tradičně v 9 hodin v Novém Městě u nádraží. Počkali jsme ale do čtvrt na deset
na poslední opozdilce - ještě jsem nezažila soutěž, kam by Jirka Kincl dorazil včas. Sešlo se celkem 16 soutěžících
z různých konců republiky. Vítr docela foukal, takže nebylo na co čekat a vyrazili jsme na kopec. Na Roženeckých
Pasekách foukal vítr dost zprava, téměř čistý sever, tak jsme se rozhodli, že se pojede na severní kopec na Míchov.Pavla Hlavsová | 19.9.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 15.9.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 11.8.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 4.8.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 6.7.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 27.4.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 23.4.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 17.4.2009 ![]() Zdeněk Kincl | 29.2.2008 ![]() Zdeněk Kincl | 18.1.2008 ![]() Zdeněk Kincl | 19.10.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 9.10.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 23.9.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 21.9.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 13.9.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 11.9.2007 ![]() Ladislav Esterka | 5.9.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 1.9.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 20.7.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 1.7.2007 ![]() Veronika Puklická | 28.6.2007 ![]() Ladislav Esterka | 13.6.2007 ![]() Ladislav Esterka | 22.5.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 6.5.2007 ![]() Ladislav Esterka | 2.5.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 14.4.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 4.4.2007 ![]() Zdeněk Kincl | 24.1.2007 ![]() Václav Bláha | 12.12.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 15.11.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 30.10.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 25.9.2006
Postupuje prvních 35 seniorů a dále nejlepší tři junioři, kteří se umístili v oficiálním žebříčku
kategorie F3F-2006. V případě, že se v sobotu a v neděli odlétají soutěže v Chotěboři, Horní Branné
a Větrníku, bude žebříček v průběhu pondělí 25.9.2006 doplněn a upraveno pořadí postupujících.Ivo Matějů | 22.9.2006
Na Viking Race do Skotska si Češi mohli vzít dvě tříčlenná družstva. Jedna skupina vyrážela v neděli
3.září ve složení Radek Plch, Filip Kalenský, Vašek Bláha, Roger Svatoň. Druhá skupina
(Já a Jiří Baudis) vyjela o den déle. Všichni závodníci tam chtěli být dříve, aby si vyzkoušeli místní
kopce a podnebí. Ondřej Rezler | 20.9.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 19.9.2006 ![]() Radek Stria | 13.9.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 30.8.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 10.8.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 27.7.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 13.7.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 26.6.2006
Kreativní soutěž nadějných konstruktérů, milovníků létání, legrace a soutěžení se po čtyřech letech
vrací do Prahy. Střelecký ostrov se opět stane středobodem vesmíru.Zdeněk Kincl | 17.6.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 13.6.2006
Aneb jaké to je, když už sice fouká, ale z toho nejnemožnějšího směru. Na jihozápadní vítr
se na Javorníku opravdu létat nedá. Další soutěž letošního podniku, která se neodlétala :o(Honza Pazour | 23.5.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 8.5.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 22.4.2006
Již delší dobu se setkávám se stavem, kdy oficiální výsledková listina vyslaná do oběhu nemá
potřebné náležitosti a nikomu to asi zjevně nevadí...Zdeněk Kincl | 19.4.2006 ![]() Honza Pazour | 14.4.2006
Je tomu téměř pět měsíců, kdy jsme se loučili na posledních podzimních soutěžích v Ústí nad Orlicí.
Ať už souhrou náhod, nebo rafinovaností pořadatelů přilákat pokud možno co nejvíce soutěžících,
se sezóna F3F 2006 zahajovala opět v Ústí. Zdeněk Kincl | 11.4.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 2.4.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 31.3.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 29.3.2006
V tomto článku si budeme povídat o akumulátorech. Nejprve si řekneme, podle jakých kritérií vybírat
akumulátory. Ne vždy výběr podle kapacity je ten nejlepší. Nejprve je vhodné se zamyslet, k čemu
vlastně mají akumulátory sloužit. Mají to být akumulátory do vysílače, kde jsou proudové odběry
minimální nebo to mají být akumulátory pohonné? Budou to akumulátory tupu NiCd, NiMH, Li-xxx?
Ukážeme si stručný přehled vlastností jednotlivých typů.Zdeněk Kincl | 16.3.2006
Tyto stránky mají za sebou první jubileum, četlo je již více jak 1000 lidí. To si zaslouží nějakou
novinku, připravil jsem pro vás nové diskusní fórum. Nechť jej budete hojně využívat :o)Zdeněk Kincl | 3.3.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 18.2.2006
Začínáte plánovat do nového roku? Sezóna začne sice až za pár měsíců, ale pro případné nedočkavce
je už připraven kalendář soutěží. Celkem je naplánováno 32 soutěží.Zdeněk Kincl | 4.2.2006
Do nového roku mimo jiné také vstoupíme s novými pravidly kategorie F3F. Pojďme si nyní ukázat,
co se změnilo a co zůstalo zachováno. Zdeněk Kincl | 18.1.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 11.1.2006 ![]() Zdeněk Kincl | 14.12.2005 ![]() Filip Kalenský | 5.12.2005
Tak máme za sebou předposlední soutěž v letošním kalendáři F3F. Počasí nevěstilo nic dobrého,
už od rána nás provázely dešťové přeháňky, ale po vyčasení byl okamžitě zavelen pokyn
"odjezd směr Řetová". Soutěž se nesla v duchu čekání na termiku, odlétala se tři kola.
Filip Kalenský | 24.10.2005 ![]() Zdeněk Kincl | 19.10.2005
Informace ohledně kvalifikace na mistrovství České republiky kategorie svahových větroňů (F3F).Ivo Matějů | 29.9.2005 ![]() Zdeněk Kincl | 25.9.2005 ![]() Zdeněk Kincl | 19.9.2005 ![]() Zdeněk Kincl | 16.8.2005
Konečně jsem nasbíral trošku volného času a udělal jsem nový design stránek :o) Časem by měly
přibýt i všechny ostatní vychytávky, ale nejdřív si je musím pořádně promyslet.Zdeněk Kincl | 4.7.2005 |
Bleskovky
30.9.2021 V sobotu 2.10. se pokusíme odlétat odložené svahové soutěže. V sobotu po soutěži rozhodneme, zda budeme závodit
i v neděli.
15.4.2021 Kvůli vládním nařízením jsme nuceni odložit naši jarní svahovou novoměstskou soutěž č. 524 na dobu, kdy bude možné oficiálně pořádat soutěže. S ohledem na vlastníky luk a plánovaným senosečím to patrně bude až na podzim. 29.9.2019 Výsledkovka z MČR F3F 2019 ve výsledkových listinách + fotky od Tomáše. 29.9.2019 Záznam z NATO Days sobota a neděle. 23.9.2019 Propozice na MČR F3F 2019. 19.9.2019 Obě odložené soutěže č. 512/513 se překládají na tuto neděli 22.9.2019. 13.9.2019 Kvůli nepříznivé předpovědi rušíme sobotní soutěž č. 605. 10.9.2019 Propozice na víkendové svahové soutěže v Novém Městě. 29.3.2019 Richard kvůli špatné předpovědi počasí překládá soutěž č. 512 na nový termín 1.5.2019. 3.10.2018 Mistrovství světa v kategorii F3F se blíží, předzávod začíná již 6.10., mistrovství pak trvá až do 13.10. Přímý přenos ze svahu by měl dostupný na oficiální stránkách. České barvy budou hájit Dan, Jirka a Radek, tak držme palce! 19.4.2018 Kvůli nepříznivé předpovědi počasí pořadatelé překládají soutěže č. 524 a 528 na termíny 5. a 6. 5. 16.4.2018 Fotky ze sobotní soutěže LMK Louny u Rogera. 29.10.2017 Fotoreportáž z poslední soutěže F3F 2017 si můžete přečíst u Honzy Fíly. 13.10.2017 Míra Trsek kvůli špatné předpovědi ruší víkendovou soutěž v Liberci. 6.10.2017 Pár postřehů a fotek z MČR F3F si můžete přečíst a prohlédnout u Honzy Fíly. 25.9.2017 Výsledkovka z MČR F3F 2017. Fotky u Rogera. 26.8.2017 Propozice na sobotní soutěž v Novém Městě. 15.8.2017 Reportáž z ME v letecké akrobacii v Chotěboři najdete na airzone.tv. 14.8.2017 Pár slov z MS F3B 2017 létané v Jeseníku si můžete přečíst na lomcovak.cz. Fotky u Tomáše. 11.8.2017 Richard Kohl překládá metujskou soutěž F3F č. 550 na neděli 3.9. 20.4.2017 Propozice na naši novoměstskou soutěž najdete zde. 20.4.2017 Richard Kohl (MK Česká Metuje) plánuje odlétat soutěž č.480 v Ústí nad Orlicí na svahu u Černovíru (propozice). 18.10.2016 Reportáž z poslední letoštní soutěže F3F v Liberci na F3F.cz. 21.9.2016 Propozice na MČR F3F 2016 na Rané od Jirky. 5.9.2016 Propozice na sobotní soutěž v Novém Městě. 1.9.2016 Richard láká na nedělní soutěž na Řetové. 30.8.2016 Pár fotek z 22. ročníku JETI model meetingu. 23.6.2016 Report ze soutěže na Řetové na Kopcoletech. 25.5.2016 Reportáž o úspěchu českých svahařů ve Francii na oprášených Kopcoletech. 25.5.2016 Petr Lokvenc zve na soutěž v Úpici. Pozor na změnu místa srazu. 24.5.2016 V sobotu na Rané 5 kol, v neděli 4 kola. Reportáž u Jirky. 21.4.2016 Reportáže z víkendových soutěží na Rané u Jirky Bačinského. 20.4.2016 Doplněny výsledky z víkendových soutěží. 21.2.2016 Doplněn kalendář soutěží F3F na rok 2016. 10.10.2015 Pár řádků z MČR F3F 2015 naleznete u Jirky, fotky u Tomáše a výsledkovou listinu zde. 7.10.2015 Richard Kohl přichází s nabídkou kvalitní F3F soutěže v Polici nad Metují. 6.10.2015 Soutěže č. 569 a 570 (Litomyšl, Ústí nad Orlicí) se z organizačních důvodů překládají na nový termín 24. a 25. 10. 23.9.2015 Propozice na MČR F3F 2015 14.9.2015 Jan Fíla oznamuje, že v neděli 20.9.2015 se koná na Rané u Loun svahová soutěž F3F O Pohár ČSA (v kalendáři nenajdete). Sraz v 8:30 u Skleníku. 7.9.2015 Pozvánka na sobotní soutěž F3F v Novém Městě na Moravě. 3.9.2015 Podzimní soutěž na Větrníku ve dne 12.9.2015 se z organizačních důvodů ruší. 3.9.2015 Richard Kohl posílá pozvánku na sobotní soutěž. 18.8.2015 Již tento víkend EXFC 2015. Opět po dvou letech jedinečná akrobatická sešlost u Znojma. 18.6.2015 Richard Kohl zve na sobotní soutěž, která se bude létat netradičně v Ústí nad Orlicí (propozice). 12.4.2015 Fotografie ze soutěže Raná Open 2015 od Tomáše Wiklera. 10.4.2015 Propozice na sobotní soutěž F3F v Novém Městě na Moravě. 1.2.2015 Doplněn kalendář soutěží F3F na rok 2015. 1.10.2014 Reportáž z letošního MČR F3F si můžete přečíst na f3f.cz. Fotky pak naleznete u Tomáše Winklera. 8.9.2014 Pozvánka na 53. ročník Podzimního svahu v Novém Městě na Moravě. 1.9.2014 Propozice na letošní MČR F3F od Jirky Bačinského. ![]() ![]() ![]() |
Všechna práva vyhrazena www.svah.jecool.net 2005-200x |